Co to znamená „být dobrým člověkem“? Přímo i nepřímo jsme k tomu často vyzýváni a zdá se, že program „dobrého člověka“ drží nyní v obecném morálním diskurzu významnou pozici, možná i hegemonii.
Je zřejmé, co dobrý člověk nedělá – k negativně vymezeným přikázáním z Desatera, která pronikla sítem sekularizace, se zde připojuje požadavek neobchodovat se „špinavými penězi“, nebýt nešetrný k životnímu prostředí, nebýt netolerantní, atd. Toto je naprosté minimum morálky „dobrého člověka“, společnost Google jej vyjadřuje svým mottem „Don’t be evil!“ – „Nebuď zlý“!
Co dobrý člověk dělá? Pomáhá přátelům, případně lidem cizím, přispívá na charitu, atd. Právě účast na charitě je reprezentativním aspektem pozitivně vymezeného „dobrého člověka“. Oscar Wilde napsal, že „charita demoralizuje a degraduje“, a že „je nemorální používat soukromé vlastnictví k zmírňování hrůz, které plynou z instituce soukromého vlastnictví.“ Tímto je do morálky „dobrého
člověka“ vnesena dimenze, kterou se ona nezabývá. Nejde už jen o to, že jsem dobrý a dávám prostředky potřebným, ale také o to, že se podílím na systému, ve kterém jsou tyto prostředky akumulovány, a který má své oběti. Zde nejde jenom o zlo subjektivní, na které se omezuje morálka „dobrého člověka“, nýbrž o zlo objektivní, které se nereprodukuje nemorálností jednotlivců, ale v celku společenských vztahů.
Je nesmyslné hledat příčiny finanční krize ve špatném charakteru bankéřů. Několik zloduchů se mezi nimi jistě najde, ale předpokládejme, že většina z nich splňuje postulát „dobrého člověka“. Na věci to mnoho nemění – i kdyby všichni z nich „nebyli zlí lidé“, kteří nadto přispívají nemajetným bez práce, tak pouze potírají symptom logiky systému, jehož prominentními vykonavateli jsou.
Jsou tu ovšem i zdánlivě méně rozporuplní filantropové, jako např. Bill Gates, který není viněn z rozpoutání finanční krize a jehož systémová úloha s sebou nejspíš nenese taková rizika jako v případě bankéřů. Podle filozofa Slavoje Žižka se Gates ani nedá nahlížet jako podnikatel, který přidává nadhodnotu k produktům své firmy. Žižek tvrdí, že Gates je mnohem spíše rentiér, který
pobírá poplatek – rentu – za používání tzv. „commons“ (něco společně vlastněného, drženého – může jít o jak o společně přístupné vědění, tak o technologie vyvinuté ve státním sektoru), které byly (re)privatizovány.
Vztah Gatesovy charity k jeho objektivní funkci je však analogický s předchozími příklady. Jedná se opět o nahodilou a přechodnou léčbu těch, které akumulace prostředků v rukou jednotlivců na úkor ostatních připravila o možnost podílet se na výdobytcích společnosti.
Na zlech systému se podílejí všichni jeho reproducenti. Morálka „dobrého člověka“ se pouze snaží tomuto systému nasadit masku lidské slušnosti.
K odstranění těchto zel je potřeba morálky aktivistické, která nepožaduje, aby do funkce otrokáře byl dosazen slušný člověk, nýbrž aby tato funkce byla zrušena.
Adam Bartoš
