Nenávist není řešení

Miroslav Brož je jeden z předních představitelů české antifašistické scény. Vystudoval obor sociální politika – sociální práce v  Ústí nad Labem. Dlouhodobě se věnuje problematice sociálního vyloučení a chudinských ghett. Je mluvčím iniciativy „V Ústí (neo)nacisty nechceme“. Po vypuknutí protiromských protestů ve Šluknovském výběžku společně s dalšími inicioval „Nenávist není řešení“, jejímž cílem je aktivně poukazovat na rizika vzrůstající rasové nenávisti a poskytovat podporu předsudečně napadaným Romům. Rozhovor vedla Lucie Albertová.

Věnuješ se antifašistickému aktivismu velmi dlouho a při konfliktech na Šluknovsku jsi přítomen od jejich počátku. V jaké fázi se tamní vyhrocená situace nachází – stoupá napětí, nebo ty nejostřejší střety už dle tebe proběhly?

Moc bych chtěl, aby už bylo po všem. Bohužel si však bolestivě uvědomuju, že situace je důsledkem dvaceti let neřešení situace; dokonce byla přijímána opatření, která ji dále zhoršovala a eskalovala. Zároveň si uvědomuju, že situaci se sociálním vyloučením a extrémní chudobou některých lidí (často Romů) a komunit na Šluknovsku ještě nikdo reálně řešit nezačal. Státní správa je teprve ve stádiu analýzy situace a plánování řešení, popřípadě některé její složky přijímají jednoduchá, často populistická, represivní opatření.

Typická sobota ve Varnsdorfu bohužel vypadá tak, že se po obědě na náměstí sejde dav 500 až 2000 lidí a vydají se na pochod k ubytovnám pro chudé, které brání těžkooděnci. Ubytovnu oblehnou a skandují ostře nenávistná protiromská hesla. Někdy hází kameny, někdy se perou s těžkooděnci. Ve Varnsdorfu podobná demonstrace proběhla už devětkrát. Celé je to extrémně náročné pro obyvatele ubytoven, obzvláště pro děti, které tam žijí. Na jedné z ubytoven je jich 72.

Na základě místních nepokojů jste založili občanskou iniciativu Nenávist není řešení, která je v celé situaci nejhlasitější opozicí organizující protirasistické akce. Jsi jako jeden ze zakladatelů spokojen s prací iniciativy?

Nenávist není řešení je neformální iniciativa, která volným způsobem spojuje a zastřešuje angažované jednotlivce a některé instituce, kteří jsou znepokojeni se situací v severních Čechách, nesouhlasí s protiromskými pochody a chtějí podpořit nevinné oběti nenávisti. V minulých několika týdnech jsme realizovali řadu aktivit; během pochodů k ubytovnám jsme uvnitř měli týmy dobrovolníků. V týmu byli zastoupeni: psycholog, sociální pracovník, člověk s výcvikem v krizové intervenci, ale třeba i operní zpěvačka. Během pochodu a následného obležení pracovali především s dětmi. V sobotu 24. 9. jsme na ubytovnách pro děti uspořádali dětský den s divadlem, hudbou, malováním a mnoha dalšími aktivitami.

Ve vaší iniciativě působí lidé z řady organizací velmi odlišného názorového smýšlení. Je tato různorodá skladba obecně přínosná pro celkový efekt vašeho úsilí?

Ano, naše iniciativa je velmi různorodá a právě v tom je myslím naše největší síla. Zároveň musím přiznat, že někdy je těžké vyjednat pro všechny přijatelnou shodu. Taky je to o poznávání se a přicházení o předsudky.

Vzhledem k tomu, že profesně působíš jako sociální pracovník, jsi schopen nahlížet problém z různých úhlů; přicházíš osobně do styku s obyvateli chudinských ghett. Existuje podle tebe nějaké řešení, které by bující rasismus v ČR zastavilo?

Obecně si myslím, že rasismus a neonacismus by nezastavilo, kdyby všichni obyvatelé chudinských ghett – většina jsou Romové – najednou začali chodit do školy, doplnili si kvalifikaci, potom si našli dobrou práci, splatili své milionové dluhy, zbavili se závislostí, opustili ghetta. Je to samozřejmě úplná utopie, ale stejně by to rasismus „nezastavilo“.

Problém Šluknovska nikdo nedokáže vyřešit během měsíců – jde o běh na dlouhou trať.

 

Jak vnímají vaši podporu obyvatelé ubytoven? Jak reagují, když je jezdíte podporovat během pochodů namířených proti nim?

Naší podporou jsou nadšeni. Děti nám dokonce namalovaly děkovný obrázek. Je to pro ně skvělý zážitek, když mají možnost zjistit, že bílý člověk nemusí být automaticky nepřítel.

Dlouhodobě působíš také v iniciativě V Ústí neonacisty nechceme. Aktivně mobilizuješ veřejnost proti rasismu, mnohokrát jsi se účastnil i mezinárodních antifašistických akcí. Jak celkově hodnotíš antifašistickou scénu v ČR a její vývoj?

Myslím, že antifašistická scéna v ČR prochází zlomovým obdobím. Dochází k lepšímu propojení, spolupráci i komunikaci. Vznikají koalice, které by byly před rokem totálně neuvěřitelné. Kopírujeme pod tlakem krize německý model.

Co soudíš o postoji zástupců parlamentních politických stran k tomuto problému? Je něco konkrétního, co dle tebe vláda silně zanedbala či zanedbává?

Možná ještě mnohem nebezpečnější než rasismus a xenofobie z úst třeba Tomáše Vandase, od kterého nemůže ani nikdo nic jiného čekat, je rasismus a xenofobie z úst mainstreamového politika. To se bohužel často děje, a hranice toho, co je v pořádku, se pořád posouvají.

Nemůžu také nezmínit hnědnutí některých levicových stran, především ČSSD v severních Čechách. Vzpomeňme na její předvolební protiromské billboardy, nebo angažmá poslance Foldyny na Šluknovsku, kde mimo jiné vystoupil na jednom pódiu s „aktivistou Občanského odporu Rumburk“ během protiromské demonstrace.

 

Lucie Albertová, Miroslav Brož

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •