Nová strategická koncepce NATO

NATO

Ve dnech 19. – 21. listopadu se v Lisabonu konal kontra-summit proti setkání Severoatlantické aliance. NATO zde představilo a schválilo tzv. Novou strategickou koncepci (NSK). Proti politice této organizace a její nové doktríně demonstrovalo na mezinárodní demonstraci 20 000 lidí.

Po pádu Východního bloku a rozpuštění Varšavské smlouvy si řada lidí i politiků myslela, že logicky bude rozpuštěno i NATO. To se nestalo a Aliance nyní začala formulovat svůj nový postoj k zásadně proměněnému světu. Kritika této instituce ale sahá mnohem dál, než je období od konce studené války.

Tajné armády a terorismus

Jedním z nejsilnějších argumentů, který dává za pravdu principiálním kritikům NATO, přišel ale právě s koncem studené války. Ve své knize NATO’s Secret Armies: Operation Gladio and Terrorism popisuje Daniele Ganser činnost vojenských skupin, které byly trénovány a řízeny členskými státy NATO, jejímiž cíli bylo připravovat se na případnou sovětskou invazi a okupaci západní Evropy a bojovat proti nástupu komunistických stran k moci. Takové vojenské skupiny byl v Belgii, Dánsku, Německu, Řecku, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Španělsku a Turecku.

Poprvé se veřejnost o existenci těchto sil dozvěděla v roce 1990, kdy byla v Itálii odhalena jejich první buňka s krycím jménem „Gladio“, která se díky nejrůznějším atentátům podílela na tzv. Strategii napětí, která napomohla oslabení vlivu komunistická strany a úpadku hnutí na konci 60. a počátku 70. let.

Největší na světě

Dalším argumentem, který kritici NATO používali, byly výdaje na zbrojení a neustálé roztáčení nových kol zbrojení. To platí i dnes. Světové výdaje na zbrojení činí 4 miliardy dolarů denně a to v tom nejsou zahrnuty vojenské výdaje Číny a dalších států, u kterých není možné dohledat důvěryhodná data.

Globální vojenské výdaje byly v roce 2009 1,563 bilionu oproti 1,050 bilionu dolarů v roce 2000. To je nárůst téměř o 50%. Poprvé přesáhlo celosvětové zbrojení hranici jednoho a půl bilionu dolarů během studené války, a to v roce 1988, kdy pravidelné armády ostatních států těžce zaostávaly za vojsky SSSR a USA. A ačkoliv relativně klesají výdaje na zbrojení v členských státech NATO, drží si stále toto uskupení pozici největší vojenské aliance světa s přibližně 70% výdajů na zbrojení.

To samozřejmě znamená, že zbytek světa se snaží tento odstup co nejvíce snížit. Tak narůstají obrovsky výdaje na zbrojení v zemích, jako je Pákistán, Indie, v oblasti Asi a Blízkého Východu.

Zaútočíme kdykoli a kdekoli

Ačkoli je NSK poměrně obecným dokumentem, jsou její některé články velmi konkrétní. Článek 10 zmiňuje to, že „se šíří extrémistické skupiny v a do oblastí strategického zájmu pro Alianci.“ Článek 13 dodává: „Všechny země jsou stále více závislé na životně důležitých komunikačních a přepravních cestách, na kterých závisí mezinárodní obchod, energetická bezpečnost a prosperita. Vyžadují mnohem větší mezinárodní úsilí k tomu, aby byly zajištěny proti útoku či narušení.“ Aliance otevřeně popisuje svůj zájem zajistit nerušené dodávky paliva pro průmysl a dopravu, stejně tak jako ochraňovat obchodní cesty. „Obrana našich území a našich občanů nezačíná a nekončí na našich hranicích. Může začínat v Kandaháru, může začínat na jiném místě. NATO musí být schopno čelit všem spektrům ohrožení,“ doplňuje generální tajemník NATO Rasmussen.

Z této logiky pak plyne i to, že se tím NATO veřejně hlásí nejen k možnosti globální akce, ale i k obhajobě ekonomických zájmů jednotlivých členských států a přes jejich vliv i jednotlivých korporací. Ne nadarmo byl německý prezident, Horst Köhler, nucen odstoupit ze svého úřadu poté, co prozradil, že v Afghánistánu obhajují němečtí vojáci hospodářské zájmy této země.

Raketová obrana bude

Washington dosáhl opravdu maxima. Nejen, že NATO schválilo ponechání amerických atomových zbraní v Evropě, ale ještě navíc schválilo budování protiraketové obrany, jejíž páteř bude tvořit americký systém, do kterého se budou moci členské státy připojit. Premiér Nečas má v roli České republiky jasno: „Za minimum, kterým by Česká republika mohla přispět, je umístění střediska včasného varování na českém území, což považuji za jakési minimum. Určitě budeme chtít širší zapojení. Dovedu si představit i středisko, které bude mít významnější vliv na systém řízení, velení a získávání informací v rámci protiraketové obrany. Že to nebude pouze malé středisko s několika počítači, ale mohlo by to být skutečně i větší středisko.“ Přesně to komentovali v časopise ATM: bude větší a větší, až bude největší na celém světě. Náš premiér se asi zřejmě nechal inspirovat logikou G.W. Bushe, který na otázku novinářů, zda navýšení počtu jednotek v Iráku něčemu pomůže, odpověděl, že čím více vojáků, tím více míru. Ještě, že má tato vláda jen čtyřleté funkční období.

Bohužel ani to nás nemusí zachránit, protože z vyjádření některých sociálnědemokratických představitelů zamrazí. Na pochybách například není šéf Asociace krajů a hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek: „ČSSD vždy kladla důraz na to, aby systém PRO byl projektem NATO, nikoliv bilaterální záležitostí mezi USA a ČR, jak silově prosazovala dříve Topolánkova vláda.

Proto vítám závěry Lisabonského summitu NATO a oznámenou předběžnou shodu s Ruskem. Doufám, že podrobnosti zapojení ČR v projektu budou předmětem diskuse a konsensu mezi nynější vládou a opozicí…“.

Sociální demokracie je díky své ideové krizi schopna opakovat jen stále stejné, naučené věty. Analytické schopnosti jsou téměř rovny nule. NATO, jak jsem se snažil ukázat, se totiž proměnilo na vysloveně a otevřeně agresivní uskupení. A zapojení Ruska? Stanislav Kaucký to v časopise ATM shrnuje přesně: „Velkou neznámou však stále zůstává místo a úloha Ruska. Aliance mu chce nabídnout účast na projektu. To ale není jejím členem, proto se nemůže podílet na velení. Fakt, že Rusko s aliancí o jejím vznikajícím protiraketovém systému bude jednat, ale ještě neznamená, že se přímo do tohoto systému zapojí, že bude jeho součástí. O konkrétních možnostech spolupráce se teprve bude jednat a výsledky této spolupráce nelze předvídat. Nabídka spolupráce v protiraketové obraně neznamená, že by měl vzniknout nějaký společný rusko-alianční systém na jednom základě.“

Pro hnutí proti základnám to znamená pečlivou a dlouhodobou práci při vysvětlování úlohy NATO a jeho vztahu k protiraketové obraně. K tomu bude možné využít také mezinárodní spolupráci, protože kontra-summitu se v Lisabonu zúčastnili delegáti z dvou desítek států.

Jan Májíček

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •