Občanský průkaz

Film Občanský průkaz

A je tu další film, který ukazuje, jak to za minulého režimu bylo všechno špatné. Hlavními hrdiny filmu jsou mladí lidé a hlavně jim je zřejmě tato hořká komedie určená — aby je odradila i byť od pouhé myšlenky, že by snad někdy volili komunisty či jiné levicové strany.

O minulém režimu, a co současný?

Reklama na tento film pozornosti člověka, který cestuje MHD jen tak neujde, neboť je snad na každé tramvaji. Upoutávky jsou vysílány na rozhlasových stanicích a i Česká televize je vysílá každou chvíli. A Česká televize se na tomto filmu koprodukčně podílela. Tato ,,naše“ televize

vysílá i seriál ,,Vyprávěj“, který je především kritikou minulého režimu, kde 1 z hlavních postav je fanatická antikomunistická babička. Nabízí se otázka, proč se filmaři, kterým se dostává podpory a peněz, pořád vracejí do dob minulých a nesnaží se reflektovat dobu po roce 1989 a současnost. Občas se takový film sice objeví, ale je to jen výjimka potvrzující pravidlo.

Natáčení celovečerních filmů není levná záležitost a jsou potřeba sponzoři. Zřejmě asi jen málo podnikatelů a korporací dá peníze na film, který by ukazoval hořkost a nespravedlivost dnešního režimu, ve kterém hrají hlavní roli peníze, neb kdo je má, je na koni a vládne těm, kdo jich má méně. Ale co Česká televize? Ta je přeci veřejnoprávní, placená občany, mezi kterými jsou lidé nespokojení s dnešním režimem hojně zastoupeni. Tak proč nesponzoruje nějaký ten celovečerák do kin pro mládež o problémech například nezaměstnaných, kteří se po škole ocitají na úřadech práce? Ze shánění práce a všech možných problémů s tím souvisejících by se jistě také dala natočit nějaká ta ,,taškařice“ o hrdinné mládeži, vzpírající se kapitalistickému režimu, kterému na nich nezáleží a který nutí člověka brát práci jaká je, bez ohledu na to, co vystudoval. Jistě, minulý režim nebyl v mnoha věcech dobrý, ale nebylo by užitečnější reflektovat dobu, v níž žijeme dnes a se kterou se dá něco dělat, než se pořád dokola vracet do minulého režimu, který se už nevrátí a se kterým se už nic neudělá?

Na Čt24

Na www.ct24.cz se ve článku o tomto filmu například dočteme, že „se dostáváme do světa absurdistánu, kdy slušnost je trestána sprostotou, inteligentní lidé se krčí pod nadvládou blbců a svoboda se stává pojmem pro vydírání.“ A jak je tomu dnes? Dnes tu není absurdistán, slušnost je odměňována jen a jen slušností, inteligenti vládnou blbcům a svoboda je všude vítaná? V nekompromisní kritice minulého režimu pokračuje článek dále: „Pozvolné odhalování toho, že slušnost a ohleduplnost byly bez výjimek po zásluze potrestány, že cokoli posloužilo k represím a zdánlivé drobnosti měly fatální důsledky, velmi účinně přináší silný zážitek divákovi, zároveň s důležitou připomínkou, že to opravdu sranda nebyla ani omylem.“ Kdo si v té době někdy snad myslel, že si užívá srandu, tak se pletl, teď po letech mu to konečně někdo osvětlí. Dále se uvádí: „Divák na začátku kouká na kluky, kteří nudu a šeď zahánějí pitím a kouřením, pohrdají snad vším, hlavně svými rodiči, na konci mu pak nad těmito tápajícími rebely srdce usedá a je mu jich líto, neboť vidí tu touhu a snahu dobrat se něčeho ve světě, kde existuje jen nic. (…)“ Ano, dnes kluci nekouří a nudu nezahánějí pitím a nepohrdají nikým. Dnes nad mladými nemusí nikomu „srdce usedat“, vždyť už není ten ošklivý komunismus, a to je přeci důvod být šťastný! Dále se v tomto článku Marie Třešňáková (vedoucí editorka kulturní rubriky portálu ČT24 – novinářka a publicistka, herečka, kabaretiérka, šantánová umělkyně, zakladatelka rádia Limonádový Joe, atd.) chlubí: „Je to totiž výborný film, který si zasluhuje diváckou přízeň a díky svým kvalitám jistě nezklame.“ Tvůrci provázejí snímek slovy: „Náš film by měl být nesentimentální vzpomínkou na generaci dnešních otců, tedy nás samotných, a na dobu, ve které jsme byli nuceni dospívat. Vypráví o cestě k dospělosti skrz poznání ceny svobody, o sbírání odvahy ke vzdoru a o nalézání sebeúcty. Sen našich dospívajících hrdinů o svobodě se odráží v útěcích za hranice, v hudbě, dlouhých vlasech a přátelství mezi kamarády…“ Ano, dnes není vzdorovat čemu, ani komu, a nalézat sebeúctu člověk také nemusí, vždyť v tom našem skvělém kapitalismu jeden druhého ctí. A kdo by utíkal za hranice? Lidé, co zde nenašli práci a o jejichž úspěších, které dosáhli až za hranicemi vypráví snad každý díl pořadu vysílaném na ČT 2 v pořadu Hledám práci; či snad lékaři, kteří jsou do ciziny lákáni na lepší platy, které jsou nesrovnatelné s těmi u nás? A pokud jde o účes, tak ze zkušeností vím, že i ten bývá dnes problémem v zaměstnání, (z jedné práce mě vyhodili, protože jsem měla francouzský cop, a pár vlasů z něj uvolněných) a bylo to už po roce 1989, kdy mě a mého spolužáka osočovala učitelka, že pod dlouhými vlasy jistě skrýváme taháky. Spolužák nápor nevydržel a nechal se raději ostříhat.

Reakce lidí

Pod článkem o filmu se sešli např. tyto reakce lidí:

,,Jinak:-))) já v té době žil:-) marně si však vybavuji to, co nám novodobí tvůrci chtějí natlouct do kebulí:-))) Mně to připomíná americké filmy, TV a rádia, kde o komouších psali, hráli to, že si požírají vlastní děti a pod.nesmysly….“.,, Pouze další trapná ideologická agitka. 21 let po převratu zřejmě s jediným cílem nabalamutit mladé generaci, jak to tu prý v sedmdesátých letech vypadalo. Jak se nechtěně vyjádřil mladý herec, že tak získal představu o této době. Jinak toto dílko jak už po stránce scénaristické či herecké nemá hodnotu vůbec žádnou. Prostě modrá Rudá záře nad Kladnem naruby. Až na to, že Rudá záře snad byla pravdivější.“

Film a ovlivňování

Filmy jsou prostředkem, jak ovlivňovat lidi. Vypadá to, že strach z nespokojenosti lidí se současným režimem vede ,,mocné“ k tomu, aby dávali miliony na filmy ve snaze ukázat a poučit mladé, že musí volit pravici, jinak se vrátí minulí režim a to potom uvidí ,,zač je toho loket“. To, že si sami tito filmový sponzoři uvědomují nebezpečí ze vzrůstající nespokojenosti lidí, že by mohlo dojít ke svržení systému, znamená, že si nejsou jistí půdou pod nohama. A to může udělat radost nám, kteří chceme změnu systému k lepšímu a spravedlivějšímu světu, nezaloženém na tom, kdo má kolik peněz a majetku.

Dana Hladíková

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •