Palestina a arabské revoluce

Palestinci dodali nový význam sloganům arabských revolucí. V Tunisku, Egyptě, Sýrii a Jemenu požadují davy: „Lidé chtějí pád režimu!“ Mezitím v Gaze a na Západním břehu hlásají Palestinci: „Lidé chtějí konec rozdělení“ a volají po smíření Hamásu s Fatahem a jejich společnému boji proti izraelské okupaci. Když tyto dvě organizace minulý týden ohlásily „vládu národní jednoty“, v ulicích vypukly oslavy.

Ukončení ostrého soupeření mezi oběma stranami žádá již léta mnoho mladých palestinských aktivistů. Hamás je u moci v Gaze od roku 2006 a Fatah vládne na Západním břehu. Tito aktivisté tvrdí, že jediný, komu prospívá rozdělení palestinské společnosti, je Izrael. Tyto hlasy však byly po dlouhou doby ignorovány – až do začátku arabských revolucí.

Vůdce Fatahu Mahmúd Abbás uznal, že události v Egyptě konečně přivedly tyto dvě organizace k sobě. Začátkem května toto dění poněkud tajuplně komentoval: „Co se děje? Začaly lidové revoluce, nic víc, nic míň. Víc k tomu neřeknu.“

Uznání toho, že radikální změny v arabských státech mají vliv též na palestinský boj, má velký význam. Po desetiletí palestinští lídři – obzvláště ti z mainstreamově nacionalistického Fatahu – prohlašovali, že masová hnutí v okolních státech se Palestinců nijak netýkají. Jásir Arafat, zakladatel Fatahu, přijímal obrovskou finanční podporu ze Saúdské Arábie a států Perského zálivu a úzce spolupracoval i s bývalým egyptským prezidentem Husním Mubarakem. Palestinské hnutí odporu tak svázal s režimy, které přímo spolupracovaly s Izraelem a jeho západními spojenci.

Nevměšování

Arafat trval na tom, že z principu „nevměšování“ vyplývá, že by Palestinci měli podporovat arabské režimy. Princip nevměšování vztahoval Arafat dokonce i na hnutí solidarity s palestinským lidem. Když v letech 1987 a 2000 vyvolala palestinská intifáda obrovské demonstrace v Egyptě, Súdánu či státech Zálivu na podporu Palestinců, Arafat žádal, aby se tito demonstranti stáhli z ulic. To ještě více izolovalo Palestince od širokých hnutí odporu v arabském světě.

Mezitím Fatah spolupracoval s Izraelem a USA. V průběhu devadesátých let byla palestinská policie o síle 30 000 mužů za asistence poradců z CIA cvičena speciálně na zásahy proti demonstrantům v ulicích.

Mnoho Palestinců přestalo Fatah podporovat a začal naopak rapidně růst vliv islamistické organizace Hamás. V roce 2006 vyhrál Hamás parlamentní volby v Gaze a následně z tohoto území Fatah vytlačil.

Nicméně Hamás se také zaprodal. Během osmdesátých let získal tichou podporu od Izraele, který doufal, že tak oslabí vliv Fatahu a sekulárních radikálů. Později se mu podařilo získat značnou podporu, zejména v palestinských uprchlických táborech. Část svých stoupenců však naopak ztratil tím, že začal zavádět autoritářský politický režim.

Revoluce v Egyptě ukazuje, jak úzce jsou zájmy Palestinců spjaty s boji arabských mas. Během nedávných demonstrací u izraelského velvyslanectví v Káhiře protestující požadovali ukončení blízkých vztahů s Izraelem. Vládnoucí vojenská rada na tyto protesty reagovala tak, že ohlásila opětovné otevření hranic s Gazou, které Mubarak nechal zavřít v roce 2007 jako součást svých dohod s Izraelem. Nový egyptský ministr zahraničí označil tuto uzavírku za „hanebný“ pozůstatek Mubarakova režimu. Izraelští představitelé již vyjádřili znepokojení z tohoto kroku. Byli po léta zvyklí na arabské vládce, kteří neváhali nemilosrdně potlačit jakoukoli místní opozici i projevy solidarity s Palestinci.

Tím, jak se postupně v arabském světě šíří revoluce, každý z těchto vládců začíná čelit odporu zdola. A přesně to je pro Izrael noční můra – hnutí schopná svrhnout stávající režim a zároveň podporující praktickou solidaritu s Palestinci.

Bude obtížné, možná nemožné, dát dohromady obě soupeřící palestinská hnutí. Avšak mnohem důležitější je to, že se mezi Palestinci vytváří nové vědomí možností, jež se objevují s arabskými revolucemi. Poprvé za posledních šedesát let jsou Palestinci schopni se přímo spojit s nezávislými odborovými hnutími a radikálními politickými proudy, pro které proces změny právě začal.

Co se děje?“ ptá se Mahmúd Abbás. „Lidová revoluce, nic víc, nic míň.“

Phil Marfleet

Přeložil Štěpán Lohr

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •