Pěkná srst – utrpení a smrt

V kleci - i podlaha z drátů

Je 21. století a lidé stále zabíjejí živé tvory pro jejich srst, ze které pak vyrábí oblečení. A to i přesto, že je možné vyrábět takové napodobeniny kožešin, které jsou jen těžko k rozeznání od pravých. Zvířata, která mají tu smůlu, že po jejich srsti stále prahne spousta lidí, jsou chována v krutých podmínkách, či jsou krutými způsoby lovena. Každoročně se pro srst zabijí desítky milionů zvířat.

Čína

Čína je největší světový vývozce kožešin. Lišky, norci, králíci, psi, kočky a další zvířata zde přešlapují a třesou se ve venkovních drátěných klecích, bez přístřeší proti nárazovému dešti. Jsou zde vystavováni mrazivým nocím a spalujícímu slunci. Samice zvířat, které se z nešetrného zacházení a intenzivního věznění chovají nepřirozeně, se nemají při porodu ani kam schovat a po vrhnutí svá mláďata zabíjejí. Nemoci a zranění tu jsou velmi časté, zvířata trpí úzkostnými stavy a často si žvýkají své vlastní končetiny a vrhají se opakovaně proti mřížím. Před tím, než jsou zvířata stahována z kůže, jsou vyhazována z klecí na zem a tlučena. Tajní vyšetřovatelé ze švýcarské organizace na ochranu zvířat – Swiss Animal Protection/EAST International, zjistili, že mnohá zvířata jsou stále na živu a zoufale se brání, když je pracovníci hází na záda, věší je za nohy, či za ocasy. Když z nich začnou řezat kůži a srst, zvířata se svíjí. Pracovníci dupou po krku a hlavách zvířat, která se až příliš urputně brání na to, aby byl řez hluboký a čistý. Když je jejich srst stažena, jsou jejich lysá a zakrvácená těla hozena na hromadu. Některá zvířata ještě žijí, vydávají rozedrané vzdechy. Srdce některých zvířat bijí 5 až 10 minut po stažení jejich kůže. Jeden vyšetřovatel natočil psíka mývalovitého, staženého z kůže na hromadě mrtvých těl, který měl ještě sílu na to, aby zvedl svou zakrvácenou hlavu a díval se upřeně do kamery. Když vyšetřovatelé zašli na jiný zvířecí trh v jižní Číně, byli zděšeni, když našli psi a kočky, které lidé bili, věšeli a nechávali vykrvácet k smrti. Psi a kočky v malých klecích strádali a byli viditelně vyčerpaní. Některá zvířata byla přepravována několik dní v chatrných drátěných klecích bez jídla a vody. 20 koček bylo v jediné kleci. Kočky a psi měli otevřené rány a některá zvířata uvnitř klecí umírala. Některá zvířata byla apatická, nebo ustrašená a jiná mezi sebou bojovala. Až 800 zvířat bylo v klecích naloženo do jednoho kamionu. Klece s živými zvířaty se házely z vrchu kamionu dolů na zem o 3 metry níže. Zvířata potom měla roztříštěné nohy. Mnoho zvířat mělo obojky, což naznačovalo že byli ukradené někomu, kdo je choval. Kožešina z Číny je často záměrně vydávána za kožešinu z jiných druhů zvířat a vyvážena do celého světa, kde se prodává nic netušícím zákazníkům. Čína dováží více než polovinu kožešinových oděvů, které se prodávají v USA. Na stránkách www.peta.org, můžete shlédnout šokující video o utrpení zvířat.

USA

Americká organizace za etické zacházení se zvířaty – Peta, popisuje na svých stránkách, jak jsou klece se zvířaty na farmách často umísťovány do velkých, temných, špinavých stájí či stodol, kde čpavek z moči a výkalů zvířat pálí v očích a na plicích. Jinde jsou klece vystaveny venku, nechráněné před zimou, deštěm, či vedrem. Zvířata trpí navíc i parazity a nemocemi. Jsou krmena masem, nevhodným pro lidi. Voda je v napáječkách, které v zimě často zamrzají. Peta dále píše, že není žádný federální zákon, který by nařizoval humánní zabíjení zvířat na kožešinových farmách. Metody zabíjení zvířat jsou příšerné. Protože kožešinovým farmářům jde jen o zachování kvality srsti zvířete, používají metody porážky, které zajistí že kožešina zůstane neporušená, avšak pro zvíře to znamená hrozné utrpení. Některá zvířata se probouzí zatímco jsou stahována z kůže. Zvířata jsou zabíjena elektrickým proudem, který do jejich těla proniká ústy a řitním otvorem. Zavedení elektrického proudu do genitálií považuje za nepřijatelné i Americká veterinární asociace, která ve své zprávě píše, že zvířata při vědomí trpí srdeční zástavou. Zvířata jsou také zabíjena trávením strychninem, který způsobuje paralyzování svalů a bolestivé křeče. Jinde zvířatům lámou krk.

Evropa

Řada evropských států přijala právní předpisy, zpřísňující standardy chovu kožešinových zvířat. Lov zvířat do pastí je v Evropské Unii zakázán. Některé země chov tzv. kožešinových zvířat zakázala. Jsou mezi nimi: Velká Británie (od r. 2003), Chorvatsko (od r. 2007 s 10-ti letým přechodným obdobím), Bosna a Herzegovina (od r. 2008 s 10-ti letým přechodným obdobím), Rakousko (od r. 2004). Ve Švýcarsku mají právní úpravu, která povoluje chov kožešinových zvířat jen za takových podmínek, která platí pro ZOO a proto tam žádné kožešinové farmy nejsou.V Holandsku platí zákaz chovu lišek a činčil a chov norků zde bude ukončen do roku 2024. V Bulharsku platí zákaz chovu divokých zvířat uvedených na seznamu BU Biodiversity Act and CITES, nejsou zde žádné kožešinové farmy a od r. 2006 úřady jejich vznik nepovolují. V Srbsku platí zákaz chovu divokých zvířat ze seznamu CITES v zajetí. V Německu platí od r. 2006 přísnější podmínky chovu, které nařizují do 10-ti let několikanásobně zvětšit klece, které musí být navíc vybaveny pro potřeby zvířat, např. umožnit hrabání, norci musí mít k dispozici vodní nádrž ap. Ve Švédsku platí od r. 2001 takové standardy pro chov lišek, které prakticky jejich chov znemožňují a od r. 2000 zde nejsou zaznamenány žádné chovy lišek. V Dánsku byl r. 2009 schválen zákaz chovu lišek, avšak platí 15-ti leté přechodné období pro chovatele, jejichž příjmy jsou tvořeny více než 50 % z chovu lišek, a 8 let pro ty, jejichž příjmy z chovu lišek jsou nižší než 50 %. V Irsku roku 2009 zahrnula tamní vláda do svého programu prosazení zákazu chovu kožešinových zvířat s tříletým přechodným obdobím. V celé EU platí od 31.12. 2008 zákaz obchodu s kočičími a psími kožešinami. V květnu 2009 byl v parlamentu EU schválen zákaz obchodování s výrobky z tuleňů.

ČR

U nás je několik kožešinových farem. Chovají se tu hlavně norci, liška domácí a polární a také činčily. K 31. 12. 2009 bylo v ČR registrováno 17 chovů tzv. kožešinových zvířat. V listopadu 2010 zveřejnila organizace Svoboda zvířat fotografie a videa ze čtyř českých kožešinových farem, které odhalili, že norci a lišky na nich chované, strádají. Svoboda zvířat podala podnět na Krajskou veterinární správu pro Jihomoravský kraj ke kontrole a prošetření podmínek chovu ve třech těchto farmách. ,,Odpovědi jsme se dočkali koncem roku 2010 s tím, že na farmách je vše v pořádku. Cituji: ,,Rozměry klecí odpovídají normám, krmení a napájení bez závad. Nemocná zvířata jsou prokazatelně odborně léčena. S výsledky kontrol samozřejmě nejsme spokojeni, považujeme je za nepřijatelné. Nicméně celá věc ukazuje na skutečnost, že naše legislativa, která by měla tato zvířat chránit, rozhodně není dostatečná. Jako jediné možné řešení vidíme v přijetí zákazu chovů tzv. kožešinových zvířat a tyto farmy uzavřít. Stejně jako se tomu stalo v mnoha dalších evropských zemích.“ řekla Lucie Moravcová, koordinátorka kampaně Proti srsti, kterou Svoboda zvířat organizuje. Je podivné, že podmínky, v kterých jsou chována kožešinová zvířata, nejsou v rozporu se zákonem 332/2008 Sb, O veterinární péči, kde se praví, že chovatel je povinen:,, chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav, a předcházet poškození jejich zdraví“. Ve vyhlášce č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování § 11, jsou popsány povolené způsoby zabíjení kožešinových zvířat. Píše se zde mj. o mechanickém přístroji, perforující mozek, jehož projektil proniká do kůry mozkové. O elektrickém usmrcovacím přístroji, který proudem vyvolá zástavu srdce, jehož elektrody se umístí tak, že sevřou mozek a srdce. U lišek při aplikaci elektrod na tlamu a do konečníku je nutná nejméně třísekundová aplikace proudu o průměrné hodnotě 0,3 A. Zabíjet je povoleno i oxidem uhelnatým, činčili přístrojem s chloroformem, či anestetiky. V listopadu 2010 uspořádala Svoboda zvířat na světový den bez kožešin demonstraci za zákaz komerčního velkochovu a listopad vyhlásila jako Měsíc bez kožešin, protože právě v listopadu se zvířata na kožešinových farmách zabíjejí. Zákon zakazující chov v České republice již v parlamentu byl, v roce 2003. „Tenkrát neprošel přes hlasy ODS, která nechtěla omezovat podnikání, a přes komunisty, kteří tvrdili, že to bude rána zasazená českému venkovu,“ řekl Tomáš Popp ze Svobody zvířat.

Kožešinové farmy

Zvířata jsou chována v nevyhovujících podmínkách (např. v malých a strohých klecích, které často nemají ani pevné dno), důsledkem čehož se u nich kromě různých onemocnění, zranění nebo biologických abnormalit projevují často poruchy chování. Projevují se zejména v podobě stereotypních pohybů a sebepoškozujícího chování (stereotypie jsou stále se opakující bezúčelné pohyby, jako např. u norka skákajícího určitou dobu proti stěně klece nebo u lišky běhající v kleci stále dokola). Sebepoškozující chování se často objevuje např. u norků v podobě poškozování ocasů. Další abnormalitou v chování je např. zraňování či požírání vlastních mláďat u lišek.

Lov do pastí

Miliony mývalů, kojotů, vačic, vlků, rysů, nutrií, bobrů, vyder a dalších zvířat, jsou každoročně chytány a zabíjeny lovci pro oděvní průmysl. Existují různé typy pastí: sítě, podvodní pasti, tzv. Conibear, ale nejpoužívanější jsou ocelové čelisti. Ty považuje Americká veterinární asociace za nehumánní. Tato jednoduchá, ale barbarská past byla zakázána v Evropské unii a řada amerických států neumožňuje její používání na veřejných pozemcích. Chycené zvíře bojuje s nesnesitelnou bolestí, jak se past zařezává do jeho těla, často až na kost. Některá zvířata, zvláště matky, které se zoufale snaží dostat zpět k mláďatům, se pokouší žvýkat, či odtrhnout nohu z pasti, což může trvat hodiny. Další krutou pastí je tzv. Conibear. Podobá se pasti na myši. Tato past drtí krky zvířat, které se několik minut dusí. V pastích nastražených ve vodě zažívají zvířata jako např. ondatry či bobři trýznivé, několikaminutové topení. Často jsou také používány pasti, která ulovená zvířata zvednou do vzduchu, kde visí dokud nezemřou, nebo do doby, kdy je lovec nezabije. Pokud chycená zvířata nezemřou na vykrvácení, infekci, či gangrénu, jsou často zabita dravci, či myslivci. Aby lovci při zabíjení zvířat nepoškodili jejich kožešiny, škrtí je, bijí, nebo udupou k smrti. Každoročně v těchto pastech skončí i zvířata jako psi, kočky, ptáci a ohrožené druhy živočichů. Některé státy mají předpisy nařizující určitou frekvenci kontrol pastí. Např. každých 24 hodin, ale někdy i po týdnu.

Tuleni

Celkem je každoročně zabito a staženo z kůže cca 750 000 tuleňů (min. 15 různých druhů), a to hlavně v Kanadě, Grónsku a Namibii. Každoročně dává Kanadská vláda zelenou lovcům k zabíjení tisíců mláďat tuleňů grónských. Během lovu jsou mláďata střílena, nebo ubíjena tyčemi, či tzv. Hakapiky, což jsou těžké obušky zakončené hákem. Tuleni jsou stříleni i z lodí a než se k postřeleným zvířatům lovci dostanou, spousta z nich se dostane do moře, kde pomalu a krutě umírají. Tuleni bývají často nabodnuti na tyče s háky a i při vědomí vlečeni přes kry. Mrtvé a umírající tuleně hodí lovci na hromady, kde hnijí, protože neexistuje trh s jejich masem. Tuleni jsou bezmocní, zabíjí se i mladší, než 3 měsíce. Kanadské Ministerstvo rybolovu a oceánů vydalo v r. 1993 Vyhlášku o ochraně mořských savců (Marine Mammals Act) ke kanadskému zákonu o rybolovu, kterou musejí lovci tuleňů dodržovat. Vyhláška stanovuje, jakým způsobem mají být tuleni usmrcováni – jakými prostředky, kde, kdy a kým. Stanovuje např., že lovci tuleňů mohou zvířata usmrcovat jen pomocí hakapiků, pušek a jiných střelných zbraní. Lovci používající hakapiky a obušky, mají zasazovat tuleni opakované údery na čelo, dokud nedojde k rozdrcení lebky. Poté musí provést takzvaný „test mrkacího reflexu“ nebo rukou zkontrolovat, zda je lebka roztříštěná. Test mrkacího reflexu musejí lovci provést bez odkladu, aby se dříve, než ho začnou stahovat z kůže, ujistili, že tuleň je mrtvý. Lovci tuleňů nesmí nechat tuleně vykrvácet ani je zaživa stahovat z kůže. I přes vyhlášku se však lovci tuleňů těchto trestných činů dopouštějí. Mnoho vlád vydalo národní zákazy obchodování s výrobky z tuleňů.V r. 2009 hlasovala EU pro ukončení prodeje výrobků z tuleňů. USA v r. 1972 zavedla Zákon o ochraně mořských savců, zakazující dovoz a vývoz veškerých produktů z mořských savců. Senát USA schválil rezoluci 84, vyzívající k okamžitému ukončení zabíjení jednoročních tuleních mláďat.

Životní prostředí

Chov kožešinových zvířat znamená také zátěž pro životní prostředí. To znečišťují výkaly zvířat, která se vsakují do země a znečišťují povrchové i spodní vody. Výkaly také zhoršují ovzduší, do něhož se uvolňuje čpavek, sloučeniny dusíku a fosforu. Dalším rizikem jsou zkožkovatělá těla zvířat. Kůže se musí chemicky ošetřovat, např. karcinogenním formaldehydem, čpavkem, peroxidem vodíku, vybělovači, atd.. Kožešinové produkty jsou obtížně biologicky rozložitelné. Kožešiny se transportují někdy i na velké vzdálenosti, do aukčních síní, poté na zpracování a až poté k prodejci. Výroba umělé kožešiny spotřebuje zhruba 60x méně energie. Dalším nebezpečím je možný únik chovaných zvířat do volné přírody, kde je jejich výskyt nepřirozený a kde se z nich stávají konkurenti jiných zvířat. Např. norci, kteří loví chráněné vydry říční.

Petice

Žijeme v systému, který na první místo staví zisk. Práva a podmínky k životu zvířat jsou v něm pak chápána jako překážka podnikání. Chceme-li tomuto chovu a brutálním praktikám zabránit, musíme proti tomuto systému bojovat. Organizace Svoboda zvířat vydala petici za zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat v ČR. Na jejich stránkách www.protisrsti.cz si jí můžete stáhnout, podepsat a sbírat podpisy, které mohou pomoci ukončit bezohledný chov kožešinových zvířat u nás.

Dana Hladíková

 

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •