Pískování: máte doma nebezpečné džíny?

Manuální pískování je již dlouho zakázáno mnoha evropskými zeměmi a ve Spojených státech. Textilní průmysl je v Bangladéši exportní jedničkou a zaměstnává přes 2.2 miliónů pracujících.

Ročně se na světě vyrobí přibližně 5 miliard džínsů. Mnoho z nich je upraveno tak, aby vypadaly „stylově obnošeně“, čehož se dosahuje také tzv. pískováním. Vzhledem k zákazu pískování v mnoha zemích tuto techniku módní společnosti přesouvají do rozvojových zemí s levnější pracovní silou a volnější legislativou, jako je například Turecko, Bangladéš, Čína nebo Mexiko.

Pro úpravu povrchu džínsů se k dosažení „obnošeného“ vzhledu nebo k vytvoření určitých obrazců využívá pískování. Pískování je technika úpravy povrchu materiálu, kdy se využívá proud písku pod vysokým tlakem. V minulosti se široce využívalo v důlním a stavebním průmyslu. Manuální pískování křemenným pískem bylo zakázáno v Evropském hospodářském prostoru již v roce 1966 v důsledku závažných zdravotních rizik spojených s využitím této techniky.

Trend „ošoupaných“ džínsů lze sledovat od 80. let 20. století. Samozřejmě existují i jiné metody, jak tohoto vzhledu dosáhnout – pískování je však nejlevnějším způsobem, který dokáže zabezpečit i jemnější vzory.

Pracovník bez řádné ochrany obličeje pracuje v továrně na výrobu pískovaných džínů (Dháka, Bangladéš, 27.3.2010).

Smrt za půl roku
V mnoha zemích, kde se pomocí pískování bělí džínsy, se využívá tzv. manuální pískování. Jinými slovy, dělníci ručně zaměřují hadice, ze kterých stříká pod vysokým tlakem křemičitý písek, na džínsy – a do ovzduší se přitom dostává obrovské množství křemičitého prachu. Prach se dělníkům bez potřebných ochranných pomůcek dostává do plic, kde se usazuje a způsobuje nemoc zvanou silikóza. Nemoc nemá žádný lék – nemocní umírají v důsledku komplikací s dýcháním.

První případ silikózy způsobené pískováním džínsů byl zaznamenán v roce 2005 v Turecku. Dodnes za pískování zaplatilo jenom v Turecku životem asi 50 lidí, dalších 5000 lidí onemocnělo (dle odhadů turecké neziskové organizace Turkish Solidarity Committee of Sandblasting Laborers). Zajímavostí je, že jestliže k rozvinutí onemocnění v těžebním průmyslu bylo potřeba 20 až 30 let, u dělníků v textilním průmyslu může být tato doba zkrácena na pouhých šest měsíců.

Manuální pískování bylo nedávno v Turecku oficiálně zakázáno poté, co bylo zjištěno, že vedlo ke čtyřiceti úmrtím. Bez používání řádné ochrany obličeje může manuální pískování vést při inhalaci křemičitého prachu z písku k silikóze.

Zakázané, ale pouze někde
Problematika pískování džínsů a dopadů této techniky na zdraví dělníků byla nejdříve zaznamenána v Turecku. Organizace Turkish Solidarity Committee of Sandblasting Laborers spojila postižené dělníky, doktory, právníky, novináře a jiné osobnosti a od července 2008 spustila kampaň za zákaz pískování v Turecku. Pískování bylo oficiálně zakázáno Ministerstvem zdravotnictví v březnu 2009. Nicméně v malých a ilegálních dílnách tato technika zřejmě přetrvává. S oficiálním zákazem se výroba obnošených džínsů přesunula do jiných zemí, kde je legislativa zatím volnější. S určitostí je technika dále využívána v Bangladéši, Mexiku, Číně, Pakistánu a Kambodži, pravděpodobně také v Indii, Indonésii, Egyptu, Jordánsku, a Sýrii.

Mezinárodní kampaň za zákaz pískování
Mezinárodní kampaň Ušili to na nás! se v prosinci 2010 připojila ke společnému manifestu Turkish Solidarity Committee of Sandblasting Laborers a mezinárodní organizace Clean Clothes Campaign. Manifest vyzývá oděvní firmy, aby zastavily výrobu a prodej takto upravených džínsů. Koalice organizací prostřednictvím uvedeného manifestu a za podpory spotřebitelů tlačila na firmy, aby přebraly odpovědnost a zakázaly techniku pískování ve svém dodavatelském řetězci.

Na počátku kampaně bylo jenom málo firem, které si rizika pískování přiznaly a zakázaly používání této techniky. Prvními vlaštovkami byly firmy Levi-Strauss a Hennes & Mauritz (H&M), které již v září 2010 oznámily, že pískování přestanou provádět. Kampaň oslovila více než třicet firem, které jsou u nás běžně dostupné, jako například Replay, Next, Diesel nebo i Tesco. Zároveň organizace sdružené v kampani podpořily požadavky hlasy spotřebitelů v urgentním apelu a různými veřejnými akcemi. Na nátlak veřejnosti a médií většina dotčených firem proklamovala závazek zastavit využívání pískování ve svých dodavatelských řetězcích a využívat jiných technik bělení džínsů. Závažnost problému pískování dokazuje i to, že fórum firem Business Social Compliance Initiative (BSCI) v dubnu 2011 doporučilo svým členům zakázat pískování ve svých dodavatelských řetězcích.

Cestou je nátlak veřejnosti
Zajímavý je příklad známé oděvní značky pro mladé, který ilustruje chování mnoha oděvních firem. Společnost nejprve mlčela a následně vyhlásila, že veškeré bezpečnostní standardy dodržuje. V dubnu organizace Clean Clothes Campaign zveřejnila důkazy o tom, že firma pískování běžně využívá, na což v reakci firma hrozila právními postihy. Nicméně i zde nátlak veřejnosti dosáhl toho, že tato koncem května pískování ve své výrobě zakázala.
Dnešní situace dokazuje, jaký význam mají občanské iniciativy a soustředěný tlak spotřebitelů. Na počátku byla turecká kampaň za zákaz pískování a reakce několika málo firem, po spuštění mezinárodní kampaně se podařilo přimět většinu oslovených firem k zákazu pískování a k deklaraci závazku firem tento zákaz důsledně sledovat ve výrobě. Nicméně kampaň má před sebou stále ještě další výzvy, mezi které patří například sledovat, jestli se zákaz skutečně dodržuje i v praxi, a také přimět k veřejnému zákazu pískování firmy, které stále odolávají (např. Dolce & Gabbana, Armani).

 

Anna Lazorová

 

Více informací o pískování a postojích firem najdete na stránce:  http://www.killerjeans.org/

 

Autorka je vedoucí jednoho z programů NaZemi (společnost pro fair trade, česká nevládní organizace, která usiluje o to, aby se lidé v rozvojových zemích mohli vlastními silami vymanit z chudoby. Zaměřuje se na propojenost našeho spotřebního chování s problémy v rozvojových zemích a motivuje jednotlivce, firmy i státy přijmout za tyto problémy odpovědnost). LOGO NAZEMI

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •