Politici vzkazují: jsme pro ozbrojený boj proti režimu

Jaroslav Honzátko

Před časem se v souvislosti s pohřbem Milana Paumera, jednoho ze členů skupiny bratří Mašínů, začalo hovořit o „hrdinném boji proti komunismu“. Ale činy mašínovské skupiny nejen že nikomu nepomohly, ale naopak ospravedlňovaly jakoukoli dále zostřenou represi.

Na Paumerově pohřbu byl premiér Petr Nečas, který v projevu mj. řekl: ,,Rozhodnutí Milana Paumera vzepřít se nesvobodě a opustit život v totalitě mělo charakter hrdinského rozhodnutí v tom dobrém slova smyslu. (…) Život v totalitě konce čtyřicátých let a počátku padesátých let byl životem v otroctví (…). Rodíme se a na tento svět přicházíme jako svobodní lidé a jako svobodní lidé máme právo proti svému zotročení či znevolnění bojovat všemi, opravdu všemi prostředky. (…) Pokud tento postoj odsoudíme, zpochybníme morální hodnotu všech ostatních odbojů. (…) dokonce i protifašistického odboje v době II. světové války.(…).“ Na pohřbu řečnil i předseda senátu Sobotka, účastnili se i vicepremiéři K. Schwarzenberg a R. John, ministr obrany A. Vondra, předsedkyně poslanecké sněmovny M. Němcová. Pohřbu se oficiálně neúčastnili představitelé ČSSD. Její předseda B. Sobotka to vysvětlil tím, že strana nesouhlasí s metodami, které skupina bratří Mašínů používala. Jinak si ale zaslouží ocenění za odvahu (…). V Poděbradech se objevily plakáty, označující Paumera za vraha s nápisem: “Vrah zůstane vrahem”. Výlep byl legální, technické služby ale 26 plakátů přelepily.

Senát ČR navrhl skupinu Mašínů na nejvyšší státní vyznamenání již po šesté, naposledy v červnu. Prezident vyznamenání neudělil. V r. 2008 udělil tehdejší premiér Topolánek Premiérskou plaketu Mašínům a Paumerovi.

Oběti

Oldřich Kašík, byl partizán. Vstoupil do Čs.strany lidové, ale pro nesouhlas s její politikou, týž rok vystoupil. Věřil v Boha a nepřestal, k nelibosti funkcionářů, chodit do kostela. V r. 1950 vstoupil k SNB. Přes kádrové výhrady, je mu to umožněno. R. 1951 měl noční službu na stanici v Chlumci nad Cidlinou, kam vnikli Mašínovci, chtějíce se zmocnit zbraní. Šesti údery do hlavy (i ze zadu), jej omráčili a poté zastřelili. Byl sledován StB kvůli náboženskému přesvědčení. Jaroslav Honzátko, účastnil se květnové revoluce a v r. 1946 vstupuje do SNB a je poslán na hranice. Je přeložen do Prahy, zatímco rodina zůstává v pohraničí. V Praze má problémy s nadřízenými a po zamítnutí žádosti o přeložení do Čelákovic chce od SNB odejít. Nakonec je mu přeložení zpět dovoleno. Mašínovci ho tam spoutali a uspali chloroformem. Ukradli zbraně a podřezali jej dýkou. Josef Rošický, pokladník. Zavraždili ho kvůli penězům, když přepadli auto převážející peníze na výplaty n.p. Kovolis Hedvikov. Rošický byl udeřen údery do hlavy a zastřelen. Mašíni tvrdí, že byl milicionář a komunista. Což není pravda. “Rošický byl útlocitný pán s klotovými rukávy, před znárodněním pravá ruka majitele továrny, kterého tady nechali, protože nikdo neuměl jeho práci. Do strany ani k milicím by nešel,” tvrdí žena, která v Kovolisu pracovala. (…) Zřejmě došlo k záměně jmen. V milicích nebyl Rošický, ale Rosický. (www.tyden.cz). Jan Lecián, velitel hasičů v Mořicích. Mašínovci před útěkem do Německa poblíž zapálili stohy slámy. Byl vyhlášen požární poplach. Lecián se s kolegou šel podívat, kde hoří a 2 muži se mu zdáli podezřelí a když se jednoho z nich chtěl vyptávat, odpovědí mu byl výstřel do hrudníku a poté mu muž vytstřelil oko.

Vláda a protikomunistický odboj

Vláda P. Nečase prohlásila, že bude usilovat o uznání protikomunistického odboje. ,,Byl stejně legitimní, jako boj proti nacismu,“ prohlásil K. Schwarzenberg (TOP 09).

Znovu se tak vrací stará písnička o stejně zločinném komunismu a nacismu. Oba dva režimy byl odporné, jenže ten nacistický měl ve své „genetické výbavě“ už naprogramované vyvražďování celých etnik či ras. Lze očekávat, že vraždy skupiny Mašínů budou pokládány za stejné hrdinství (ne-li větší), jako činy těch, kteří byli za minulého režimu vězněni za tzv. protistátní činnost, avšak nepoužili individuálního terorizmu, nebo s činy lidí, kteří otevřeně hlásali své názory nehodící se tehdejším mocným, jako byl např. Karel Kryl a kteří odešli z Československa aniž by chtěli (a aniž by vraždili). Politici glorifikují násilný údajný boj proti komunistickému režimu a vrahy nazývají hrdiny. Jak se při tom asi cítí příbuzní a známý obětí, když představitelé vlády a většina médií považují za správné, co se stalo a staví vrahy jejich blízkých na piedestál?

Když dnes politici glorifikují násilný boj proti minulému režimu, mohli bychom to my, co jsme proti kapitalistickému režimu vzít tak, že pokud tento režim shledáváme zločinným a nemorálním, nebudou politici namítat, když se také zmocníme zbraní a vyrazíme do ozbrojeného boje? Budeme pro ně hrdiny a nebudou se bránit a vzdají se plni obdivu k nám, své moci?

Posuďte sami, jestli to, co Mašínovci udělali, lze pokládat za boj proti režimu. Zavraždění 2 řadových policistů, kteří se v tu chvíli nemohli ani bránit, loupežná vražda za účelem vlastního obohacení, zapalování stohů a zmrzačení hasiče jsou dle jejich obdivovatelů hrdinské činy, a způsob boje s režimem. Samozřejmě, že toto nemohlo vést k pádu režimu, ale zároveň toto chování mohlo dávat režimu legitimitu, ve zvyšování represí vůči jeho odpůrcům.

Nelitují

Z rozhovorů se členy skupiny Mašínů vyplývá, že nelitují a necítí soucit. Vraždy obhajují tím, že ti, které zabili přísahali věrnost totalitnímu režimu. Josef Mašín např. řekl:,, Pan Honzátko… složil přísahu věrnosti komunistické straně, která v Československu vyhlásila diktaturu proletariátu a třídní boj většině občanů národa. Slíbil bojovat a i položit život pro zájmy této strany. Pan Honzátko v tomto boji padnul. Omluvu nehledáme.“ (Vlast.cz, 2005) Jaroslav Honzátko však skládal služební přísahu v roce 1945 a v r. 1948. V obou případech byl prezidentem Edvard Beneš. Sám Paumer, který se v poslední etapě svého života předváděl na středních školách, kde vyprávěl, jak to těm komoušům nadali, k vraždě pokladníka Rošického řekl na otázku redaktora Radiožurnálu, jestli mu ho není líto:,, vůbec ne, ten si ten svůj hnusnej život mohl zachránit (…) že mohl předat ty peníze a bylo by všechno v pořádku(…).“

V r. 2005 uvedl J.Mašín, že se nechce vrátit do vlasti, „proto, že v Česku je stále existující komunismus (…) Je tu také kontinuita zákona. Zákony jsou tedy stejné jako za komunistů.“ Že by strach ze spekulací, že by mohli být souzeni? „Nedovedu si představit, že bych tam šel. (…) Já jsem tady nasadil život a teď se těm komunistům mám dostat zpátky do spárů? Kdybych tam přišel, může si kdokoli vymyslet, že jsem zabil toho a toho a že mne musí dát do vězení nebo co. Abych se s někým takovým bavil, to vůbec nepřichází v úvahu.“

„Já žiji v USA, ani tam není vše ideální, ale je to moje země. Cestuji po světě, ale vím, že Amerika je nejvyspělejší. V Americe se cítím dobře. Je to jediný garant demokracie kdekoli na světě.“ Ale i v USA žijí podle Mašína ,,parazité.“ „I v Americe existují lidé, kteří jsou proti tomu, aby USA prosazovaly ve světě demokracii… Ale to jsou paraziti na společnosti.“ Mezi takové počítá třeba hnutí hippies. „Ano, dá se to velmi dobře srovnat. Byli proti válce ve Vietnamu, kde padly desetitisíce americkejch kluků, ale byla to část mozaiky, která pomohla k tomu, aby se sovětský blok rozpadnul.“

Z toho jako by dých duch studené války. Války, která je dnes už dávno minulostí, ale jejíž ideologická náplň se hodí i dnešnímu režimu. Pomáhá mu to získat legitimitu. Vždyť je přeci pravým opakem toho, co bylo tenkrát. A když to bylo tenkrát tak zlé, a my přeci všichni víme, že to bylo zlé, tak to dnes musí být zákonitě dobré. Kritika současnosti se nepřijímá.


Pomohla Stb?

Od doby, kdy zabili O.Kašíka do r.1953, kdy utekly, nebyli mašínovci podezřelí. Miroslav Kačor v knize Svědomí hrdinů píše, že bratři Mašínové, byli v okolí známí, po válce vyznamenáni prezidentem Benešem, mívali problémy se zákonem, je známá jejich záliba ve zbraních a protirežimní názory netajili. Lidí, kteří věděli o jejich činnosti a plánu emigrace bylo hodně. Území, v kterém akce prováděli bylo malé. Ani podobnost mezi akcemi nevedla ke spojování společných pachatelů. Během akcí nepoužívali masky ani rukavice. Dokonce Stb zatkla na nějaký čas Mašíny. Jsou fotografováni a jsou jim sejmuty otisky. Z rozhovoru z r. 2008 se synem tehdejšího kriminalisty, který vyšetřování mordů páchaných Mašíny šetřil, se dozvídáme, že Stb zadržovala otisky a fotky Mašína a tajila je před kriminalisty. Až poté, co byli v Německu chyceni Švéda a Janata, vyšlo najevo, kdo měl ty případy na svědomí. (Svědomí hrdinů, M.Kačor)

Historická manipulace

V archivech leží desítky složek, o lidech kolem bratrů Mašínů, po r.1989 se kusy spisů ztratily. Režisér a scénárista Miroslav Kačor natočil filmový dokument s názvem Svědomí hrdinů. Je o čtyřech skutcích, spáchaných skupinou bratří Mašínů. Ne z pohledu pachatelů, ale obětí. Očima příbuzných a známých. Dokument nevysílala žádná televize. Není totiž obhajobou vražd nevinných lidí, předkládaných veřejnosti jako hrdinství. Názor vládnoucího režimu nesmí být narušován a zpochybňován a veřejnosti se nesmí předkládat jiný pohled, než jaký vládnoucí režim považuje za správný. Debaty, pohled z více stran? Zapomeňte – znemožňováno pokud to jde.

Miroslav Kačor vydal knihu Svědomí hrdinů, kde se činy skupiny okolo Mašínů i pohledy politiků a veřejnosti zabývá. Jsou zde i fotografie, záznamy z protokolů, fakta a povídání o lidech a s lidmi, kteří se stali obětmi. Je to dobrý zdroj informací, pro ty, které by zajímala fakta ohledně průběhu i vyšetřování akcí skupiny bratří Mašínů.

Dana Hladíková

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •