Právě vychází Ilona Švihlíková: Globalizace a krize, scénáře a souvislosti

Globalizace a krize

Ilona Švihlíková: Globalizace a krize, scénáře a souvislosti, Grimmus, Všeň, 2010, ISBN 978-80-87461-01-3, 296 stran.

Kniha Globalizace a krize se zabývá nejen vztahem fenoménu globalizace a četné frekvence krizí včetně současné, ale snaží se optikou systémové teorie a Kondratěvových vln nabídnout širší zakotvení vývoje globální ekonomiky. Pozornost je věnována změnám „vnějšího“ prostředí: ať se již týká vlivu nadnárodních firem, podoby globálního kapitálového trhu včetně spekulací či změn na globálním trhu práce. Z této části vyplývá i pokles ekonomické suverenity státu, který má zásadní dopady na sféru politickou. Autorka se snaží i zanalyzovat, která z významných zemí má největší šanci stát se, resp. ekonomickým vůdcem světa – zda to budou země Západu nebo nastupující rozvíjející se země. Poslední částí jsou scénáře vývoje, které – na základě předchozích poznatků – vycházejí z hypotézy brzkého objevení bifurkačního bodu a tedy otevření „okna“, které umožňuje změnu celého systému.

Bylo by mylné se domnívat, že nadnárodní kapitál si přeje zrušení národního státu. Přeje si stát, který bude ekonomicky zcela v jeho područí a bude vykonávat tu politiku, kterou mu nadiktuje – zcela bez ohledu na to, co si o tom myslí občané dané země. Stát ovšem stále ještě disponuje dvěma atributy, které se nadnárodním firmám a finančním „trhům“ mo­hou zdát lákavé, aniž by si je (prozatím) chtěly přivlastňovat. Na jedné straně je to represivní moc – která je v období krize, jak ukazuje Řecko vel­mi užitečná – na straně druhé pak legitimita daná volbami. Ta se ovšem, tváří v tvář současné Velké depresi rychle ztrácí.

V 80. a 90. letech byla většina politických elit, a to i sociálnědemokra­tických (pod vlivem tzv. třetí cesty) přesvědčena o správnosti konkurence mezi zeměmi a celkového neoliberálního směřování. Názory a zájmy po­litických a ekonomických elit nebyly v rozporu. Současná krize ale tuto politicko-ekonomickou hegemonii změnila. Být neoliberálem už není tak „in“ (mimo Českou republiku ovšem, která je, jak je posledních 500 let obvyklé, zcela mimo světové dění). Vlády chtějí zpět svou moc, aby se pokusily regulovat spekulace, ratingové agentury i daňové ráje (např. kancléřka Merkelová). Jejich zájmy a zájmy nadnárodního kapitálu se už nekryjí. S hrůzou a bezradností ovšem zjišťují, že vlády jsou v tomto sou­boji ti slabší a nakonec musejí akceptovat rozhodnutí „finančních trhů“, aby uchránily své země před bankrotem. Ekonomická moc, kterou si dob­rovolně omezovaly od 70. let, se jim zcela vymkla z rukou. Kombinace vysokého očekávání, které je koneckonců dáno demokratickými volbami, tak nemůže být naplněno. Do krize se tak dostává nejen světový ekono­mický systém, ale legitimita demokraticky zvolených elit, a tím i celý de­mokratický systém.“

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •