Půda na prodej

Jarní louka

Půda je základ. V půdě je živo, je plná organismů a přírodních procesů. Z půdy rostou rostliny a stromy, které vytvářejí prostor a podmínky pro život na zemi. Život na Zemi je provázán. Lidé ale tyto vztahy narušují a neberou je v potaz. Půda je předmětem, něčím co lze vyměnit za peníze, bez ohledu na to, co se s ní stane.

 

Super, hyper, atd.

Na konci roku 2005 bylo v ČR 560 supermarketů, 190 hypermarketů a 37 nákupních centrech. V roce 2007 obchody zabraly 855 tisíc metrů čtverečních zemědělské půdy, z toho 17 % bylo v první třídě ochrany a šlo o tu nejkvalitnější půdu.

NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ – NESEHNUTÍ zveřejnilo 4.května 2010 výsledky průzkumu ekologických dopadů expanze nákupních řetězců v ČR za posledních 7 let. Nejrozsáhlejší výzkum svého druhu zahrnul supermarkety, hypermarkety, diskonty, nákupní centra či hobby markety vystavěné na našem území v letech 2003-2009. Prodejny nákupních řetězců zabírají nezastavěné plochy a zemědělskou půdu, poškozují přírodu a zvyšují intenzitu automobilové dopravy. Velké prodejny se nedostatečně začleňují do okolní zástavby, čímž se také zhoršuje kvalita bydlení v okolí. NESEHNUTÍ se problematikou velkoprodejen a jejich společenskými a ekologickými dopady zabývá dlouhodobě a prosazuje usměrnění obchodních sítí směrem k větší pestrosti a hustotě lidem dostupných obchodů. Zveřejněné výsledky výzkumu „Environmentální dopady prostorové expanze velkoplošného maloobchodu v České republice 2003-2009“ zahrnují 442 velkých prodejen nad 400 m2 prodejní plochy (229 diskontů, 89 hypermarketů, 78 nákupních center, 18 supermarketů, 17 hobby marketů a 11 specializovaných velkoprodejen). Data pro výzkum byla získána zpracováním údajů o záměrech veřejně dostupných v informačním systému EIA, kam je dodávají přímo investoři záměrů. Nové velkoprodejny si vyžádaly různě rozsáhlé zábory ploch (volných i zastavěných) – celkem jako 900 fotbalových hřišť. Z celkového záboru 572 ha byla většina plochy (63 %) plocha volná (většinou zemědělská půda polí, luk nebo sadů), zbytek byla plocha zpevněná nebo zastavěná budovami či jinými zařízeními. Výsledný zábor byl využit pro stavbu komunikací a parkovišť (45 %) pro obsluhu prodejních budov, pro samotné budovy bylo použito asi 31 % zabrané plochy, zbytek byl ponechán volný (například pro pozdější expanzi).

V období 2003-2009 bylo vystavěno celkem 6 obřích nákupních areálů na plochách větších než 10 hektarů. Ve všech případech se jednalo o umístění tzv. „na zelené louce“. Celková plocha bujení nákupních areálů do volné krajiny (sídelní kaše) je za roky 2003 až 2009 téměř 230 hektarů. „Ukázalo se, že expanze nákupních řetězců v České republice způsobuje škody na životním prostředí a vyžaduje přijetí účinných regulačních a kontrolních mechanismů,“ komentuje výsledky autor výzkumu Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ. „Na základě výzkumu, ale i zkušeností s konkrétními případy plánované výstavby velkoprodejen apelujeme na přijetí pravidel pro podporu rozvoje pestré sítě malých obchodů a omezení expanze nákupních řetězců. Aktuálně prosazujeme přijetí takových pravidel ve městě Brně“ doplňuje Milan Štefanec, koordinátor programu Zaostřeno na hypermarkety z NESEHNUTÍ s odkazem na kampaň BRNO V AKCI. Výzkumná zpráva obsahuje konkrétní regulační návrhy. (www.ochranapudy.cz)

Zahraničí vs. ČR

Nové obří obchodní centrum Arena Park s prodejní plochou 18 tisíc metrů čtverečních má příští rok stát ve Folmavě u hranic s Německem. U sousedů, například v blízkém městečku Furth im Wald, by jeho německému staviteli podle Richarda Brunnera z Průmyslové a obchodní komory v bavorském Řezně povolili plochu maximálně čtyři tisíce metrů. „V Německu je třeba dbát o územní plán, což je vlastně zátěžová studie. Ta zjišťuje, jaké obchody jsou v okolí, jaký mají sortiment, jak jsou velké,“ vysvětluje Richard Brunner. I české obce ovšem mají své územní plány. Zdejší lokální politici je však neustále přepisují ve prospěch nadobchodů. Proti výstavbě velkoprodejen už pak neexistují žádná omezení. Výsledkem je „amerikanizace“ českých měst, která stavěním nových a nových obřích hangárů do nekonečna roztahují své periferie na úkor krajiny, jež má ale do rozlehlosti té americké hodně daleko. Ve Francii může nový hypermarket vzniknout jen na místě dříve zrušené velkoprodejny. V Japonsku musí s vybudováním supermarketu souhlasit živnostníci v okolí. Dle webových stránek britské ekologické organizace Friends of Earth se přes 50% obratu živnostníků vrací do lokální ekonomiky, zatímco v případě řetězců až 95 % obratu jde pryč z regionu. Pozoruhodné také je, že v Británii, Německu či USA ovládají největší řetězce vlastníci z těchto zemí, ale u nás všechny patří zahraničním majitelům.

Pracovní místa

Vznik nových pracovních míst je jedním z uváděných výhod výstavby obchodního centra od investorů a obhájců z řad představitelů samosprávy. Jak ale uvádí NESEHNUTÍ ve svých materiálech, mají tyto obchodní centra vliv spíše negativní. Malý obchodníci nemohou konkurovat velkým řetězcům, ztrácejí zákazníky, propouští zaměstnance a krachují. S krachem drobných obchodníků mají potíže i jejich dodavatelé, a tak lidé pracující v prvovýrobě a zpracovatelském průmyslu přicházejí o práci. To, že obchodní řetězce dovážejí zboží převážně ze zahraničí, je známé. Jako příklad si můžeme vzít textil ze zemí třetího světa, či česnek z Číny. Řetězcům jde především o co nejnižší cenu a nejvyšší marži pro sebe. Kvalita, či podpora místních výrobců i přes jejich vychloubačnost na jejich internetových stránkách je druhořadá. Práce v těchto „nadobchodech“ také není lehká. V Německu je např. ve velkoprodejnách zakázán nedělní a noční prodej, o což marně usilovali tuzemští lidovci. Zaměstnanci pracují dlouhé směny často bez nároku na zákonné přestávky, často jim nejsou propláceny přesčasy, jsou hlídáni a omezování v přístupu na toalety. Platy zaměstnanců za stejnou práci se liší, vede se dvojí evidence docházky, atd.. Dle Ekologického právního servisu za 12 měsíců (2005 – 2006) bylo zjištěno inspektoráty práce u osmi největších obchodních řetězců 627 případů porušování pracovněprávních předpisů, přičemž pokuty činili jen 10 000Kč. V roce 2007 zjistil Státní úřad inspekce práce 425 závad, za které udělil 745 000 Kč pokut. Pro porovnání – celkové tržby deseti největších obchodních řetězců v ČR dosáhly ve stejném roce 289 000 000 000 Kč. Řetězce také využívají agenturního zaměstnávání a zaměstnanec, který není přímo zaměstnancem obchodního řetězce nemá stejná práva, jako přímý zaměstnanec. Má nižší mzdu a nemá výhody jako přímý stálý zaměstnanec řetězce. (www.cenakrajiny.cz)

Na výlet do umělého osvětlení

Slovo výlet si asi většina lidí spojuje s přírodou či kulturou. Dnes se celoročně jezdí či chodí na výlety často na celý den do obchodních center. Ty obsahují kromě obchodů i restaurace, multiplexy, posilovny a kosmetické salóny. Někdy se nazývají Shopping parky. Jakoby měli něco společného s parkem se stromy, keři, rostlinami, živočichy, čerstvým vzduchem a sluncem.

Místo zahrádek Kaufland

Ve velkých městech je každý kus přírody velmi cenný a bohužel i vzácný. Lidé bydlící třeba v panelácích nemají možnost u svého obydlí pěstovat rostliny. Zahrádkářské kolonie to umožňují. A  jsou tak místem relaxace spojené s prací a zkvalitňováním a zvelebováním městského prostředí. Jsou i využívanou oázou a místem života pro živočichy, ať už jde o hmyz, ještěrky, hlodavce, kočky, ptáky, atd.. Jedna taková zahrádkářská kolonie byla i na pražském Jarově. Tu ale dostal soukromý majitel a nyní na bývalém ostrovu zeleně stojí kromě pár paneláků Kaufland s velkým parkovištěm. Ani keře a stromy, které lemovaly chodník u zahrádek, nenechali. Ostatně, se stromy si řetězce hlavu nelámou. Známé jsou např. případy kácení stovek stromů, včetně 100 a víceletých kvůli výstavbám obchodů Lidl (patří do skupiny Schwarz ČR, stejně jako Kaufland). Lidl stojí i jednu stanici od Jarova na místě, kde před pár lety byla zeleň.

 

Nárůst dopravy

Dopravní komplikace, které se objevují v jednotlivých případech výstavby velkoprodejen v českých městech, byly potvrzeny i výzkumem NESEHNUTÍ (viz výše). 11 nejproblematičtějších staveb způsobilo nárůst dopravy na přilehlých komunikacích o více než 50 % původní intenzity. Více než polovina všech pak vyžaduje nárůsty o 5-20 %. V letech 2003-2009 bylo postaveno 378 parkovišť na povrchu, 23 v podzemí a 10 v budovách a vzniklo 80 000 nových parkovacích míst. (www.ochranapudy.cz)

 

Satelity

Satelitní městečka bohatých či rodin zatížených hypotékou také zabrala nemalá území přírody. Velké plochy zabírá malý počet jedinců. Nacházejí se často jen kousek od lesa, či dokonce chráněné přírodní krajiny. Místa, kde byly louky, pole, či ,,divoká“ příroda, byla představiteli místní samosprávy (často úplatnými) rozkouskována na parcely k prodeji a zástavbě. U těchto městeček není přístup k hromadné dopravě. Počítá se s tím, že každý bude využívat k dopravě auta, která se využívají často jelikož v satelitních městečkách nebývá společenská vybavenost, jsou tu jen oplocené domy. Lidé z měst chtějí mít okolo sebe pocit přírody a přitom chtějí mít blízko do města, kde většinou pracují. Svůj komfort staví nade vše, nad přírodu a krajinu, která jejich rozhodnutím trpí a je ničena, protože kdyby nebyla poptávka a výstavba na ,,zelené louce“ bojkotována, zůstala by pole, louky, atd..
Chráněná krajinná oblast
Podnikatel a člen ODS Patrik Oulický vlastní v CHKO České středohoří pozemky velikosti 830 000 metrů čtverečních. (rozloha cca 20 Václavských náměstí). Tento ,,kmotr“ ODS si zde postavil na černo část své rozlehlé haciendy s bazénem, kurtem a dětským hřištěm. Magistrát Ústí nad Labem rozhodl, že masivní zastřešený vjezd do svého království musí zbourat, stavební úřad v Trmicích za porušení zákona pokutu neudělí. Důvod, proč úřad proti jeho dalším černým stavbám nezasáhne, tkví v tom, jak si vyložil zákon. Dle Martina Sommera, vedoucího stavebního odboru úřadu v Trmicích, není důkaz, že stavby využívá. ,,Museli bychom vidět, že skutečně vodu do bazénu napustil, nebo se v něm koupal. Takový důkaz ale nemáme,” řekl Aktuálně.cz Sommer. Dle zjištění Aktuálně.cz získal část svých pozemků od Pozemkového fondu. Bylo na něj převedeno 115 zemědělských pozemků o výměře 28,5457 ha za cenu cca pouhého 1 milionu Kč. Oulický v okolí vlastní i lesy, louky, pole a další pozemky.

 

Sluneční elektrárny

Velké plochy, kde dříve byly pole a louky, dnes zabírají panely slunečních elektráren. Boom jejich výstavby u nás začal roku 2008. K 1.listopadu 2010 registroval Energetický regulační úřad 11 251 solárních elektráren. V rámci podpory obnovitelných zdrojů energie garantoval stát výkupní cenu elektřiny ze solárních panelů na dobu 20 let a 15letou návratnost investic. Státu bylo jedno, zda elektrárna bude postavena na půdě, či v opuštěném průmyslovém areálu, a tak lidé s vidinou zisku začali zastavovat i pole a louky. Vlastníci solárních elektráren jsou různí, drobní podnikatelé, ale např. i šéf Svazu průmyslu Jaroslav Míl (elektrárna, kde vlastní podíl, dostala zvýhodněnou půjčku od státu 20 milionů Kč), zpěvačka Tereza Kerndlová, ocelářský magnát Zdeněk Zemek či šéf ČSA Miroslav Dvořák, miliardář Pavel Tykač (majitel mosteckých dolů), miliardář a bývalý spoluvlastník Mostecké uhelné Luboš Měkota, skupiny J&T a PPF, politici z různých stran, atd.. Velkým provozovatelem slunečních elektráren je ČEZ (vlastní jich osm), a také firmy, u kterých není známo, kdo je vlastní. Mají anonymní akcie na majitele nebo sídla na Kypru či v Lucembursku, kde nelze vlastníky dohledat. Skupina, u které se neví, kdo jí vlastní, je i FVE Czech, která do solárního obchodu dala 5 miliard Kč. Vlastní ji firma Decci, jež má anonymní akcie na majitele. Stavba jedné z největších slunečních elektráren u Ralska zasáhla do krajiny a dle místních lidí stavbaři zavinili to, že se velká voda neudrží v lesích, steče do údolí a zaplaví jejich majetky. Poslanci v listopadu 2010 schválili novelu zákona o obnovitelných zdrojích, která znamená i to, že od března už s výhodnějšími výkupními cenami nemohou počítat nové solární panely na polích či loukách, ale pouze malé elektrárny na střechách domů, avšak o zvýhodněnou výkupní cenu přijdou i panely na protihlukových stěnách, skládkách a průmyslových areálech.
Haly
Půda je zastavována také halami, překladišti, továrnami, atd., místo toho, aby pro tyto účely byl využit již zastavěný prostor opuštěných továren, bývalých kasáren, atd. Pro investory je stavění ,,na zelené louce“ zřejmě výhodnější, a představitele našeho státu zastavování krajiny zřejmě netrápí, jsou nápomocni a je jedno, jestli jde o pravici, či levici. Jak o tom svědčí např. vystavění hliníkárny firmy Nemak, továrny Hyundai, Philips či TPCA. Jeden příklad za všechny:

 

Průmyslová zóna Joseph (výslovnost džouzef)

Průmyslová zóna u obce Havraň na Mostecku se začala stavět na jaře 2001 na tzv. zelené louce. Celková plocha zóny je 320 hektarů, z toho je celková zastavitelná plocha 175 ha. Ačkoliv značná část místních obyvatel s vybudováním zóny nesouhlasila, vláda, zastupitelé města Most i obce Havraň vycházeli investorovy vstříc. Za působení zdejšího starosty Majerčina se Havraň zadlužila 17 miliony Kč a obec se dostala do konkurzu. „V té době zmocněnec vlády Rubeš na jedné ze schůzí v Havrani veřejně prohlásil, že když tu bude průmyslová zóna, stát dluh za obec zaplatí,“ řekl Jan Rajter, který se s Nemakem soudil. Hliníkárna Nemak (vlastněná mj. Ford Motor Corp.) byla prvním investorem. Nejprve chtěl Nemak postavit závod na výrobu hliníkových hlav a bloků motorů v lokalitě Borských polí u Plzně. Po mohutných protestech místních občanů, jejichž součástí byla i desetitisícová petice, však musel ustoupit. Tehdejší Zemanova vláda začala shánět jinou lokalitu a byla vybrána pole u obce Havraň v nejvyšší kategorii bonity (úrodnosti). Přitom v okrese je řada tzv. Brownfields – ekologicky znehodnocených pozemků napojených na inženýrské sítě (ty v polích nebyly a jejich vybudování stálo daňové poplatníky cca 60 milionů Kč) (www.sedlakjan.cz). 5 km od Havraně je zemědělsky nevyužívané letiště s plochou 350 ha bývalého vojenského letiště u Žatce určeného i pro výstavbu průmyslové zóny. Nemak se spojil se zastupitelstvem města Most, a zatímco oznámil ministerstvu životního prostředí záměr postavit závod s kapacitou 1,6 milionu hlavic ročně a ministerstvo zahájilo jeho posuzování vlivu na životní prostředí (EIA), podalo město Most návrh na vydání územního rozhodnutí na stavbu menší továrny s roční kapacitou 150 tisíc hlavic. Na takovou výstavbu není ze zákona povinnost ekologického posouzení. Zatímco se místní občané a ekologické organizace účastnili veřejného projednávání v rámci EIA, na stavebním úřadě se připravovalo rozhodnutí o povolení menší továrny, i když se Nemak netajil tím, že jí hodlá rozšířit na produkci 1,6 milionu motorových hlav ročně. Pro zahájení výstavby bylo nutné vyjmout zemědělskou půdu ze zemědělského půdního fondu. Způsob, jak to proběhlo, napadl Ekologický právní servis a za pravdu mu dal i tehdejší ombudsman JUDr. Otakar Motejl. Pozemky, které byly vyjmuty, patřily do I. a II. třídy ochrany půdy a ze zemědělského půdního fondu lze takové pozemky vyjmout jen ve výjimečných případech, jako je např. obnova ekologické stability krajiny. Zpracování hliníku má velká rizika, spojená s používáním či vedlejší produkcí toxických látek, např. dioxinů. V projektu, který Nemak vypracoval, byly značné nedostatky v souvislosti s možnými riziky spojenými s výrobou. Nemak dostal od státu pozemky pro výstavbu za symbolickou korunu za metr čtvereční (za pozemky v hodnotě 65 milionů Kč), desetileté daňové prázdniny a investiční pobídku 80 milionů Kč. Město Most přislíbilo další miliony. V roce 2006 přiklepla vláda 234 milionů pro průmyslovou zónu Joseph. Chování představitelů státu k této průmyslové zóně a Nemaku je také ukázkou jevu známého hlavně z rozvojového světa, tzv. „race to the bottom“ – snižování a porušování standardů a oslabování ochranných státních norem. K tomu zde docházelo systematicky a opakovaně, což také potvrdil soud i ombudsman.(www.hnutiduha.cz) Kromě hliníkárny Nemak jsou v této zóně další 3 firmy vyrábějící komponenty pro automobilový průmysl. 129 ha v této zóně je dosud volných.


Lacino
„Zábor kvalitní zemědělské půdy považuji za závažný problém, ne-li zločin. V minulém režimu stál hektar kvalitní půdy jižně od Brna milion, dnes 100 tisíc korun,“ říká František Toman, vedoucí Ústavu aplikované a krajinné ekologie Mendelovy univerzity v Brně. (aktualne.centrum.cz) Půda byla u nás až do začátku roku 2011 oproti zahraničí levná, stála v přepočtu cca 1 600 euro za hektar, v Holandsku 35 000 euro za hektar, 20 000 euro za hektar v Rakousku, v Polsku cca 2 400 euro. Levné jsou u nás i nájmy půdy a také její vyčlenění ze zemědělského fondu. Firmy tak nic nenutilo využívat tzv. Brownfields (zastavěné plochy). (biom.cz) Ceny se od roku 1992 do začátku letošního roku 2011 nezměnily. Nově se u nejbonitnějších půd poplatky za vynětí zvýší v průměru 14krát, u nejméně hodnotných na dvojnásobek. Dle nových tabulek bude např. hektarový pozemek v průměrné III. bonitní třídě, za jehož vynětí se platilo 61 000 Kč, platit více než 300 000 Kč. Cena půdy však bude různá, podle toho, kde se nachází – nejvyšší poplatky budou za půdu v okolí velkých měst a dálnic, naopak snížit se mají poplatky za půdu v regionech. (ekolist.cz)
Orná půda
Meziročně se v roce 2009 snížila výměra orné půdy o 8 734 ha. Představuje to úbytek orné půdy o cca 24 ha každý den. (24 ha je plocha jako rozloha cca 5 Václavských náměstí) Od roku 2002 do roku 2010 dle Českého statistického úřadu mizelo denně až 68 ha zemědělské půdy. Většina zemědělské půdy je ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Největším majitelem zemědělské půdy v ČR je stát, druhým největším vlastníkem je údajně společnost Agrofert podnikatele Andreje Babiše — zemědělské podniky patřící do skupiny Agrofert vlastní 67.000 ha půdy.

 

Zemědělci

Ubývání zemědělské půdy je také následek toho, že zemědělci v ČR mají nelehké podmínky a řada z nich musela této činnosti nechat. Státní podpora je oproti jiným zemím v Evropě nízká. Zemědělství je na okraji zájmů našich vlád, přitom právě zemědělství je nezbytné pro život lidí (na rozdíl třeba od nákupů pro naši armádu). Problémy zemědělcům způsobují i řetězce, které v současnosti dováží až 80% potravinářského zboží, často velice špatné kvality. Plodiny u nás tradiční, jako např. česnek, jablka, hrušky, atd. jsou dovážené. V roce 2009 poslanci přehlasovali prezidenta a schválili Zákon o významné tržní síle, který vypracovala skupina poslanců ČSSD a normu podpořila Potravinářská komora. Zákon má za cíl regulaci vztahů mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli. Zemědělci a výrobci potravin zákon uvítali. Řetězce dle zákona např. musí vypracovat obchodní podmínky s konkrétními náležitostmi ohledně ceny, dodání, úhrad apod. a poskytnout je dodavateli, který o to požádá, nebudou moci protahovat placení dodavatelům a  fakturační lhůty se zkrátí na 1 měsíc od dodání zboží, (řetězce klidně platili dodavatelů za zboží i o několik měsíců později) v případě porušení zákona jim hrozí i desetimilionové pokuty. Řetězce už také nesmějí chtít po dodavatelích platby za umístění v regálech. Zákon byl kritizován pravicovými politiky a obchodníky a bylo poukazováno na to, že než aby se chovali k dodavatelům slušně, budou řetězce radši odebírat zboží ze zahraničí. Zatímco potravináři si pochvalují, že se zavedením zákona se chování obchodníků vůči nim zlepšilo, ministr průmyslu a obchodu (MPO) Martin Kocourek ho chce zrušit do třetího čtvrtletí letošního roku. Některé pasáže prý navrhne začlenit do jiných zákonů. Zrušení doporučila i meziresortní pracovní skupina složená vedle zástupců MPO, Útvaru pro hospodářskou soutěž a z ministerstev financí a zemědělství. Chce to i podnikatelská rada a Národní ekonomická rada vlády. ,,My se nebráníme tomu, aby se to zapracovalo do jiných zákonů, ale napřed by to mělo být rozpracované v těch zákonech. Tyto zákony by měly být novelizovány a potom teprve zákon o významné tržní síle zrušen,“ řekla ČTK mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová, která se obává, že v případě opačného postupu by následné novely vůbec nemusely vzniknout a dodavatelé by byli opět “hozeni napospas” řetězcům. Letos hrozí zemědělcům problémy i z toho, že ministerstvo zemědělství nepočítá s dorovnáním přímých dotací za rok 2011. Družstvům budou chybět miliony. Zemědělci mají dostávat přímé dotace vyměřené na 1 hektar půdy. Co nezaplatí EU, má dorovnat stát. Letos se však s národními doplňkovými platbami v rozpočtu ministerstva zemědělství nepočítá. „Pro některé zemědělce to může být i likvidační,“ upozorňuje ředitel Regionální agrární komory jihomoravského kraje J. Musil. Předsedkyně družstva ZEPO Bořitov L. Slavíčková říká: ,,Peníze jsou vždycky problém. Nemůžeme se například zaměřit jen na plodiny, které mají výhodnou výkupní cenu. Musíme je střídat, protože jinak by se půda vyčerpala a produkt by nebyl tak kvalitní.“ Evropská unie vyplácí zemědělcům přímé dotace ve výši 80ti % z částky, kterou dostávají země původní patnáctky. Zbytek má doplatit ministerstvo. To ale v rozpočtu na příští rok nenašlo potřebných 5 miliard Kč. (www.agris.cz)

Vyvlastňování

Věci Veřejné a jejich ministři pro místní rozvoj K. Jankovský a dopravy V. Bárta chystají nový zákon o vyvlastňování. Prosazení zákona požaduje Bárta ve své “dopravní superkoncepci”, určující rozvoj silniční a železniční sítě na příštích 15 let. Bárta argumentuje tím, že pokud návrh neprojde, ČR se v nejbližších letech nedočká 346 km dálnic, které chce ministerstvo stavět spolu se soukromníky. Superkoncepce počítá s tím, že účast veřejnosti na povolovacích řízeních bude omezena. Zákon by znamenal i to, že pokud majitel pozemku odmítne státem navrženou výkupní cenu, bude soud řešit spor, ale mezi tím, už se na pozemku bude moci stavět třeba dálnice. Majitel pozemku by již nemohl stavbu blokovat. Superkoncepci kritizuje i ekologické sdružení Arnika:,, Kvůli prosazení dopravních staveb není možné omezovat účast veřejnosti. Lidé se smějí vyjadřovat a měli by se vyjadřovat k tomu, co se jich týká,” řekla mluvčí Arniky Z. Kasiková. ,,To, že se dopravní stavby zdržují, není otázkou toho, že se jich účastní občanská sdružení, ale toho, že úřady dělají prokazatelné chyby a že se dlouhou dobu táhnou soudy.“ Asi nejznámější stavba, kterou zablokovaly stížnosti ekologů a občanských sdružení, je dálnice D8 mezi Prahou a Ústím nad Labem. Ředitelství silnic a dálnic podcenilo přípravu stavby a v původním plánu nepočítalo s variantou dlouhého tunelu napříč CHKO České středohoří. Výsledkem byla dvacítka žalob ekologických sdružení a zablokování dostavby posledního šestnáctikilometrového úseku. Propojení podkrušnohorské aglomerace a severního Německa s Prahou tak nadále vede po starých silnicích přes města a vesnice. (www.ct24.cz) Vyvlastňuje se v tzv. Veřejném zájmu. Jestli konkrétní vyvlastnění opravdu je veřejným zájmem, rozhoduje pár lidí. Ale je ve veřejném zájmu prošpikovat krajinu dálnicemi, nebo chránit přírodu a na místo podpory osobní dopravy zkvalitnit a zatraktivnit železnici?
Rozdrobení
Tempo budování nových dálnic, silnic, obřích skladišť, satelitních měst, obřích hypermarketů atd. povede k tomu, že za třicet let zůstane v ČR už jen polovina souvislé, nerozdrobené krajiny. Upozorňuje na to pravidelná zpráva z roku 2010 o stavu životního prostředí. “Během období let 1980 až 2005 klesl podíl nefragmentované krajiny z 81 na 64 % rozlohy ČR a prognózy předpokládají, že podíl nefragmentované krajiny bude v roce 2040 dosahovat pouze 53 %,” uvádí se v dokumentu, který ve spolupráci s odbornými organizacemi sestavuje Česká agentura životního prostředí CENIA. Rozdrobování území vede např. k tomu, že se zmenšuje životní prostor a dochází k zániku biotopů řady druhů.

Povodně

Přeměna půdy na zabetonované plochy sebou přináší také velké problémy s povodněmi. Voda, která by se normálně do půdy vsákla, se rozlévá po okolí, do vodních toků, které se rozvodňují a zaplavují obydlená území. Velké škody na psychice a majetku lidí tak způsobují sami lidé, kteří upřednostňují své zájmy bez ohledu na přírodu.

Závěr

Místo toho, aby půda byla co nejvíc chráněna, pohlíží se na ní až příliš často, jako na volnou plochu, která by se měla zastavět a až potom k něčemu bude. Lidé by s půdou měly zacházet jako se vzácností, která je nenahraditelná, na zabetonované ploše těžko bude růst život. Státní představitelé by jí při zpravování země měli chránit. Můžeme být rádi, že žijeme na území, kde jsou vhodné podmínky pro růst vegetace a že nejsme obklopeni pouští a žijeme v oblasti s dostatkem úrodné půdy (zatím).

Dana Hladíková

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •