Muammar Kadáfí vládne Libyi už 40 let a je tak jednou z nejdéle vládnoucích postav v arabském světě. Během své vlády byl vždy ochoten uzavírat se Západem výhodné obchody. Když se Kadáfí v roce 1969 během vojenského převratu chopil moci, prezentoval se jako progresivní vůdce, jehož vzorem je egyptský vůdce Gamal Abdal Násir. Násirův radikální program reforem a jeho neochota sklonit se před imperialismem arabský svět v padesátých a šedesátých letech výrazně povzbuzovala. Kadáfího „socialistická republika“ však byla ve skutečnosti založena na systému korupce a klientelismu. Penězi z těžby ropy si Kadáfí kupoval loajalitu libyjských kmenů a bezohledně potlačoval sebemenší opozici. Podobně i organizace v Libanonu a Palestině, které Kadáfího režim podporoval, se brzy staly známé pro svou zkorumpovanost, zločinné praktiky a krutost.
Velké Británii a Spojeným státům příliš nevadil způsob jakým Kadáfí vládl v Libyi, avšak nelíbilo se jim, že se nepřidal k ostatním arabským vůdcům a neuzavřel mír se Západem. Americký prezident Ronald Reagan poslal v roce 1986 do Lybie stíhačky s cílem zabít Kadáfího. Tento útok se však nezdařil, rakety minuly svůj cíl a dopadly do residenční oblasti v Tripolisu, přičemž zemřelo kolem stovky lidí. Spojené státy obvinily libyjského „vůdce revoluce“ z podpory terorismu, včetně zorganizování útoku na let společnosti Pan Am, který v roce 1986 dopadl na skotské město Lockerbie.
Reagan nazýval Kadáfího „vzteklým psem“ a inicioval uvalení mezinárodních sankcí na Libyi. Nicméně poté, co Kadáfí slíbil ukončit výrobu zbraní hromadného ničení (později se ukázalo, že ve skutečnosti tuto výrobu pouze předstíral) byl znovu vzat západními mocnostmi na milost. Souhlasil také s vyplácením kompenzací rodinám obětí tragédie v Lockerbie. Tím se libyjský vůdce revoluce stal opět respektovaným partnerem Západu a nic nebránilo vyjednávání dalších lukrativních smluv na těžbu ropy.
Muammar Kadáfí se tak doslova přes noc změnil ze „vzteklého psa“ na „regionálního vůdce“ s přátelským vztahem se Západem a evropští politici ho začali nadšeně vítat. Kadáfí, jeho synové a lidé z jeho blízkého okolí shromáždili díky těmto smlouvám obrovské jmění. Během této normalizace vztahů s Libyí však evropské země jaksi zapomněli na Libyjce, žijící pod Kadafího nadvládou. Zdá se, že nyní se vztah Západu k plukovníku Kadáfímu opět mění. Avšak stejně jako v minulosti, příčinou této změny nejsou obavy nad osudem běžných obyvatel Libyje…
Simon Assaf
