Rozhovor s aktivistou z blokády kácení v NP Šumava

Osobní prohlídka

Rozhovor s ekologickým aktivistou a členem Strany Zelených Dominikem Jandlem

Dokázal bys stručně popsat, o co teď vlastně na Šumavě jde?

Ve stručnosti jde o to, že současný ředitel NP Šumava rozhodl, že nebude respektovat zásadu bezzásahovosti v první a částečně v druhé zóně parku a obchází přitom zákony i mezinárodní dohody. V hlubší rovině jde o samotnou podobu a existenci národního parku, která určitým lidem vadí a Stráský tam byl za tímto účelem a za poměrně nestandardních okolností dosazen.

Jakou roli zde vlastně hraje onen dokola zmiňovaný kůrovec? Dochází v této lokalitě ke kůrovcové kalamitě, nebo jde o pouhou hysterii okolo výskytu tohoto brouka, který je přirozenou součástí života zdravého lesa?

Kůrovec pochopitelně do takovýchto horských smrčin patří a vždy patřil a je součástí přirozeného cyklu života zdravého lesa. Důležité je říct, že o kůrovce v dané lokalitě ani nejde, protože když se podíváme na mapy, které zpracovali odborníci, tak ta gradační linie výskytu kůrovce už je dávno za touto lokalitou.

Jak to vlastně na místě vypadá? Konkrétně v oblasti Ptačího potoka.

Nejsem odborník ani ekolog, ale na místě člověk pochopí, že jde o naprosto unikátní biotop, kde na poměrně malém území teče hned několik potoků, je to velice vlhká, podmáčená oblast, díky čemuž tam jsou specifické podmínky pro život některých druhů rostlin a živočichů, zároveň je to poměrně těžko dostupná oblast, která vyhovuje například kriticky ohroženému tetřevu hlušcovi.

Na místo, kde právě probíhá to kácení, vede poměrně těžká přístupová cesta, je třeba mít pořádné boty, je to částečně první zóna NP, tedy místo, kde se smí kácet jenom úplně výjimečně, rozhodně by tam neměl padnout ani jeden zdravý strom. Z větší části je to sice druhá zóna, která ale byla donedávna bezzásahová a bez výjimek by se tam také kácet nemělo, přičemž ty výjimky vedení NP nemá a Stráský to přiznává.

Co se týče skladby lesa, tak vedení NP záměrně lže, když tvrdí, že to jsou 60, maximálně 80 let staré stromy, které vysadil člověk – na některých místech to tak je, ale když tam člověk počítá letokruhy, tak zjistí, že většina těch stromů je stará 80, 100 nebo i 120 let, přičemž je vidět, že na velké části dané lokality nejde o uměle vysázený les, ale v podstatě o prales, byť ne původní.

Kolik stromů je v této oblasti vlastně napadeno kůrovcem? Je situace opravdu tak vážná, jak příznivci kácení tvrdí?

Strom, napadený kůrovcem člověk poměrně snadno pozná. Takový strom má porušenou kůru, některé stromy začínají usychat, nicméně tady se vyloženě uschlé stromy vyskytovaly jenom v malých skupinkách. Jinak ten les vypadá celkem zdravě. Normální člověk, pokud by se tam procházel a nevěděl by, že se tam něco děje, nebo neviděl ty modré značky na stromech, určených k pokácení, vůbec by nic nepoznal. Prostě se jedná o zdravý les, kde sem tam stojí suchý strom. Problém je mimo jiné v tom, že asi třetina z pokácených stromů je naprosto zdravá.

Kácí se tam tedy plošně?

Kácí se tam na několika lokalitách, jak plošně, tak selektivně. Každopádně tou modrou značkou jsou tam označeny odhadem tak tři pětiny stromů. Jakmile se takto les prokácí, tak pak stačí jedna vichřice a zbytek padne už sám.

Na místě jsme si všimli zajímavé věci, o které se mi zmínil jeden z aktivistů studující lesnictví. Některé stromy měly zelenou značku, kterou byly označeny napadené stromy před jedním nebo dvěma lety v rámci monitoringu výskytu kůrovce. No a teď jsme viděli, že velká část těchto stromů žije, tyto stromy jsou stále zelené a tedy že v jejich případě zafungovala přirozená obranyschopnost proti těmto škůdcům. Tím, že se tyto silné stromy pokácí, dochází k ničení toho cenného genotypu, který je schopen kůrovci odolávat.

Co se pak děje s pokácenými stromy? V první zóně národního parku je zakázáno pokácené dřevo odvážet…

Ty kmeny zatím zůstávají na místě. Bohužel v druhé zóně, kam spadá valná část dané lokality, je možné pokácené stromy odvážet, přičemž zákon je velmi vágní, neboť stanoví, že na místě by ve druhých zónách mělo zůstat ležet „až sto procent pokácených stromů“ Což taky může znamenat nulu. Zdůrazňuji zatím, protože v tuhle chvíli by si ty kmeny nikdo nedovolil odvážet. Nicméně většina těch poražený stromů je řezána přesně na délku 4,1 metru, což čirou náhodou odpovídá délce korby nákladního auta…

 

Jaká je vlastně vaše představa o tom, jak by se mělo na Šumavě proti kůrovci postupovat?

Kácení je určitě účinná forma boje proti kůrovci, ale problém je ten, že tato konkrétní lokalita se nachází kompletně za linií gradace kůrovce, což znamená, že kácení zde vůbec nepomůže. Kůrovec se v tuto chvíli šíří na jiných místech, kde kácení je žádoucí a říkají to i odborníci a ekologičtí aktivisté. Jde o ty méně hodnotné části Šumavy. Jsou ale i další postupy, jak šíření kůrovce zabránit, to je například odkornění napadených stromů nastojato, což znamená, že ty stromy budou nadále chránit ten mladý les, co pod nimi bují, proti větru, bude se tam držet to místní specifické mikroklima a tak dále. Spadlé stromy jsou zase mimo jiné důležité proto, že poskytují ochranu svým potomkům před zvěří a poskytují jim živiny.

Je to tedy tak, že otázka nezní „jestli kácet nebo nekácet“, ale jde o to „kde kácet“ a „jak kácet“?

Ano. Přesně tak postupovali v Bavorsku již někdy od sedmdesátých, osmdesátých let, kdy káceli jenom v těch méně významných zónách, aby ochránili hospodářské lesy, které k národnímu parku přiléhají, ale v těch nejvzácnějších zónách zvolili bezzásahovou taktiku, což se dnes s odstupem času ukazuje jako správné rozhodnutí. Koneckonců nemusíme chodit až do Bavorska, protože už v roce 1999, kdy proběhla na Šumavě na Trojmezné první blokáda – tehdy hodně ostrá – se povedlo aktivistům zabránit plošnému kácení zabránit. A když člověk dnes přijde na Trojmeznou, tak sice na první pohled vidí suchý les, čehož Stráský propagandisticky využívá, když lokalitu ukazuje novinářům z helikoptéry, ale pod ním raší už třeba deset let starý les zdravých stromů, které jsou silné, protože jsou kryté těmi velkými a popadanými

Jak vlastně vypadá právě probíhající blokáda, které ses sám aktivně zúčastnil? Kolik je na místě aktivistů a jaká je jejich taktika?

Já osobně jsem tam byl ve středu a ve čtvrtek (27. a 28. 7.) a předtím ještě v úterý 19. 7. Ta blokáda byla zprvu organizována hnutím Duha, která se problémy Šumavy dlouhodobě odborně zabývá, ale pak přišlo rozhodnutí klatovského soudu, který zcela evidentně na politickou objednávku rozhodl, že se Duha musí zdržet organizování jakýchkoli blokád v této oblasti, takže se z toho stala v podstatě občanská záležitost. Blokáda tak stojí na lidech, kteří nejsou nikde organizováni, jenom jim prostě vadí, že je porušováno právo a je ničen unikátní lesní ekosystém. Je paradoxní, že když si člověk chce na zahradě pokácet strom, tak k tomu potřebuje povolení, zatímco tam se děje všechno vlastně na černo pod taktovkou státních institucí, které se navzájem kryjí. Do blokády se pak zapojili částečně i členové Greenpeace, Strany zelených a dalších organizací, ale hlavně je tam spousta lidí, kteří nikdy nic podobného nedělali. Například manažeři atp. Počet aktivistů na místě tak začínal někde na dvaceti, když jsem tam byl podruhé, kdy už probíhaly policejní zásahy, tak nás tam bylo kolem šedesáti, ale ten počet se stále navyšuje.

Jak konkrétně aktivisté brání kácení? Přivazuje se tam někdo ke stromům řetězy?

Ke stromům, ať už řetězy nebo za pomocí trubek, se tam přivazuje pouze menšina aktivistů, vlastně jenom ti nejzkušenější, hardcore jádro. Většina aktivistů volí jinou taktiku. Využívají zákona o bezpečnosti práce, který zhruba říká, že dřevorubec nesmí kácet strom, pokud se někdo jiný pohybuje v dosahu dvou délek toho stromu, který kácí. Pokud tedy ten strom měří řekněme 25 metrů a v okruhu 50 metrů je další člověk, tak by ten dřevorubec měl okamžitě přestat kácet. To zpočátku fungovalo, ale postupně docházelo ke stále většímu porušování těchto bezpečnostních norem, a to nejen ve vztahu k aktivistům ale i zasahujícím policistům. Byli jsme dokonce svědky situace, kdy spadl kmen dva metry od přihlížejícího policisty…

Když už jsi zmínil policii – jaký byl vlastně její přístup, kdo na místě zasahoval, jak se k vám policisté chovali?

Byli tam jak místní policisté, tuším z Kašperských hor, kteří se chovali velice korektně a někteří myslím s naší myšlenkou i sympatizovali. Dokonce jsem zaslechl rozhovor dvou z nich o tom, že na Šumavě se krade dřevo ve velkém a že je to „strašný byznys“. Pak tam ale byly přivolány i pořádkové jednotky a jejich přístup už byl dost jiný. Oni tam přijeli s tím, že ekologičtí aktivisté jsou něco jako fotbaloví hooligans, na které jsou zvyklí, takže alespoň z počátku byl jejich přístup docela drsný. Postupně ale někteří z nich pochopili, že náš protest je nenásilný a začali se podle toho k nám chovat.

Jaký je postoj tamních obyvatel k blokádě?

Když se tam přijedete podívat, tak ucítíte, že tam panuje velmi napjatá atmosféra. Dá se říct, že většina místních je striktně proti blokádě a ekologickým aktivistům, ale je tam i část lidí, kteří s aktivisty sympatizují. Problém je, že tito lidé většinou mlčí. Možná se i bojí. Za odporem proti ekologickým aktivistům totiž stojí mimo jiné dost zřetelné ekonomické zájmy místních podnikatelských kruhů, kterým vadí samotná existence Národního parku Šumava. Ve hře je ale ještě další zajímavý fakt, a to, že se mnoho okolních šumavských obcí potýká s celkem vážnými problémy, přeci jen je to drsnější horská oblast.  Problémy této oblasti se někteří místní politici, ať už lokální či výše postavení, naučili demagogicky svádět právě na ekologické aktivisty.

Není to ale také chyba ekologů a Duhy, že nedokážou místním vysvětlit, že stojí na jejich straně?

Určitě, toto Duha i státní organizace jednoznačně podcenily. Měla lidem vysvětlit, že to, že není práce, není dáno tím, že se nekácí, ale tím, že pokácené dřevo je odváženo do Německa, místo aby se zpracovávalo u nás. Ostatně i ti lesní dělníci, kteří dnes kácí v první zóně NP, jsou vesměs Slováci, Maďaři či Rumuni, jenom menšina jsou Češi a pochybuji, že by byl někdo z nich ze Šumavy. Nápadně to připomíná tu kauzu s takzvanými stromkaři, kdy Lesy ČR zaměstnávají za podivných okolností zahraniční dělníky a v podstatě je vykořisťují.

Jaká je podle tebe vlastně motivace zastánců kácení, jmenovitě třeba Jana Stráského? Čeho chtějí dosáhnout?

Podle mě za tím stojí kombinace určitých ekonomických zájmů zejména těžařských firem a ideologického přesvědčení. V případě Stráského pak úplně bije do očí jeho neodbornost. Už jenom to, že prakticky ihned po svém příchodu do funkce nepřímo zrušil vědeckou radu NP, aby se zbavil odborníků, kteří jsou v drtivé většině proti takto necitlivým zásahům, něco o jeho přístupu vypovídá. Pan Stráský a další zastánci kácení usilují o to, aby byl NP Šumava postupně degradován na úroveň chráněné krajinné oblasti.

Myslíš si, že tomu tahle blokáda může reálně zabránit?

Ta blokáda sama o sobě samozřejmě nemá šanci dlouhodobě zabránit těžbě. Tady jde ale spíše o to, jak se bude u nás v budoucnu vůbec nahlížet na národní park – jestli to má být volná příroda, nebo jestli to má být dálnice pro turisty. Já myslím, že cílem té blokády bylo mimo jiné přenést ten spor do politické roviny, což se v podstatě teď už podařilo.

 

Otázky kladl Štěpán Lohr

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •