Již několik týdnů se v ulicích španělských měst odehrává něco, na co není Evropa vůbec zvyklá. Ekonomická krize a škrty přivedly lidi ve Španělsku k tomu, aby řekli dost. Jejich požadavkem je „skutečná demokracie teď“.
O Španělsku se hovoří jako o další z tzv. rizikových zemí. Patří do skupiny anglicky označované jako pigs (čuníci – Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko). Tyto země se buď potýkají se závažnou finanční krizí svých rozpočtů, nebo se dostaly do dluhové pasti. Např. v Irsku tvoří deficit státního rozpočtu přes 32% HDP. Situace ve Španělsku je podobně alarmující, byť deficit rozpočtu je jen 9% HDP. Vláda se snaží kontrovat razantními škrty, které jen za období od ledna do dubna tohoto roku byly ve výši poloviny výdajů za stejné období loňského roku. Stejně tak došlo ke snížení platů ve státním sektoru o 5% a ke zmražení důchodů.
Veškeré tyto restrikce se odehrávají na pozadí neuvěřitelné 21% nezaměstnanosti s tím, že mezi mladými lidmi do 35 let je nezaměstnanost okolo 45%. K tomu se přidávají problémy s bydlením, které je ve větších městech pro mladé lidi téměř nedostupné. Stavební boom, který trval až do roku 2009, dal vzniknout novým místům jak pro mladé profesionály, tak pro techniky a řemeslníky. Pak ovšem přišla světová hospodářská krize, krach bubliny na trhu nemovitostí a hrozba, že Španělsko se stane druhým Řeckem. Zapaterova vláda okamžitě přijala ideologii škrtů a začala propouštět.
Mýtus 1: revolta na podporu pravice
Hnutí 15. května (španělská zkratka 15M) vzniklo z řady protestů proti škrtům a propouštění. Jen několik dnů před oním 15. květnem demonstrovalo v Barceloně na 50 000 lidí. Stejně tak v září loňského roku proběhla úspěšná generální stávka, které se zúčastnilo 7 milionů lidí. Jenže odboroví bosové se místo pokračování v protestech rozhodli jednat s vládou. Výsledem byl pak kompromis, který zvýšil odchod do penze na 67 let a usnadnil propouštění. I proto jsou účastníci hnutí za skutečnou demokracii tak skeptičtí k odborům.
Stejně tak ji je ukradená porážka socialistů, kterou utrpěli ve volbách do místních zastupitelstev. V českých mediích se to prezentovalo, jako by snad celá revolta byla namířena na podporu Lidové strany (PP). Ve skutečnosti ale volby prostě proběhly uprostřed zrodu nového hnutí. Konec konců jeden z účastníků to vyjádřil jasně: „PP nebo socialisti, je to stejná banda“.
Mýtus 2: příliš silné odbory
Ve zprávách a komentářích různých analytiků se o Španělsku většinou dočteme, že jeho hlavní problém, jako ale i České republiky, je v tom, že má příliš rigidní trh práce a příliš silné odbory. Pro takový druhu analýzy musí být člověk opravdovým odborníkem – na ideologii. Ve Španělsku je totiž odborová organizovanost poměrně slabá. Jen asi 19% zaměstnanců je v odborech. Stejně tak je rozdíl mezi tím, kdy jste do práce nastoupili. Noví zaměstnanci mají totiž už „flexibilizované“ smlouvy, které zdaleka nezaručují takovou jistotu pracovního úvazku. Navíc je třetina pracovních smluv uzavírána na dobu určitou. Lidé tak vidí odbory jako součást establishmentu, který je nezastupuje a místo toho je zaprodaly.
Politicky různorodá lidová shromáždění
Co začalo v Madridu 15. května se během několika dnů rozšířilo do celého Španělska a už 20. května byla shromáždění za skutečnou demokracii v 160 městech. Protestující utvořili provizorní kempy na hlavních náměstích svých měst, kde společně bydlí, vaří a, což je nejdůležitější, diskutují o politice a o dalších krocích, které by měly následovat.
Politicky je hnutí 15M velice různorodé. Organizace jde především přes nejrůznější sociální sítě, jako jsou Facebook a Twitter. Řada vedoucích aktivistů jsou lidé, kteří byli aktivní v lokálních hnutích za dostupné bydlení apod. Je také španělskou specifičností, že velký vliv mají mezi protestujícími autonomistické ideje. Není se čemu divit při všeobecné deziluzi z etablovaných politických stran, které jsou plně podřízeny bankám a finančním institucím.
Navíc se revoluční levice v letech po pádu Frankovy diktatury zhroutila a zanechala tak autonomismu volný prostor.
Pro mnoho lidí je protest na náměstích první politickou zkušeností. A pocit, že dělají něco naprosto jiného a nového, je vede k odmítání politických stran a odborů. Ty ale nejsou monolitickými celky. Nejde tu o odborové bosy, Zapatera nebo jiné šéfy místních vlád. Jde tu o řadové odboráře a řadové členy, kteří mohou rozšířit protest do dalších míst. Právě v tom leží největší slabina autonomismu, protože často nerozlišuje mezi vedením a členskou základnou.
Pro porážku nejrůznějších škrtů jsou klíčové zejména odbory se svou sítí na pracovištích. Samotná shromáždění totiž, jak se dnes děje, mohou být rozehnána policií, stanová města vyklizena a vláda může dál v klidu pracovat. Záběry z vyklízení madridského náměstí i zásahy proti pokojným demonstracím jsou v Youtube a jejich sledování jasně ukazuje, že proti nám stojí připravený státní aparát používající brutálního násilí.
Mezinárodní solidarita
Zprávy o zásazích policie, ale i o samotném hnutí, se šíří velmi rychle. V mnohém to připomíná arabské jaro. Není proto divu, že se mnozí Španělé k tomuto vzoru přihlašují. Protesty v Madridu inspirovali novou vlnu demonstrací v Řecku. „Teď je na čase, abychom promluvili my,“ oznámilo řecké Lidové shromáždění náměstí Syntagma. 29. května rozehnala francouzská policie nenásilné shromáždění na Náměstí Bastily v Paříži. Další solidární protesty probíhají prakticky po celé Evropě, včetně České republiky, kde se uskutečnilo již několik solidárních akcí.
Přetékání
Poslední zprávy hovoří o tom, že hnutí 15M „přetéká“ z náměstí i do čtvrtí a na některé pracoviště. Jeden z účastníků, nezaměstnaný dělník Miguel ze Sevilly, to popisuje takto: „Pracujeme na vytvoření výborů ve čtvrtích a zkoušíme nějaká shromáždění na pracovištích… Tento týden jsme vyslali delegaci k mnoha úřadům práce v Seville. Vždy jsme se zastavili před vchodem na 10 minut a s megafonem uspořádali pouliční mítink. Rozdávali jsme letáky a mluvili s lidmi o tom, proč by se měli přidat… Já už jsem aktivista a odborář nějakou dobu, ale ještě nikdy jsem neviděl takovou podporu od nezaměstnaných. Považují toto hnut za své.“
V Barceloně se delegace z místního shromáždění vydala do jedné ze stávkujících továren, kde byla bouřlivě přivítána. Podobné informace přicházejí i z ostatních míst, a tak je důvod k naději, že i přes represe hnutí bude pokračovat a zesílí. Nyní se všichni upínají k 19. červnu, kdy má proběhnout celostátní protest proti škrtům a za skutečnou demokracii.
Jan Májíček
