Když už západní média a politici vůbec mluvili o revolucích v Tunisku a v Egyptě, tak předvedli neuvěřitelné kotrmelce.
Ještě dva dny před svržením tuniského presidenta Ben Alího schválila francouzská vláda dodávku několika tun slzného plynu a policejní výzbroje do Tuniska. Zatímco dva Ben Alího příbuzní utečou do hotelu v Disneylandu u Paříže, samotného Ben Alího už francouzská vláda do země nepustí, zřejmě z obav z reakce početné komunity Severoafričanů ve Francii. Zatímco na tuniských ulicích a policejních stanicích umírají stovky protestujících, francouzská ministryně zahraničí Alliot-Marieová odpočívá v tuniských letoviscích na náklady podnikatele a Ben Alího důvěrníka.
V den začátku protestů v Egyptě, 25. ledna, americká ministryně zahraničí Clintonová prohlašuje, že „egyptská vláda je stabilní“. Zřejmě i díky slznému plynu s nápisem „Made in USA“.
Když o týden později nad káhirským Náměstím Osvobození létají americké stíhací letouny F-16 a bitevní helikoptéry, americký president Obama prohlašuje, že „se modlíme, aby přestaly násilnosti na obou stranách“. Dvacítka policistů nyní terorizující demonstranty ještě v říjnu absolvovala nácvik „kontroly davu“ ve Francii.
Začátkem února si vzpomíná Socialistická internacionála, mezinárodní uskupení všech sociálně demokratických stran, že tuniská a egyptská státostrany RCD a NDP jsou stále její členové, a narychlo jejich členství ukončí.
Clintonová chce, aby sám Mubarak prosazoval změny v ústavě. Avšak ta byla po celou dobu jeho vlády suspendována výjimečným stavem. V dalších dnech tlačí Obama veřejně na to, aby „změny začaly teď“, což lze vyložit jako výzvu Mubarakovi, aby odstoupil.
Pak Obama vysílá bývalého amerického velvyslance v Egyptě, Franka Wisnera, velkého to kamaráda Mubaraka, jako zvláštního zmocněnce pro Egypt. Wisner mezitím pracoval pro právnickou firmu, která zastupuje egyptské oligarchy a aktuálně organizuje privatizaci 2 200 egyptských škol. Na konferenci NATO v Mnichově 5. února pak Wisner vykládá, že Mubarak musí zůstat presidentem.
V Iráku bylo prý nutné zabít na 2 miliony lidí (obětí války a předešlých ekonomických sankcí dohromady) v zájmu „demokracie“, nyní v Egyptě je prý „stabilita“ důležitější. Neuvažuje se ani o zkrácení finanční a vojenské pomoci režimu, který mučí své občany i vězně, které mu předala k tomuto účelu CIA.
Média na zeď malují nebezpečí islamizace a strašidlo Muslimských bratrů, největší pololegální opoziční organizace. Zapomíná se, že organizace se přidala k protestům opožděně, že tvoří nejkonzervativnější křídlo, které blokuje šíření protestů mimo Náměstí Osvobození, že vidí svůj vzor v umírněné turecké vládní straně, a že je tak slabá a bázlivá, že její mládežnická a její ženská organizace se během protestů od ní odtrhly a přidaly k laickému hnutí.
Už vůbec si média nevzpomínají na to, že Spojené státy Muslimské bratry otevřeně podporovaly v době, když byli mnohem radikálnější a sociálně konzervativnější – v 50. a 60. letech, když sloužili jako nástroj k oslabení „arabského socialismu“ Nássirova ražení.
A samozřejmě média ignorují i úzké spojenectví USA s vůbec nejfundamentalističtějším režimu v celém arabském světě – se Saudskou Arábií. Ženy zde nesmí řídit auta, nesmí vycházet bez doprovodu mužského příbuzného, obchody musí zavírat pětkrát za den po dobu modlitby, zlodějům se usekávají ruce, za cizoložství je trest ukamenování a např. za zřeknutí se islámu hrozí veřejné stětí hlavy. V r. 2009 umřelo rukou kata 67 lidí, z toho i dvě ženy.
Vládám Spojených států a EU včetně ČR, organizacím jako Člověk v tísni a ostatním „liberálům“ se státními granty nejde o lidská práva nebo o islamismus, ale o geopolitické čachry a o kontrolu obyvatelstva.
Jak jinak rozumět tomu, že zájmy Izraele se 7,6 miliony obyvatel jsou důležitější než zájmy 86 milionů Egypťanů? Že se musí dbát především na stabilitu pro Izrael, který porušuje nejvíce rezolucí OSN? Který se označuje za jedinou demokracii v regiónu a nyní zase jednou brání vzniku demokracie v sousedním státě a podporuje diktátora do posledního dechu?
Jak je jinak možné, že šéf NATO Rasmussen označuje demokratickou revoluci v Tunisku a Egyptě jako ohrožení stability a důvod pro další zbrojení?
Mubarak padl, ale boj o interpretaci revoluce pokračuje na plné obrátky. V deníku New York Times se snaží tvrdit, že je zásluhou stejných Američanů, kteří financují a koordinují opozici proti Chávezovi ve Venezuele.
Analytik amerického think-tanku Stratfor zase zřejmě předpokládal, že Mubarak přenechá svou moc svému synovi Gamalovi a že to bude stačit k tomu, aby se vznikl formálně demokratický režim. Teď je zklamaný, protože Gamal musel utéct a vláda je formálně v rukou armády, a celou revoluci prezentuje uraženě za pouhý vojenský puč.
Ale ani cizí mocnosti, ani armáda neurčovaly v těchto dnech chod dějin. To byly miliony lidí v ulicích. A přestože Náměstí Osvobození je nyní vyklizeno, protesty pokračují a zaměřují se na konkrétní požadavky v každé lokalitě.
Thomas Franke
