Společně proti rasismu na fotbalových stadionech

Rasismus na fotbale

Jedním z neblahých fenoménů současné společnosti je neonacismus. Většina lidí ho zná především z médií reprezentovaný v současnosti především Dělnickou Stranou Sociální Spravedlnosti, nicméně tato problematika má daleko širší charakter. Jedním z míst, kde dochází k častým neonacistickým projevům jsou fotbalové stadiony.

Projevy rasismu se obecně začaly šířit již po roce 1989 v souvislosti se vzrůstající popularitou subkultury skinheads. Tato subkultura vznikla v 60. letech 20. století. Ze začátku se jednalo o apolitiky, ale časem se většina skinheads přiklonila k neonacismu, i když existují i antifašističtí skinheads tzv. Sharps, ale v porovnání s neonacisty zaujímají zejména ve střední a východní Evropě jen marginální skupinu.

Ale zpět k Česku. Hnutí skinheads se počátkem 90. let rozšířilo zejména díky kapele Orlík v čele s Danielem Landou. Protagonisté Orlíku o sobě sice tvrdili, že nejsou neonacisté, nicméně jejich tvorba by se dala označit za jakýsi základní kámen české white power music.
Orlík se po čase rozpadl a jeho hlavní představitel se vydal na dráhu sólového zpěváka a již s neonacismem a hnutím skinheads nemá oficiálně nic společného, byť některé jeho texty nacionalistické jsou, ale ne neonacistické.

Náckové si jako svou pomyslnou základnu zvolili fotbalové stadiony. Tam se již v 90. letech snažili nejen šířit své ultrapravicové názory, ale i získávat nové příznivce z řad fotbalových fanoušků. Je třeba poznamenat, že česká společnost byla k tomu co dnes označujeme za rasismus do poloviny 90. let značně benevolentnější. Za jeden z prvních případů rasové nesnášenlivosti „fanoušků“ by se dal označit případ, kdy „fanoušci“ házeli na tehdejšího hráče Viktorie Žižkov Kennedy Chihuriho banány a vydávali při tom zvuky opice. Pozn. Hráč Chihuri byl tmavé barvy pleti.

Příkladem měnících se postojů k rasismu na stadionech je to, že tehdy, na přelomu století, se této věci věnovalo jen několik článků v novinách. Dnes by lidem, kteří by se dopustili podobných projevů, hrozil přinejmenším zákaz vstupu na stadion. Dalším příkladem projevu rasismu bylo bučení fanoušků Sparty Praha na hráče Slavie Praha Evandra Adauta. To se stalo na jaře 2003. V posledních asi pěti letech projevy rasismu vzrostly natolik, že by jejich vypsání nebylo v jednom článku možné.

V posledních letech se neonacisté neomezují jen na „pouhé“ bučení na hráče tmavé pleti. V posledních několika letech jsme mohli vidět různé choreografie, které by se daly označit za neonacistické nebo alespoň pravicové.

Příklady: Podzim 2007 Zápas Sigma Olomouc – Slovan Liberec: Ultras Sigma prezentovali na zápase plachtu s číslicí 88 v bílo-modrém kruhu s nápisem „Sigma Olomouc“, olemovanou černými ratolestmi. Číslice 88 je v náckovském prostředí používána jako kód nacistického pozdravu Heil Hitler (H je osmé písmeno abecedy).

Zápas Bohemians 1905 – Slavia Praha: Fanoušci Slavie vytáhli transparent s nápisem
„rozhodoval jsem se o svém životě. Bylo to jasné. Brát drogy a tíhnout k levici, proto jsem si koupil na Bohemku permici.“

Brno – Bohemians 1905: Transparent fanoušků Brna – panáček kopající do klokana a nápis good night left side. Pozn. Kampaň good night left side je neonacistická kampaň vyzývající k násilí vůči antifašistickým aktivistům a aktivistkám.
Jaro 2008: Na jaře 2008 se na řadě zápasů 1. fotbalové gambrinus ligy objevily transparenty Kosovo je Srbsko, které v neonacistickém podání zřejmě symbolizují slovanský nacionalismus.

Podzim 2008: Sparta Praha – Mladá Boleslav: Fanoušci Sparty měli transparent „karadžiči, Mladiči, držte se!“, kterým se vyjadřovali k procesu v Haagu s Radovanem Karadžičem a Radkem Mladičem.

Jaro 2009, Zápas Slavia Praha – Slovan Liberec: V sektoru Slavie visela celý zápas vlajka s nápisem good night left side.

Leden 2010 Halový turnaj Fortuna víkend šampionů: Fanoušci Bohemians 1905 skandovali antisemitský pokřik jude Slavie, což je zvlášť zajímavé, protože fanoušci Bohemians jsou považováni za levicové a v jejich kotli alespoň v minulosti byly k vidění antifašistické transparenty.

To se ovšem zdaleka nejedná o výčet neonacistických aktivit. Asi nikoho nepřekvapí, že náckové na fotbal nechodí kvůli fandění nějakému klubu. Je jim úplně jedno, kolikátý daný tým skončí v tabulce. Chodí proto, aby získávali nové ovečky pro své zrůdné myšlenky, zneužívali choreografie, které mají v drtivé většině případů sloužit k povzbuzení hráčů, vyjádření klubové hrdosti, případně k vyjádření názoru fanoušků na určitou věc např. současné protesty fanoušků Slavie a Bohemians proti stěhování Bohemians do Edenu.
Neonacisté se snaží, ať už výhrůžkami nebo výřečností působit na fotbalové ultras, kteří se většinou zabývají fanděním svému oblíbenému týmu a bohužel se jim to většinou podaří. Obvykle je pak vytvořena jakási jednotná politická fronta a běda jednotlivcům, kteří se opováží mít jiný názor. Jsou neonacistickými násilníky obvykle fyzicky zneškodněni a většinou si pak rozmyslí návštěvu fotbalového zápasu.

Příkladem může být napadení fanoušků Sparty Praha, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s bučením na tehdejšího hráče jejich týmu Ludovica Sylvestreho. Zhruba ve stejné době napadli fanoušci pražské Slavie dvanáctiletého chlapce, který se provinil zločinem nejtěžším. Totiž tmavou barvou pleti.
Další příklad: Fanoušci Slavie Praha napadli skupinu fanoušků, kteří se zúčastnili antifašistického fotbalového turnaje.

Tato věc nenechává klidnými řadu lidí. Jednak státní orgány v čele s policií, která se snaží pomocí represí vymýtit neonacismus ze stadionů. Jednak politiky, kteří dělají totéž, jen pomocí zpřísňování různých zákonů.V neposlední řadě nesmíme zapomenout na šéfy klubů a Českomoravského fotbalového svazu, kteří pro změnu zpřísňují bezpečnostní podmínky na stadionech.

Výše zmíněné postupy však nepřinášejí patřičný výsledek, ba právě naopak. Spíše náckům pomáhají a staví je do role mučedníků, kteří jsou oběťmi represivních složek.
Nejlepším způsobem, jak dostat nácky ze stadionů, je organizování fanoušků zdola a mladých lidí, kteří mají zájem proti této věci bojovat.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •