Stieg Larsson, zajímavý autor a ještě zajímavější aktivista

Stieg Larsson

Stieg Larsson je autor, který je znám díky své knižní trilogii, která vyšla i česky, a po prvním zfilmovaném díle Muži, kteří nenávidí ženy, přichází do kin také druhý díl Dívka, která si hrála s ohněm. Jenže Stieg Larsson není jen zajímavým severským autorem.
Doma ve Švédsku je známý jako antifašista, který bojoval celý život proti extrémní pravici v oblasti celé severní Evropy. To je ale celkem zřejmé i každému čtenáři jeho knih. Jenže Larsson nebyl jen typický levičákem švédského stylu. Byl to radikál a revolucionář, který se přidal k ozbrojenému boji v Africe. Stejně tak se nedávno ukázalo, že byl v mládí členem  Komunistického dělnického svazu, editoval trockistický magazín Fjärde Internationalen. Pomohl v 80. letech zakládat Stop the Racism a poté, co bylo v roce 1995 osm lidí zavražděno neonacisty, založil nadaci Expofoundation, jejímž cílem je odhalovat fašisty ve Skandinávii. Mnoho let také přispíval do antiracistického a velmi vlivného britského magazínu Searchlight. Když v roce 2004 po nenadálém infarktu zemřel, se objevily spekulace o tom, zda se nestal obětí útoku neonacistů, ale je spíše pravděpodobné, že to byl následek stresu, přepracování a 60 ručně balených cigaret, které denně vykouřil.

John-Henri Holmberg, Larssonův blízký přítel dnes prozrazuje některá tajemství. Holmberg popisuje, jak se v roce 1968 ve věku 14 let Larsson přidal k celostátní organizaci proti Vietnamské válce, kde v 18 letech potkal svou spolužačku, Evu Gabrielsson, která se stala jeho životní partnerkou. Ve městě Umeå se Stieg stal aktivním v trockistickém Komunistickém dělnickém svazu a pravidelně psal pro jeho magazín Internacionála.

Proč zrovna malá trockistická skupina? Stieg vyrůstal v klasickém levicovém prostředí. Jeho biologický otec, se kterým vyrůstal, byl komunista, loajální vůči SSSR, a jeho rodiče byli stoupenci vládní sociální demokracie.
Stieg Larsson se ale postavil proti oběma těmto alternativám. SSSR považoval za totalitářskou diktaturu a sociální demokraty za neprincipiální a příliš blízké zájmům kapitalistů. Navíc byli trockisté nejméně netolerantní k Larssonovým kulturním preferencím, sci-fi a detektivky, žánry, které byly jinak považovány za bezcenné a hloupé.

Stejně tak jako Trocký sám se hlásili ke snu o egalitářském světě bez hranic a tato sociální imaginace Stiegovi také imponovala.
Během své vojenské služby ve městě Umeå v letech 1975 a 76, se podílel na pašování ilegálních trockistických magazínů Röd Soldat [Rudý voják] do kasáren.
Rok 1977 byl dramatický. Jeho část strávil Sieg Larsson v Eritrei, kde se spojil s marxistickou Eritrejskou lidově-osvobozeneckou frontou a pomáhal s výcvikem oddílu bojovnic guerrily v obsluze granátometů. Nakazil se však zánětem ledvin a byl donucen opustit zemi.

To hezky kontrastuje s bibliografií, kterou si od něj vyžádala jeho editorka z vydavatelství Norstedts. Kde se skromně věnuje jen svému odhalování extrémní pravice.

Na počátku druhé knihy, Dívka, která si hrála s ohněm, najdeme hlavní hrdinku Lisbeth Salander v Grenadě. Larsson k tomu říká: “Uvažoval jsem trošku o úvodu a o tornádo, které by zpustošilo Granadu… Podílel jsem se na revoluci v Granadě v 80.letech a přátelil jsem se zavražděným premiérem Mauricem Bishopem. Ale to je jiný příběh.” Bishop byl čelným představitelem marxistického Nového hnutí spojeného úsilí o sociální péči, vzdělání a osvobození (anglicky New Joint Endeavor for Welfare, Education, and Liberation Movement, zkráceně New Jewel Movement, NJM, též akronym pro Hnutí Nový klenot). Stal se premiérem Lidové revoluční vlády, která svrhla sira Erica Gairyho v roce 1979.
19. října 1983 ho náměstek premiéra Bernard Coard a generál Hudson Austin nechali zatknou. Po protestech v hlavním městě, kdy byl Bishop osvobozen, ho vojáci zatkli a popravili. Šest dnů poté provedlo 6000 amerických vojáků invazi do Granady na přímý rozkaz prezidenta Ronalda Regana. Tento krok vyvolal bouři mezinárodních protestů.

Holmberg vzpomíná, že Larsson byl velmi tolerantní k názorům druhých lidí a “dovedl i své politické názory brát s humorem. Steig byl aktivní trockista a já individualistický libertarian. Zeptal jsem se ho, jestli by mohl co nejjednodušeni popsat, co odlišuje jeho skupinu od všech těch ostatních komunistických organizací. ‘Myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že zatímco ostatní jsou v ulicích a bojují proti vám, pravičákům, my jsme ti, kteří sedí u nás ve sklepě a zkoušíme rozhodnout, zda je to opravdu ten pravý historický okamžik,'”dodává Holmberg.

Ať už se rozhodnete pro knižní trilogii nebo pro filmové zpracování, jistě vás čeká drsné severské dobrodružství a nelze ho než doporučit.

Podle časopisu Tribune Jan Májíček

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •