ThyssenKrupp: právo nebo imunita?

ThyssenKrupp

Nebe nad Turínem bylo v noci mezi 5. a 6. prosincem 2007 ozářeno obrovským požárem: hořela 5. linka oceláren ThyssenKrupp a při požáru zahynulo 7 dělníků. Následné vyšetřování ukázalo, že zásadní význam pro vznik požáru mělo rozhodnutí managementu koncernu ThyssenKrupp v Itálii neinvestovat 800 tisíc eur do nových systémů pro zaručení bezpečnosti práce: turínský závod měl být za několik měsíců zavřen a jeho výroba přesunuta do města Terni (střední Itálie), tudíž investice by nebyla rentabilní. Státní zástupitelství v Turíně se tak rozhodlo k zásadnímu kroku a 15. ledna 2009 obžalovalo vedení ocelářského koncernu z “omicidio volontario con dolo eventuale” (mírnější forma vraždy), jelikož management vědomě zvýšil možnost vzniku těžkého úrazu či smrti na pracovišti rozhodnutím nerealizovat investici do bezpečnosti práce.

V pátek 15. dubna pak Corte d’ Assise (Městský soud) v Turíně vyřkl první rozsudky: šest vysokých manžerů ThyssenKrupp bylo odsouzeno v součtu na 81 let odnětí svobody, a nejvyšší trest dostal generální ředitel koncernu Harald Espenhahn, který by měl strávit 16 let za mřížemi. Celá záležitost má i významnou finanční dohru, jelikož koncern bude muset vyplatit zhruba 20 miliónů eur odškodného, a do pravomocného rozsudku nemůže nakládat s 5. linkou turínského závodu v hodnotě circa 100 miliónů eur (tato linka má být přesunuta do Terni).

Rozsudky kladně přijala drtivá část veřejnosti s nadějí, že se tím zvýší bezpečnost na pracovišti, která je v Itálii jedna z nejnižších v rámci zemí Evropské Unie. Jak upozornila tisková zpráva odborů Fiom-Cgil, “Rozsudek….. Reakce obžalovaných, kteří pravděpodobně podají odvolání, se nesly v tónu ukřivděnosti: ředitel turínského závodu Raffaele Salerno (odsouzen k 13ti letům odnětí svobody) si postěžoval deníku La Repubblica, že rozsudek byl napsán ještě před samotným procesem a byl zásadně ovlivněn emocemi z úmrtí sedmi jeho zaměstnanců. “Ještě štěstí, že trest smrti byl zrušen, jinak by jste nám ho uložili. Veřejnou popravu na náměstí San Carlo, to jste chtěli”, rozhořčeně řekl vysoký manažer směrem k žalobcům.

Nejtvrdší reakce ovšem přišla od samotného koncernu ThyssenKrupp, který odmítl rozsudky a začal vyhrožovat, že potrvzení rozsudků odvolacím soudem by vedlo k omezením investicí v Itálii a možná k přesunutí výroby z Itálie do jiné země, kde je právo méně striktní a flexibilnější vůči velkým nadnárodním koncernům. Koncern totiž vydal tiskovou zprávu, ve které upozorňuje, že bude muset podrobně prozkoumat odůvodnění rozsudku a zvážit, zda stále existují podmínky pro zachování výroby v Itálii. Státní zastupitelství a soudy však netvoří nové normy ale jen vymáhají ty stávající, byť v ekonomické prostředí, kde se jejich nedodržování stává čím dál více normou, i to může mít zásadní dopad. Podobně i někteří ekonomičtí komentátoři velkých italských deníků poukázali, že příliš přísné vymáhání práva může podkopat již teď klesající italskou konkurenceschopnost.

Turínské rozsudky pak vyvolaly třenice v největší italské opoziční straně, post-komunistické Demokratické straně (Partito democratico). Jestliže turínský primátor Sergio Chiamparino (člen Demokratické strany) deklaroval potěšení nad rozsudky, reakce v Terni byly velice odlišné. Pro orientaci českým čtenářům stačí uvést, že Demokratická strana (a její předchůdkyně Komunistická strana Itálie, PCI) vládne Terni a kraji Umbrie nepřetržitě od roku 1945. Primátor Terni Leopoldo de Girolamo a vedení kraje (hejtmankou je Catiuscia Marini) naopak vyjádřili obavy, zda příliš vysoké tresty nebudou mít negativní dopady na nezaměstnanost v kraji, jelikož ThyssenKrupp zaměstnává v Terni desetitisíce lidí, vezmeme-li v úvahu i místní subdodavatele ocelářského koncernu.

Turínské rozsudky ukazují na stále větší odklon od demokratického státu. Vysoce postavení ekonomičtí činitelé a komentátoři, významný nadnárodní koncern a (pravděpodobně situací donucení) místní politici tlačí na Odvolací soud a na snížení právní ochrany zaměstnanců, vyhrožují ztrátou pracovních míst, sníženou konkurenceschopností a delokalizací. Právo tak ztrácí jednu ze zásadních demokratických funkcí, neboli ochranu před zvůlí držitelů politické a ekonomické moci. Ba naopak, pokud vezmeme v úvahu přístup k migrantům, k některým etnickým menšinám (např. Romům) či k uživatelům veřejné sociální podpory, právo se stává, nejen v Itálii, čím dál více nástrojem posílení hierarchie ve společnosti a udržení nerovné distribuce moce a bohatství. I díky tomu ThyssenKrupp může požadavot pro svoje manažery faktickou imunitu, aniž by to vyvolalo veřejné pobouření a reakci ze stranu odborů a občanské společnosti. Konkurenceschopnost je totiž jen na prvním místě.

Jakub Horňáček

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •