Úsporná opatření se obracejí proti šéfům

Úsporná opatření

Portugalsko se po Řecku a Irsku stalo třetí zemí EU, která požádala o evropskou pomoc. Portugalská vláda „hlídačů“ vedena premiérem Josém Socratesem požádala před časem Evropskou komisi o finanční podporu. Je to další znamení toho, že hon za úspornými opatřeními, který probíhá po celé Evropě, se obrací proti svým původcům.

Portugalská žádost přichází jen pár týdnů poté, co státy eurozóny přijali tzv. „Pakt pro euro“ Pakt usnadňuje zemím jako je Německo a Francie vnucovat neoliberální opatření slabším evropským ekonomikám.

Portugalská vláda požádala o pomoc poté, co došlo k úpadku portugalských vládních obligací, jenž zvýšil cenu úvěrů. Úpadek začal vládním neúspěchem protlačit čtvrtý balíček úsporných opatření skrze parlament a následnou resignací vlády.

Obě tyto události vedli mezi finančními investory k dalším pochybnostem ohledně schopnosti portugalského státu plnit své závazky.

The New York Times napsal, že portugalské banky tlačily na vládu, aby zažádala o pomoc. Na irském a řeckém příkladě je však vidět, že úsilí o úsporná opatření vede slabší ekonomiky spíše do větších problémů, než aby jim pomohla k rychlé obnově.

Uvažme jen, že řecká ekonomika v roce 2011 klesne podle očekávání o tři procenta. Finanční náklady řeckého státu na rok 2012, původně odhadované na 45 miliard eur, byly přehodnoceny na přibližně 110 miliard. Nedávné prověrky irských bank z konce března zase ukázaly, že banky potřebují, aby je stát již popáté zachránil, neboť jim schází kapitál ve výši asi 24 miliard eur.

Politická krize

Jak se dopad úsporných opatření obrací proti vlastní ekonomice, prohlubují se i politické krize. Řecko bylo v posledním roce zasaženo vlnou generálních stávek a poslední volby v Irsku ukázaly velký hněv, jež lidé vůči úsporným opatřením chovají.

Portugalsko není výjimkou. Minulý podzim otřásla zemí generální stávka. Narůstá tlak na sociální demokraty – v současnosti středopravou stranu – aby odmítli poslední kolo úsporných opatření. V tomto kontextu je evropská pomoc příležitostí, jak přinutit portugalské zaměstnance, aby přijali úsporná opatření, která byla odmítnuta v ulicích i v parlamentu.

Mnoho evropských úředníků, ekonomickým komisařem Olli Rehnem počínaje a francouzskou ministryní financí Christine Lagardeovou konče, hlásají, že pomoc bude něco stát.

Cenou za to bude vážný závazek všech portugalských stran, aby „správně nastavily veřejné finance“ – tedy aby spustily program masivních privatizací a „strukturálních reforem.“ Avšak jednání o této třetí evropské pomoci budou mnohem obtížnější, než v předchozích dvou případech. Jak poznamenal publicista Finacial Times Vincent Boland, Portugalsko nebude mít až do voleb 5. června žádnou stabilní vládu a neexistuje shoda v tom, zda přijmout podmínky, které budou s pomocí spojeny.

Evropská komise a Evropská centrální banka si nemůže dovolit být vůči portugalské vládě příliš shovívavá. To by legitimizovalo volání Řecka a Irska po znovuprojednání podmínek evropské pomoci – proti čemuž silně protestuje německá vláda.

Velký ekonomický propad Portugalska by zase zvýšil riziko, že se nákaza krize rozšíří na další oběť, jíž bude s největší pravděpodobností Španělsko. Takový scénář může být pro EU katastrofický, protože Španělsko je mnohem větší ekonomika než Irsko, Řecko, nebo Portugalsko.

Cesta evropských vládnoucích tříd k úsporným opatřením vede přes minová pole.

Christakis Georgiou

Ze Socialist Worker přeložil Martin Šaffek

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •