Včela – od dělníků k miliardáři

Družstvo Včela

Družstvo Včela

Včela, dělnické spotřební družstvo v Praze a ve středních Čechách, bylo založeno roku 1906. Od dvacátých let bylo družstvo spjato s komunistickou stranou. Včela měla na 100 000 členů a byla jednou z nejmasovějších dělnických organizací. V roce 1908 otevřela svou první prodejnu ve Vršovicích a v roce 1930 otevřela ústřední sklad v Praze-Vysočanech (v dnešní ulici k Žižkovu), který zásoboval obvodní sklady v Kladně, BerouněSlaném, prodejny v Praze a okolí. Sklad byl v blízkosti kolejí horního libeňského nádraží a na ně byla napojena vlečka, která do skladu přivážela zboží a suroviny. Skladovalo se tu obilí, káva, rýže, koření, zelenina. Ve skladu bylo i drogistické zboží, košťata, nádobí, i železné postele. Byl zde i nábytek, vyráběný ve vlastních dílnách. V suterénu byla obrovská chladírna, ve skladu byla i pražírna obilí, a z upražených zrn se vyráběly kávové náhražky. Obilné kávy Včela vyrobila a prodala cca 850 tun ročně. Pražili i pravou kávu, ale spotřeba byla jen 138 tun za rok, protože pravá káva byla mnohem dražší a lidé si jí nemohli často dovolit. Ve skladu se ručně balil čaj, koření, šumící a kypřící prášky, atd.. Včela měla vlastní konzervárnu, na rajská jablka, okurky, atd.. Byla zde i poloautomatická stáčírna vína, ovocných šťáv, likérů a v roce 1929 tu bylo stočeno nejvíce octa. V další stáčírně se stáčely sodovky, limonády a pivo. V další budově byla moderní mlékárna, zpracovávající 4 milióny litrů mléka ročně a vyrábělo se i máslo. V nabídkovém katalogu Včely byli i mýdla, prací prášky, zubní pasty, francovka, i krémy na boty. Včela měla na výrobcích svou značku. Sklad měl vlastní vozový park, pomocí něhož rozvážel zboží do prodejen. V té době mělo družstvo 310 prodejen. Včela měla pomocné sklady ve Vršovicích a v Libni. V Berounské Včele se pekl levný vyhlášený chléb. S hospodářskou krizí, která přišla, se na několik let citelně snížil prodej, a výroba zboží.

(Hledání ztraceného času)

Včela a KSČ

Ve 20. letech 20.stol. usilovali komunističtí aktivisté o co možná největší vliv ve společnosti prostřednictvím účasti v parlamentních volbách, organizováním stávek, demonstracemi atd.. Pořádali i schůze a komunistické tábory lidu. I pomocí Včely získávala KSČ nové členy. A KSČ využívala Včelu i k bránění účastníků svých akcí, jako např. 11.června 1926, při komunistickém táboru lidu, kdy použili nákladní automobily Včely proti státní bezpečnostní stráži.

Vztah KSČ a Včely té doby popisuje jejich tehdejší člen J. Louša: ,,Další masovou složku bylo družstvo Včela, kde jsme měli široký okruh politické práce. V roce 1927 jsme organizačně získali (…) něco málo přes sto členů. Mnohem těžší byl úkol docílit splacení členského podílu, abychom vyhověli stanovám družstva. Podíl byl 200 Kč, jako základ hospodářského života družstva. Podařilo se nám to na 80%. Jakmile byla prodejna otevřena, seznali členové prodejny Včely, jaké jsou výhody nákupu zboží. Stali jsme se konkurenčními činiteli vůči soukromému obchodu. Během několika let rozrostlo se členstvo natolik, že ve vzdálenější části Ruzyně mohlo být přikročeno k otevření 2. prodejny. Nejdůležitější bylo, že jsme mohli politicky pracovat v řadách členů Včely, i když nebyli politicky organizováni. Objevilo se to hlavně ve volbách, kdy strana vyšla jako nejsilnější složka lidové správy. (…) Práce strany rozvíjela se ve všech složkách. (…) V sousední obci Řepy jsem obcházel o nedělích dům od domu a získával jsem členy Včely. V nedlouhé době se mně podařilo zajistit členy spolu s občany blízkého Zličína, takže i v Řepích konečně došlo k otevření prodejny Včely. Když se pozice prodejny Včely upevnila, znovu jsem agitoval ve Zličíně, podařilo se získat potřebný počet členů a i ve Zličíně došlo k dalšímu zahájení prodeje družstevního zboží. Bylo to v třicátých letech, kdy vedení Včely svolalo aktiv funkcionářů Včely do Prahy a mimo jiné instrukce požadovalo, abychom podle vzoru usnesení komunistických zástupců revolučního odborového hnutí v podniku ČKD – členů strany získávali členy do družstva Včely.(…) Ve Včele byl založen zvláštní pohřební fond. (…) Je nutno uvést, že mezinárodní situace se přiostřovala a fašismus narůstal na moci -hlavně v nacistickém Německu. V roce 1938 došlo k sloučení spotřebních družstev Včely a Rovnosti, (…) bylo nazváno “Bratrství”. Činnost družstva existovala dál, i když jsme se stali protektorátem. (…) kde situace byla příznivá sbíral jsem peníze pro rodiny politických vězňů, které jsem osobně předával (…).“

Velkonákupna

24.2.1933 se ve sněmovně projednával státní rozpočet. Komunistická senátorka Marie Stejskalová vystoupila a pronesla:,, (…) Státní rozpočet, který se dnes projednává, je protidělnický, protilidový, hlavně dnes při dnešní bídě pracujícího lidu jsou nadělovány ohromné daně, drahota stále stoupá, při tom dělnické mzdy byly sníženy, dělníci jsou většinou bez práce. Stát se podílí na drahotě hlavně daní obratovou, cly, daněmi, přirážkami. (…) Prosazuje zavedení monopolu živočišných syndikátů. Veškeren dovoz má býti soustředěn v rukách kapitalistických společností, jež libovolně regulují dovoz výlučně podle svých obchodních zájmů. Připravuje se živočišný syndikát, v němž sedí zrovna tak jako v obilním syndikátu i tzv. socialisté. Jak v těchto ústřednách jsou rozdělovány spotřeby pro družstva, hlavně dělnická, která slouží široké spotřebitelské organisaci dělnické, nejlépe je viděti z toho, jak Velkonákupna rozděluje příděly: “Včela”, největší družstvo v Československu, která má přes 90% spotřebitelů dělnických, těch nejchudších rodin, nedostává přídělu sádla od Velkonákupny, která má sádlo rozdělovati tak, jak by potřebovala.“ Dále si senátorka stěžovala, že Velkonákupna dodala Včele v srpnu sotva 1/ 4 skutečné spotřeby. A že Velkonákupně a soc.- demokratickým družstevním centrálám plynou obrovské zisky z obilního syndikátu, povolovacího řízení a účasti na spekulačních kšeftech. Dále Stejskalová řekla, že Soc.-demokratická centrála družstevní dostala od státu několik milionů na sanace družstev, ale schválně až poté, co Svaz družstev vyloučil “Včelu” a dalších 50 družstev.

Včela a fašismus

Senátorka Stejskalová v senátu mluvila i o fašizaci družstev, o tom, čemu družstva jako byla Včela musela v té době čelit: ,,(…) máme důkaz z Něm. Brodu, kde proti většině členstva, proti jeho vůli a za pomoci policie a četnictva bylo družstvo vyrváno dělnictvu způsobem Pilsudského*. (…) Okresní hejtman (…) nařídil funkcionářům dělnického domu, aby mu předali klíče od dělnického domu a dal je člověku, který byl dávno z družstva vyloučen. Takovým způsobem se dnes vyvlastňuje dělnický majetek. Provádí se persekuce dělnických družstev, hlavně revolučních: četníci hlídají prodejny, chodí po vesnicích a vyšetřují, kdo je členem družstva. V Kounicích u Čes. Brodu obcházeli dědiny a sepisovali členy, sháněli, kdo je členem družstva. Četníci teď dále dělají soupis, jak oni říkají, nespolehlivých elementů ve státní službě a zjišťují, jestli některý státní zaměstnanec není členem “Včely”. I toto družstvo dělnické počítají k nějakým fašistům. Ovšem, proti tomu jsou malí a slabí. Dělnictvo, hlavně spotřebitelé a v první řadě ženy vidí, kam nás za 15 roků dovedla osvědčená práce socialistů spolu ve vládě s měšťáky. Je hlad, bída, nezaměstnanost. U nás je krize přebytková, všeho je přebytek a přes milion dělníků trpí hlady. (…).“ Senátor Kindl roku 1935 v senátu: „Dnes, když jsme dostali emigraci ze sousedního hitlerovského Německa, [ ], hledáte záminky, abyste je mohli vyšívati za hraníce a vydati [ ] fašistickým teroristům do Německa, Proti těmto emigrantům se stále štve, stále se hledají příčiny k zakročení. A mezi těmito emigranty jsou soc.-demokratičtí dělníci, jsou tam dělníci komunističtí a pokrokoví lidé a intelektuálové, kteří nepřináležejí k socialistickým stranám, ale [ ] terorem Hitlerovým jsou pronásledováni i za hranice (…) Ale stalo se, že nejenom již měšťácké strany a tisk štvou proti proletářským komunistům, nýbrž i socialistický tisk, jako je České slovo a A-Zet, si dovolí štváti proti emigrantům, kteří přišli zachrániti se před jistou smrtí, kterou by jistě zahynuli, kdyby byli zůstalí v Německu. (…) Vždyť si samí zvete generály z cizí říše, které vodíte po zbrojovkách a na manévry. Ti znají vše desetkráte lépe než dělník(…) Ale bére se to za záminku, aby se mohlo postupovati proti komunistické straně a specielně proti proletářským emigrantům. A tito pánové z Národního sjednocení a z korupčního tisku Stříbrného, kteří se chodí učit do sousední říše k Adolfu Hitlerovi, jak se má zacházeti s proletariátem, kteří jsou s nim stále ve spojení, chtějí povídati, že komunisté nebo snad tito emigranti ohrožují stát. (…) Pánové by nás nejraději zapletli do špionáže, poněvadž komunistická strana je jediná strana, která vede boj proti fašismu, která skutečně vidí ve fašismu nepřítele širokých vrstev pracující třídy. (…) Ale páni postupují nejen proti komunistické straně, nýbrž začínají postupovati i proti celé dělnické třídě. Oni především postupují proti jedinému proletářskému družstvu Včele a proto také začínají tímto způsobem šťourat v prodejnách a různých kancelářích Včely, kdyby se jím dalo tak něco podstrčiti, aby měli záminku rozpustiti toto družstvo a po případě zabrati celý majetek Včely, který si tam nastřádali proletáři, Oni štvali, že prý Včela dala voziti materiál a emigranty v autech. Chtěli, aby měli příčinu zakročiti proti Včele. To se jim však nepovede. Včela jest a zůstane proletářským družstvem. (…) Třebaže bylo spousta lidí zatčeno a vyslýcháno, je z toho zase jen veliká blamáž jak pro mocenský aparát. tak pro pány z korupčního sjednocení. Ať děláte, co chcete, ať nastavujete aféry špionážní nebo jiné, vždy po dlouhém věznění našich lidí dojdete k tomu, že jste se blamovali, a musíte je po 8 a 10 měsících propustiti a zastaviti trestní vyšetřování, poněvadž se nic nenašlo, proč by mohli býti odsouzeni.“ (www.senat.cz)

II.svět.válka

V roce 1939 se zachránil útěkem za hranice ředitel Včely Antonín Zmrhal, který uprchl do Polska a Ruska a po válce byl ministrem obchodu a poté ředitelem Ústřední rady družstev. Během okupace Československa se Včela, jako i další družstva, podílela na boji proti fašismu. Její prodejny sloužily jako styčné body odbojářů. Družstvo předávalo potraviny a peníze odbojářům i rodinám zatčených a vězněných. (www.wikipedie.cz)

Po válce

Po únorovém převratu roku 1948 bylo pražské družstvo Včela-Bratrství i brněnské družstvo Vzájemnost-Včela zachováno a na přelomu 40. a 50. let do nich byly začleněny mnohé združstevněné obchody, do té doby provozované živnostníky. Některé prodejny, které byly Včely, se přiřadily družstvu Jednota. Družstvo Bratrství vzniklé roku 1938 sloučením Včely a Rovnosti skončilo roku 1952. Činnost spotřebního družstevnictví byla do roku 1966 přenesena z měst na venkov. Od roku 1966 bylo opět povoleno v Praze i ve větších městech, zas pod názvem Včela.

Po roce 1989

Včela Předboj

Radovan Vítek

Radovan Vítek

Družstevní závod Včela Předboj byl do roku 1990 monopolním výkupcem, zpracovatelem i vývozcem medu pro celé Československo. Český svaz včelařů založil roku 1999 akciovou společnost Včela Předboj, která provozovnu získala. Roku 2004 představenstvo rozhodlo o útlumu činnosti a byla zrušena většina pracovních míst. Ředitel Jan Beneš však vyjádřil naději, že se Včela z problémů dostane. Důvody, proč se Včela ocitla v potížích, byly podle něj v nerovném konkurenčním prostředí, kdy se na český trh dostávaly medy smíchané s invertními sirupy, což nebylo státem dostatečně kontrolováno. Vysoké provozní náklady a rozhodnutí EU, povolit dovoz čínského medu do EU. V nenávratnu byly celoživotní úspory řady včelařů-akcionářů i různé státní a svazové sanace a dotace.

Nepřátelské převzetí

V roce 1997 měla Včela majetek v hodnotě cca 4 miliard Kč, přičemž cca 100 milionů Kč měla ročně z pronájmu. Včelu vlastnilo 600 družstevníků. Radovan Vítek převzal v tomto roce družstvo pomocí hromadného náboru nových členů a následné změny stanov. Do družstva se náhle přihlásilo 3000 nových členů, jimž za vstup kdosi zaplatil. Nováčci odhlasovali výměnu vedení, prosadili změnu hlasování z původního „co člen to 1 hlas“ na hlasování podle výše vkladu. Členský vklad zvedli z 500 Kč na 20 tisíc Kč, což polovina „starých“ družstevníků neutáhla, takže vypadli ze hry. V roce 1998 bylo bez náhrady a protiprávně vyloučeno 594 původních členů. Soudy později prohlásily Vítkovými lidmi přijaté stanovy za neplatné a potvrdily, že stále platí stanovy z roku 1995, avšak odmítly zrušit usnesení a rozhodnutí členských schůzí konaných po změně stanov. Vítkova klika pak Včelu rychle ovládla. Schůze pražského družstva se začaly konat v Brně. „Tehdy tam fungoval systém, že každý člen měl jeden hlas. Takže bylo třeba masu dvou tisíc družstevníků přebít družstevníky, kteří nám byli nakloněni. Byl to vcelku prozíravý právní tah,“ popsal později Vítek ovládnutí Včely pro deník Dnes. Podle starých družstevníků šlo o tunel, soudy ale opakovaně potvrdily, že se takto v 90. letech mohlo u nás podnikat. V roce 2001 patřila Včela spotřebního družstva Praha mezi největší potravinové obchodní řetězce v ČR. Družstvo mělo 1200 zaměstnanců, síť cca 170 maloobchodních prodejen ve vlastní režii v Praze, západních Čechách a na Moravě. Další prodejny pronajímalo formou franchizingu. Provozovalo 4 velkoobchodní sklady zásobující vlastní prodejny i jiné nezávislé firmy a instituce. Obrat družstva za rok 2000 činil 1,4 mld. Kč. Ze Svazu českých a moravských spotřebních družstev bylo družstvo pro neplnění podmínek vyloučeno. V roce 2009 Nejvyšší soud ČR uznal oprávněnost dovolání bývalých družstevníků a vrátil spor opět k soudu prvního stupně. Družstevníci po společnostech Czech Property Investments a CPI Reality chtějí vyrovnání 6 miliard Kč. Případ se vrací k Městskému soudu v Praze. Družstevníci se obrátili i na Evropskou komisi.

Konec Včely

Družstvo bylo přeměněno na akciovou společnost Včela. V dubnu 2008 se jediným akcionářem Včely a. s. stala Czech Property Investments (CPI), kterou vlastnila kyperská firma Gandolf Consultancy Limited. V roce 2009 ukončila akciová společnost Včela činnost a její majetek přešel na společnosti Czech Property Investments a CPI Reality. V roce 2010 firmu Gandolf Consultancy Limited plně ovládl Radovan Vítek, když vyplatil její dva britské investory. Vítek je zároveň i jediným akcionářem CPI s odhadovanou výší aktiv 30 mld. Kč. Firma CPI dnes vlastní 12 tisíc bytů, přes 300 tisíc maloobchodních metrů čtverečních, 85 tisíc metrů kancelářských ploch a cca 20 hotelů.

Miliardář

Radovan Vítek (40 let) začal podnikat v 90.letech. S trojicí slovenských podnikatelů založili Istrokapitál. Zbohatli na obchodech s akciemi z kupónové privatizace. Z Východoslovenských železáren, Slovnaftu a Restitučního investičního fondu měli první miliardy. V půli 90. let ovládali Prvý slovenský reštitučný investičný fond s majetkem kolem 3 miliard korun. K získání kapitálu na rozjezd pomohlo čtveřici založit firmu Prvá penzijná, kde sbírali vklady drobných střadatelů. „Bylo to v podstatě letadlo. Nezřítilo se jen díky tomu, že když začaly docházet peníze, mohli už Prvou penzijnou dotovat z dalších aktivit,“ popisuje byznysmen, který Vítkovy začátky na Slovensku pamatuje. Zakladatelé Istrokapitálu už tehdy dělali největší akciové obchody s Pentou a J&T.

V Čechách

Na českém trhu začal Vítek operovat jako vyslanec Istrokapitálu a investoval hlavně do nemovitostí. V roce 1997 ovládl družstvo Včela. Osamostatnil se a rozvíjí vlastní firmu Czech Property Investments (CPI). S penězi, jež si z Istrokapitálu odnesl, začal spekulovat s pozemky. Ve velkém skoupil od stovek restituentů nároky vůči státu, které u Pozemkového fondu měnil za půdu. Levně získal hlavně pozemky v trase chystané severočeské dálnice na Drážďany, které tím získaly až 10krát vyšší cenu. Přesně věděl, co koupit, přestože trasu dálnice právě kvůli obraně proti spekulantům stát tajil. Postup úředníků Pozemkového fondu a radnice v Ústí nad Labem, od níž Vítek také kupoval parcely, šetřila policie. Stíhání vyšumělo do ztracena. Dalším Vítkovým zájmem se stal pronájem budov obchodním řetězcům, často pronajímal původní prodejny Včely. Ve velkém skupuje nájemní byty od průmyslových firem. Nakupoval levně, firmy se bytů rády zbavovaly. V Třinci převzal od Třineckých železáren 4 tisíce bytů, třetinu města. Podobně nakupuje sídliště v České Lípě, v Praze. V nedávné reportáži TV Nova si stěžovali nájemníci bytů vlastněných CPI v Litvínově na nevyhovující podmínky v bytech, jako plíseň, zima, vlhko, atd. a na vysoké nájemné. Získává i hotely, obchody, ubytovny, část obratem prodává. Dnes je Vítek 2. největším majitelem nájemních bytů v ČR. CPI letos nájemníkům zvedla činže tak prudce, že si to tisíce z nich nemohou dovolit. „Nebudeme se handrkovat, rozjedeme soudní spory. Budou to tisíce žalob,“ říká Vítek.

Krize ho baví

V roce 2010 CPI nakupuje za více než 10 miliard Kč administrativní budovy, obchodní parky a centra. Objem nákupů se šplhá nad deset miliard korun, ale Vítek z toho v hotovosti mohl zaplatit možná jen třetinu. Řadu objektů přebírá i s původním s dluhem. Například za budovu Nestlé, kterou kupoval za něco přes 600 milionů, platil ve skutečnosti jen 80 milionů, zbytek tvoří původní Sekyrův úvěr. Vítek vydělává i soukromými spekulacemi s akciemi. „Krize mě baví. Poslední dva roky jsou v mém byznyse vůbec nejlepší,“ říká.

Prostituce

Před pěti lety byl obviněn s jedenáctičlennou skupinou z organizování luxusní prostituce. Společnost Eli Bohemia byla oficiálně modelingovou agenturou, ale ve skutečnosti prý nabízela vášnivé noci za 2 tisíce eur pro cizince – 30% procent pro dívku, zbytek pro agenturu. Padesát tři dní strávil ve vazbě, nakonec byl obvinění zproštěn.

Rozvod

Spor Vítka s bývalou manželkou o výživné trval cca 5 let. Aby jí nemusel platit několikamiliardové vyrovnání, převedl majetek na matku a vystupoval coby chudý koncipient svého právníka. Soud skončil a Vítek svou CPI už zase oficiálně vlastní.(tyden.cz), (ekonomika.ihned.cz),(zpravy.e15.cz)

Sazka

Vítek usiluje se svou CPI o ovládnutí Sazky. Na konci roku 2010 začal vykupovat pohledávky bank vůči . Vítek uvádí, že má v držení pohledávku KB za Sazkou v hodnotě 422 miliónů Kč a směnky za 60 miliónů Kč. Banka údajně prodala pohledávku a směnky firmě Moranda spojované s Vítkem za 50 % nominální hodnoty, dle zdroje Práva měla banka nabídku na odkoupení závazků za 75 % hodnoty. Dle zdroje je zvláštní, že o prodeji tak velké pohledávky nerozhodlo nejvyšší vedení KB, ale jediná zaměstnankyně, vedoucí oddělení rizik a restrukturalizací H. Mitkovová. Pohledávku a směnky koupila Moranda, jejímž jediným akcionářem je Vítkova matka a základní kapitál firmy jsou dva milióny Kč. Společnost měla dle účetní závěrky za rok 2009 zisk jen 51 tisíc Kč. (novinky.cz)

Radovanovy plány

Dle informací E15 Vítek vyjednává s developerem Luďkem Sekyrou o možném podílnictví na obřích projektech smíchovského a žižkovského nádraží a Rohanského ostrova.

* (Józef Pilsudski – polský politik, v pravicovém křídle Polské socialistické strany, r.1926 provedl militaristický státní převrat a nastolil fašizující režim důstojnické diktatury, tzv.sanaci, režim osobní moci. Pronásledoval revoluční hnutí, byl ostře protisovětský, orientoval Polsko na spolupráci s nacistickým režimem v Itálii a Německu.)

Dana Hladíková

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •