Věc Mašínových stále nekončí

Někdejší disident dlouhodobě kritizuje ideologická zneužívání minulého režimu

Po rozhodnutí vlády, že ministr obrany Vondra poletí zvláštním letadlem do USA na pohřeb Ctirada Mašína a bratry vyznamená, vyšly v Právu komentáře, které kritizovaly cestu a zvláště ocenění, zpochybňovaly i existenci „třetího odboje“.

Ale jen komentář Miroslava Kačora označil akci skupiny, jíž se zmocnila devíti set tisíc korun, za loupežnou vraždu. Napsal, že peníze pak „lupiči prohýřili, aniž jedinou korunu investovali do odboje“. Vraždu pokladníka Josefa Rošického, převážejícího výplaty, naplánovali. Za peníze si koupili motorky, oblečení, vodní pumpu do svého domu a gauč. Naplánovali také vraždu policisty Jaroslava Honzátka, k níž si přinesli i chloroform. A to jsou národní hrdinové, oslavovaní a oceňovaní státem!

 

Vynaloženými statisíci na cestu svého ministra jsou pohoršeni i váleční veteráni. Vondra ale vysvětloval, že jeho cesta a nejvyšší české vojenské vyznamenání Zlatá lípa přispějí k debatě o minulosti. Jenže tento týden poslanci vládní koalice zamítli ve Sněmovně návrh soc. dem., aby se o Vondrově cestě a vyznamenání debatovalo.

Miroslav Kačor ve své knize Svědomí hrdinů píše o podezření, že Mašínovi jednali v částečné režii StB, byť i nevědomě. Tyto spekulace jsou asi nepravdivé, měly by se ale objasnit. Co takhle založit ústav pro zkoumání vlivu, jenž i dnes má StB na chápání politiků a novinářů – a tím i veřejnosti?

 

I kdyby se ozbrojený boj uznal za možný způsob odporu proti diktatuře, což já uznat nemohu, byly činy Mašínových nepřiměřené situacím, jež sami vyvolali. Pravice klame ve snaze získat si oblibu lidí. Od stalinistů se jistě liší, nepopravuje a nemučí. Podstata obou jednání je ale tatáž – zostřování třídního či jiného politického boje při černobílém nazírání na svět a na minulost, onen manichejský svár dobra a zla.

 

K tomu slouží Ústav pro studium totalitních režimů. V roce 2008 jeho ředitel Pavel Žáček použil výpovědi strýce Mašínových z roku 1953 před StB, poté odsouzeného a popraveného. Žáček řídí neformálně ústav i dnes, za ředitele Daniela Hermana.

Málo se píše, že pohnutky Mašínových byly asi trojí: antikomunistický boj, získání vážnosti u lidí (v americké armádě) a touha se obohatit. Poměr jejich motivů se dnes nezkoumá. Veřejnost má ale právo seznámit se s archívními materiály a jejich zhodnocením, a to jak z archívů KSČ, tak StB, nejen tedy s vybranými a účelově interpretovanými záznamy o výsleších lidí snažících se vyhnout trestu smrti.

Má ale i právo vědět, jak dopadne prověrka skončené věci, tedy na jiné posouzení, než bylo vadné zastavení trestního stíhání skupiny Mašínových v létě 1995 pro jeho údajné promlčení. Dnes by to bylo jen formální, i když jeden pachatel, Josef Mašín, žije. Akademická by byla i stížnost pro porušení zákona v jejich věci, kde se politicky záměrně nevedlo řízení proti uprchlým a věc nikdy neprojednával soud.

 

Petr Uhl

 

Vyšlo v Právu 3. 9. 2011.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •