Tato konference se zabývala žhavými problémy dělnictva a odborů v Evropě. Organizovala ji Mezinárodní dohoda pracujících, která se podílí na obranných bojích pracujících proti sociálním reformám, jež ničí chudší vrstvy, a proti privatizaci veřejného sektoru, tlaku na snižování mzdových tarifů a zhoršování sociálních práv.
Sdružuje některé levicové politické strany, stranické frakce i odborové organizace. Konference se hodně věnovala tlaku EU a Mezinárodního měnového fondu na zaměstnance. Její rezoluce varovala před plány vládnoucí třídy ve státech EU, které prosazují také Evropská komise a Evropská centrální banka. Jde o vytvoření Paktu pro konkurenceschopnost platném na území států Evropské unie.
Tyto plány se již začaly uskutečňovat – je třeba proti nim bojovat a využít pohledů vyjádřených v diskuzi a v rezoluci této konference. Značná pozornost zde byla věnována významnému podílu německé kancléřky Angely Merkelové na přípravě Paktu pro konkurenceschopnost EU. Tento návrh kancléřky odpovídá nejvýznamnějšímu postavení německého imperialismu v Evropě. Taková iniciativa ve skutečnosti povede ke zhoršení krize.
Z toho všeho vyplývá snaha přenést důsledky krize kapitalismu na pracující. Bude omezeno a ničeno sociální pojištění, deregulován pracovní trh, omezena práva zaměstnanců. Deregulace povedou k destrukci existujících mzdových tarifních systémů. K tomu směřují i přípravy na zakotvení vyrovnaného rozpočtu v ústavách států EU. Možnosti obrany vůči tomuto vývoji vidí konference v demonstracích, stávkách a generálních stávkách.
Vedle toho je vhodné vést rozhodný zápas proti asociálním paktům, které podepisují vlády, podnikatelské organizace a část odborů jednotlivých států. Tyto pakty spoutávají dělnictvo a ostatní zaměstnance a činí z nich omezenou a bezmocnou součást existujícího ekonomického a sociálního systému.
Konečně z jednání konference vyplynula tradiční věrnost principu respektování samostatnosti postupu odborů a stran jednotlivých států. Tato nutnost samostatného postupu vyplývá ze zvláštních podmínek každé země. Všechny zmíněné země byly zahrnuty do schválené rezoluce konference, o níž se zde vedla rovněž diskuze.
Všechna vystoupení delegátů z jednotlivých zemí byla velmi závažná a inspirativní. Z důvodu rozsahu připomeneme jen vystoupení delegáta z Řecka, Portugalska a Dánska.
Řecký delegát Ilias Papachatzis /odbory ADEDY/ podrobně informoval o situaci ve své zemi. Využíváme dále i záznam z diskuze delegátů s ním. Řecko, jeho hospodářská krize zaviněná vládnoucí třídou a požadavky EU a MMF, i četné generální stávky vzbuzují velký zájem evropské levicové veřejnosti. Delegát Papachatzis hovořil nejprve o postupu takzvané trojky, komise EU, MMF a Evropské centrální banky proti řeckým pracujícím. Důsledkem jejich tlaku je výprodej a privatizace přístavů, letišť a pobřeží.
Dotkl se významu přípravy generální stávky 24.2. v Řecku. Upozornil na vnitřní rozpory řecké sociální demokracie – PASOK – strany premiéra Papendreau. Ukázal na přednosti i některé problematické aktivity KKE, tedy Řecké komunistické strany, a její odborové frakce PAME. Popsal činnost dvou masových odborových centrál – ADEDY, sdružující zaměstnance veřejných služeb, která volí v sociálních konfliktech ofenzivnější přístup, a GSEE, jež sdružuje zaměstnance soukromých podniků, kteří uplatňují umírněnější postup. Toto vystoupení, ale i všechna další, by si zasloužilo podrobnější zprávu.Vyplývá z něj i nutnost zvát řecké odboráře a aktivisty na shromáždění v ČR, s čímž se už v loňském roce začalo.
Portugalský delegát Aires Rodriges z Dělnické strany socialistické jednoty (POUS) informoval o masových protestech proti sociálním reformám ve své zemi. Upozornil,že protestní hnutí má kontinuitu, která sahá k počátkům portugalské revoluce v polovině sedmdesátých let. Právě o masovosti sociálních protestů v Portugalsku by bylo třeba v ČR podrobně psát.Také proto, že i relativně levicové noviny těmto událostem nevěnují téměř žádnou pozornost.
Per Sorenson z Dánska (Odborový svaz dělníků ve stavebnictví, Lidové hnutí proti EU) upozornil ve svém vystoupení, že ochrana dělnictva a kolektivních smluv souvisí s překročením rámce Lisabonské smlouvy. Jeho příspěvek vyvolal diskuzi, z níž vyplynulo, že změny v postavení pracujících a zlepšení kolektivních smluv lze dosáhnout jen prolomením rámce, který tvoří vlády států – Evropský parlament a Evropská centrální banka.
Na konferenci byl rozdán dokument informující o situaci dánských pracujících, o protestních demonstracích, kterých se účastní několik tisíc lidí. Zdá se, že dánské zkušenosti mohou být zčásti důležitou inspirací pro sociální zápasy v České republice.
Vystoupení delegáta z ČR je publikováno na jiném místě v tomto čísle Bulletinu.
Konference také schválila otevřený dopis určený Van Rumpymu, prezidentu Evropské rady, a Catherine Ashton, nejvyšší zástupkyni EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, a zástupcům frakcí Socialistů a demokratů a Evropské levice v Evropském parlamentu.
Najdeme zde upozornění na nové plány pomoci EU Tunisku a Egyptu. Nejnovější rezoluce Evropského parlamentu předpokládá pro léta 2011-2015 navýšení finanční pomoci oběma zmíněným zemím. K cílům pomoci patří také sledování přípravy voleb v obou zemích. Pro uvedenou rezoluci hlasovali také poslanci levicových frakcí Socialistů a demokratů a Evropské levice. Otevřený dopis důrazně kritizuje tuto politiku jako snahu vměšovat se do vnitřních věcí obou států. Proti tomu důrazně protestují signatáři otevřeného dopisu, tj. delegáti pařížské konference.
Pro zájemce z ČR přináší tato konference pohled na současné hospodářské a sociální krize ze zorných úhlů u nás opomíjených. Za zvlášť důležité považujeme potřebu hlubšího pochopení spojení analýzy sociálních reforem či deforem vlády ČR, politiky Evropské komise a dalších nejvlivnějších orgánů EU v této oblasti.
Pařížskou konferenci organizátoři velmi dobře připravili. Vynikající byla úroveň práce překladatelů.
Zkušenosti z pařížské konference určitě svědčí o krocích ve směru odražení náporu kapitalismu a o odpovědích na globalizaci kapitálu globalizací zdola – globalizací odporu proti současnému kapitalismu.
Petr Rohel
