Statní kapitalismus v Rusku: Kapitola 2.3: Sověty

Formálně jsou nositelem svrchované moci v SSSR sověty v čele s Nejvyšším sovětem (do roku 1937 Sjezdem sovětů). Celá řada údajů však dnes svědčí o tom, že se reálná moc ve skutečnosti přesunula úplně jinam a ze sovětů se staly jen úřady na razítkování.

Z počátku to bylo úplně jinak. Např. v roce 1918 zasedal Sjezd pětkrát. Mezi léty 1919 až 1922 se sjezd konal jednou za rok. Avšak od té doby se období mezi zasedáními Sjezdu stále prodlužovalo. Po připojení dalších území se v roce 1922 Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) přeměnila na Svaz sovětských socialistických republik (SSSR). První Sjezd sovětů SSSR se pak konal v prosinci 1922, druhý v lednu-únoru 1924, třetí v květnu 1925, a dále jednou za dva roky až do roku 1931. Sedmý Sjezd se však konal až v lednu-únoru 1935 (tj. čtyři roky po tom předchozím). Tento stav se již od té doby nezlepšil (ačkoli jako záminka k dalšímu odkládání sjezdu a oslabování již tak slabých sovětů posloužila válka). Tento sovětský „parlament“ tedy během let 1918-1936 zasedal jen 104 dní – tedy méně než šest dnů v roce. [44] Tento počet se v následujících letech dokonce ještě snížil. A co je obzvláště významné, žádný Sjezd nebyl svolán v průběhu let 1931-1935 – tedy v období vůbec největší a nejrychlejší transformace Ruska. O celé řadě naprosto zásadních kroků, jako například pětiletý plán, kolektivizace a industrializace bylo rozhodnuto bez jakékoli konzultace s “nejvyšším orgánem” v zemi.

V době 1917-1936 byla pravomoc vydávat zákony formálně v rukou Kongresu sovětů a jeho voleného Ústředního Výkonného výboru. Nicméně od Stalinova vítězství neprobíhalo zasedání Ústředního výkonného výboru v průměru déle než deset dní v roce.

Jak výrazně se Rusko změnilo od doby, kdy předseda Ústředního výkonného výboru mohl říci: “Ústřední výkonný výbor, jakožto nejvyšší orgán sovětské republiky … stanovuje politiku … jež poté provádí Rada lidových komisařů.” [45]

Pokud jde o Prezídium Nejvyššího sovětu, pak není známo ani to, kdy je svoláváno, ani co se na jeho zasedání projednává, neboť se o tom nezveřejňují vůbec žádné zprávy.

Od konce dvacátých let bylo každé rozhodnutí Kongresu sovětů (a poté Nejvyššího sovětu) schváleno jednomyslně. Nejen, že se proti předloženému návrhu nezdvihl ani jeden jediný hlas, ale nebyl ani nikdo, kdo by se zdržel hlasování. Nebyl rovněž podán žádný pozměňovací návrh a nikdo nevystoupil s nesouhlasným projevem.

Tento ceremoniální charakter Nejvyššího sovětu je zcela zřejmý z jeho jednání. Tak například, když došlo k radikální změně v zahraniční politice, kdy bylo dosavadní spojenectví SSSR s Francií a Anglií zaměněno spojenectvím s Hitlerem, se Nejvyšší Sovět rozhodl, že “v otázce zahraniční politiky sovětské vlády panuje taková shoda a jednota, že o tom není potřeba diskutovat.” [46]

Roční rozpočet je Nejvyššímu Sovětu předáván k projednání obyčejně až mnoho měsíců po jeho uvedení do praxe. Tak například roční rozpočet z roku 1952, s platností od 1. ledna tohoto roku, byl zveřejněn ministrem financí Zverevem až 6. března 1952. [47] Rozpočet na rok 1954 byl “projednáván” až 11. dubna. [48] Stejně tak je to i s prvním pětiletým plánem, který byl spuštěn 1. října 1928, avšak schválen byl až v dubnu 1929. Druhý pětiletý plán nabyl platnosti dne 1. ledna 1933, zatímco oficiálně byl schválen až o dvacet dva měsíce později – 17. listopadu 1934. Třetí pětiletý plán byl spuštěn 1.1.1939 a schválen v březnu 1939; čtvrtý byl uveden do praxe 1. ledna 1946 a schválen v březnu 1946; pátý – spuštěn 1. ledna 1951, schválen v říjnu 1952.

Jako absurdní nesmysl lze ve světle těchto skutečností označit následující prohlášení děkana z Canterbury Dr. Hewletta Johnsona: “Výkonná moc [je] podřízena Nejvyššímu Sovětu … Nejvyšším Sovětem, jenž je v souladu s článkem 30 nejvyšším orgánem státu, musí být schváleny všechny jednotlivé kroky výkonné moci. Význam tohoto zákona je zcela zřejmý, podíváme-li se např. na praktiky britského kabinetu, jež běžně podniká závažné kroky bez konzultace a bez schválení Parlamentu. Ještě důležitější je skutečnost, že Nejvyšší Sovět kontroluje rozpočtet. Neboť ten, kdo drží v rukou měšec s penězi, má rovněž pod kontrolou reálnou moc.” [49] Kapitola, v níž se tato pasáž nachází, je nazvána: Nejdemokratičtější ústava na světě!

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •