Americký sen s rukama od krve

Madeleine Albrightová – pro mnoho lidí ztělesnění amerického snu, hrdinka fascinujícího příběhu smíchovské rodačky, která to svým úsilím dotáhla až na samý vrchol americké politiky, na post velvyslankyně USA při OSN a ministryně zahraničí v administrativě prezidenta Billa Clintona. Právě takto Albrightovou vidí stovky lidí, kteří 23. října stáli i několik hodin ve frontě za nevlídného počasí, aby jim v paláci knih Luxor ozdobila autogramem svou novou knihu s názvem „Pražská zima“. Pro mnoho lidí však Albrightová není tou obdivuhodnou šarmantní dámou s broží a na jejím působení v nejvyšších patrech světové politiky pohlížejí kritičtěji.

Několik takto smýšlejících lidí si rovněž nenechalo ujít onu autogramiádu a vystálo si frontu na její podpis. Místo Pražské zimy však měli v rukách obrázky znázorňující „humanitární bombardování“ Jugoslávie, podvodně zprivatizované kosovské telekomunikace či oběti násilí ze strany Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), které Albrightová předala vládu nad bývalou srbskou autonomní oblastí Kosovo a Metohije.

Důvodů, proč nahlížet kriticky na působení Albrightové v politice či po jejím odchodu z ní, je totiž celá řada. Jedním z nich jsou její aktivity během války v Kosovu. Albrightová se zásadní měrou zasloužila o to, že se UÇK, teroristická organizace obchodující s heroinem, lidmi a zbraněmi, stala rozhodující politickou silou v Kosovu. Tím, že od roku 1998 americká ministryně – nejdříve skrytě, později stále otevřeněji – podporovala vedení UÇK ztělesněné Hashimem Thaçim, zároveň oslabovala umírněné křídlo kosovsko-albánské politiky okolo Ibrahima Rugovy, které se na rozdíl od UÇK hlásilo k prosazování práv kosovských Albánců mírovou cestou. Ozbrojené jednotky UÇK se v Kosovu „proslavily“ masakry kosovských Srbů, Romů i umírněných Albánců. Sám Thaçi se těchto vražd účastnil a podle tvrzení hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carly del Ponte také organizoval odebírání orgánů mladých kosovských Srbů a následný obchod s nimi.

Demontáž Jugoslávie byla završena jednostranným vyhlášením nezávislosti Kosova v roce 2008. Práce, kterou pro mocenskou kliku Hashima Thaçiho Albrightová a další američtí politici odvedli, pochopitelně nezůstala bez odměny. Společnost Albright Capital Management, jejímž vlastníkem je Albrightová, zprivatizovala kosovské telekomunikace; generál NATO Wesley Clark pro změnu přišel ke kosovským hnědouhelným dolům.

Nejen Kosovo

Ačkoli je obzvláště v českém prostředí spojováno s Albrightovou zejména Kosovo, krvavé následky americké zahraniční politiky pod jejím vedením nepocítili pouze lidé na Balkáně. Ještě v roli americké velvyslankyně v OSN byla Albrightová jednou z hlavních zastánkyň tvrdých hospodářských sankcí proti Iráku, které – ačkoli byly odůvodňovány snahou oslabit tamní režim Saddáma Husajna – postihly prakticky pouze běžné Iráčany. Podle odhadů Dětského fondu OSN UNICEF zemřelo kvůli těmto sankcím půl milionu dětí ve věku do 5 let. Hlavním důvodem těchto úmrtí byl nedostatek léků, nevyhovující hygienické prostředí způsobené nedostatkem čisticích prostředků a chronická podvýživa. Legendární se v této souvislosti stala odpověď Albrightové v jednom americkém televizním pořadu, kdy na otázku moderátorky, zda cena, kterou 500 tisíc iráckých dětí zaplatilo, byla adekvátní, odpověděla: „Myslím, že to je velice těžká volba, ale stálo to za to.“

Kromě Balkánu a Iráku se Albrightová „vyznamenala“ například i v tureckém Kurdistánu. V druhé polovině 90. let, kdy turecká armáda prováděla krvavou vojenskou kampaň proti Kurdské straně pracujících (PKK), proudilo z USA do Turecka obrovské množství zbraní, včetně bitevních vrtulníků a letounů, které byly nasazovány proti kurdským civilistům. Podle některých odhadů muselo až 3 miliony Kurdů kvůli tomu opustit svůj domov, několik desítek tisíc jich při tom zahynulo.

Lze pokračovat americkou podporou indonéské okupační armádě, páchající zvěrstva na Východním Timoru, nebo aktivitu Albrightové během genocidy ve Rwandě. Je prokázáno, že tehdy v roli velvyslankyně při OSN například aktivně bránila používání pojmu genocida a přehlížela a zlehčovala jasné indicie o chystaných masakrech. Kromě toho v Radě bezpečnosti lobovala za ukončení mise UNAMIR, jež se snažila za zoufalých materiálních podmínek genocidě zabránit.

V demokratické společnosti, k jejímž principům se Albrightová tak vehementně hlásí, je jednou z hlavních hodnot svoboda vyjádřit svůj názor. Právě o to se ona desítka lidí v pražském Luxoru pokusila. A britsko-pákistánský levicový novinář Tariq Ali, který v těchto dnech vystoupil na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, po zhlédnutí záznamu jejich čin podpořil slovy: „Právě jste viděli záběry z fronty.“ Lidé vyjadřující svůj názor se však na místě setkali pouze s nenávistnými výkřiky z úst Albrightové jako „Disgusting Serbs!“ („Odporní Srbové!“) a „Get out!“ („Vypadněte!“). Nadávkami nešetřila ani Albrightové ochranka, která aktivisty fyzicky napadala (tyto útoky následně aktivisté nahlásili na policii). Paní Albrightová tak nejen ukázala, že se ke svým činům nehlásí, ale i to, jak si představuje demokratickou společnost.

 

Socialistická Solidarita

Videozáznam z autogramiády k dispozici zde.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •