Souvislosti kolem metylalkoholu

Poslední týdny „oficiální“ tisk stále dokola omílal jednu kauzu – metylalkoholovou aféru. Neuplyne den a tisk informuje o dalších obětech. Každý den roste počet hospitalizovaných s podezřením na otravu metylalkoholem. Jaká další fakta můžeme od „úředního“ tisku očekávat?

Za několik týdnů po odeznění aféry oslní tisk své čtenáře konečnou statistikou obětí. Zajisté se také dozvíme o průběhu investigativního pátrání po podezřelých. Bude svedena parlamentní hádka o to, zda byla prohibice zavedena včas či nikoli a zda náhodou nebyla ukončena s předstihem. Naše oči jistě nebudou ušetřeny od černých statistik čítajících, kolik restaurační podniky prodělaly, respektive kolik jejich majitelé požadují od státu pro újmu na zisku, protože neochránil jejich investice. Internet zavalí esoterické návody, jak rozpoznat smrtelný metylalkohol.

Otázka zůstává však jedna: je toto moře statistických dat a glosování faktů vše? Je to vskutku vše, co se můžeme dozvědět? Nic víc nám „vládní“ tiskoviny nesdělí? Obávám se, že nikoli. Ale ze smutného výsledku nemusíme být překvapeni, spíše jde o logický důsledek toho, když člověk po dvě stě let lítě vybojovává svobodu vyjadřování, až nakonec zapomene na tu svobodu, jež je člověku dána, například svobodu myslet.1

Je čas překročit statistická fakta a nabýt povědomí o hlubších souvislostech. Čeho je symptomem metylalkoholová aféra? Neodhaluje nám náhodou samotnou povahu vztahu mezi státem a trhem? Kde jsou ony Klausovy samoregulační mechanismy trhu? Zaspala neviditelná ruka trhu nebo se také otrávila metylalkoholem či snad ona sama zabíjela?

Aby tržní ruka pravidelně unikala podezření ze svých zločinů proti lidskosti, používá stát jako rukojmího, aby zkrotil její výkyvy a turbulence. Výrazné uvolnění volného trhu ze řetězů, jejichž existenci neznámo jak vepisujeme do samotného trhu, volá v pravé poledne na scénu onoho nočního hlídače, aby bez demokratického remcání znormalizoval situaci utrženou ze řetězů. Nikdo dennímu hlídači neodmlouvá, každý poslouchá a je ještě rád, že přišel někdo, kdo zřídí pořádek, ovšem nikdo strachy nemyslí. Nikdo nevidí souvislost mezi denním a nočním hlídačem, mezi obuškem a směnným vztahem, mezi represivním zákonem a deregulací trhu, mezi prohibicí a pančováním metylalkoholu.

Mít povědomí o souvislostech znamená vidět, jak ten, kdo přichází jménem pořádku, po čase odchází, aby rozmnožil ty příčiny, jež způsobují důvod jeho opětovného příchodu. Jen ten jedinec, který uskutečňuje svobodu, jež mu je dána, vidí souvislosti, které přežvýkavci oficiálního tisku tráví.

 

Tomáš Korda

1 Kierkegaard, Søren: Z deníků a papírů. s. 41: „Člověk skoro nikdy nevyužívá svobod, jež jsou mu dány, jako na příklad svobody myslet, a namísto toho vyžaduje svobodné vyjadřování.“

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •