„Nic jiného mi nezbývá“

Otiskujeme slova jedné z nejbojovnějších obyvatelek ostravského Přednádraží – vdovy a matky 9 dětí – která jsou plná beznaděje. Představuje jeden z mnoha zoufalých hlasů, jež zaznívají nejen z Přednádraží.

Roztočil slíbil opravit domy č. 8 a 10, ale jsou to jenom sliby. Pomaličku už se smiřuju s tím, že přijdu o své děti, protože dneska jsem byla na sociálce, našla jsem si ubytovnu, kde to vypadá jak byt, ale chtějí po mně 17 tisíc korun + 1 tisíc korun kauci. A na sociálce mi řekli, že maximálně mi můžou poskytnout 9 tisíc korun. […]

Dneska tu byl Kumar Vishwanathan, slíbil mi, že když Roztočil nebude domy spravovat, sežene mi byt, ale už ani tomu nevěřím. Takže se snažím na to nemyslet a užívám si s děckama poslední chvíle, dokud můžu. Nemám o co bojovat, protože když volám na inzerát ohledně bytu, tak mi řeknou, že Romy nechtějí, tak co – mám se nabarvit na bílo? Já nevím, jak lidem dokázat, že jsem normální člověk tak jako oni. Ale to je vedlejší. Prostě se s tím musím smířit. Nic jiného mi nezbývá.

 

Článek vyšel v listopadové Solidaritě roku 2012

Více se o situaci v Přednádraží dočtete v článku „Přednádraží – Segregační kšeft“ z listopadového čísla Solidarity.