V návaznosti na velkou dubnovou demonstraci, na kterou přišlo vyjádřit svoji nespokojenost s vládní politikou více než 100 tisíc občanů, uspořádala platforma STOP VLÁDĚ řadu dalších protestních akcí informačního a mobilizačního charakteru.
V souvislosti s netečným až pohrdavým postojem vládní garnitury k požadavkům odborů, iniciativ a sdružení, které zastupují významnou část občanů, visela bezprostředně po demonstraci ve vzduchu otázka, jak využít potenciál stotisícové demonstrace, resp. zda uspořádat generální stávku. Zde je třeba si uvědomit, že generální stávka je zásadní a nejednoduchá záležitost, která musí být správně načasována a adekvátně podpořena.
Předehra ke stávce?
V dnešní době už není většina pracujících občanů zaměstnána ve státních podnicích, jak tomu bylo při pořádání dosud poslední generání stávky v roce 1989. Velká část pracujících je zaměstnána ve firmách, kde nezřídka zaměstnavatelům zavádění neoliberáních reforem vyhovuje, a proto je v současné době firemní zaměstnanec, který by se účastnil stávky, vystaven riziku propuštění z práce.
Po úvaze došli představitelé platformy STOP VLÁDĚ k rozhodnutí, že pro zaručení úspěchu stávky je nejprve nutné získat širší podporu občanů. Proto se odboráři a aktivisté pustili do pořádání celé řady happeningů, demonstrací a dalších mobilizačních a informačních akcí.
Petiční a informační stan
V týdnu od 14. do 18. května bylo možné navštívit permanentní petiční a informační stan v Praze na Andělu. Každý den od 18:00 probíhaly u stanu veřejné debaty, v nichž měli úvodní příspěvky lidé zabývající se těmi oblastmi, jež jsou předmětem „reformování“. Následně mělo publikum možnost zapojit se do diskuze. Jednotlivé dny v tomto týdnu byly zaměřeny vždy na jednu z hlavních oblastí postižených tzv. reformami. Tak např. zdravotnického dne se ujal Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, školského Českomoravský odborový svaz pracovníků školství společně s iniciativou Za svobodné vysoké školy. Zahrnuto bylo i téma penzijního a daňového systému. Ve čtvrtek byla pro zájemce k dispozici zdravotně-sociální poradna, kterou zaštiťovala Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Sdružení nájemníků ČR zajistilo debatu o problematice bytové politiky a poradnu o bydlení.
Na stanu byly k dostání informační materiály, poukazující především na neblahé důsledky tvrdě prosazovaných reforem, k podpisu byly připraveny nejrůznější petice (jen petici za demisi vlády podepsalo několik tisíc lidí) a po většinu času bylo možné diskutovat o dané problematice s přítomnými odborníky.
Pochod
Následující úterý, 22. května, měsíc po dubnové stotisícové demonstraci, byl uspořádán více než pětikilometrový protestní pochod Prahou k Úřadu vlády ČR. Termín konání akce nebyl pro zaměstnané účastníky příliš příznivý – začátek byl naplánován na pravé poledne, aby pochod protestujících dorazil k vládní budově brzy odpoledne, kdy by většina politiků měla být ještě v práci. Přesto se však ve 12:00 sešlo u Domu odborových svazů kolem dvou až tří tisíc demonstrantů a – to není bez zajímavosti – stovky dalších se spontánně přidaly v průběhu pochodu. Mnozí lidé zdravili účastníky průvodu z oken budov – často se jednalo právě o zaměstnance, kteří nemohli opustit svá pracoviště.
Pochod částečně zablokoval i pražskou dopravu včetně magistrály. Nejeden motorista však troubením a máváním vyjadřovala svůj souhlas s protestní akcí. U Úřadu vlády pak promluvili zástupci zdravotníků, studentů, policistů, hasičů a dalších skupin obyvatelstva, které jsou postiženy tzv. reformami a škrty. Na jednu stranu se mohli přítomní účastníci radovat ze synergie aktivit různorodých skupin obyvatel, na druhou stranu však šel člověku mráz po zádech: negativní dopad prosazovaných neoliberálních reforem na společnost je zcela zřejmý.
Okupace
Předposlední květnový den platforma STOP VLÁDĚ podpořila demonstraci Za přežití seniorů, jíž věnujeme následující článek v tomto čísle. Na přelomu května a června se pod hlavičkou „Okupujme ministerstva“ konala série protestních akcí. Na každé z těchto akcí byl opět petiční a informační stan. Ne všechny „okupace“ byly organizačně zvládnuté a ne všechny byly v pravém slova smyslu okupacemi.
První a hned první zdařilá akce tohoto druhu, která byla vzhledem k tristní situaci v dotčených rezortech příznačně pojmenována jako tristening, proběhla v těsné blízkosti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva kultury. Hlavními organizátory tohoto celodenního protestního tristeningu byly školské odbory (ČMOS PŠ) a iniciativa Za svobodné vysoké školy – akci však přišli rozličným způsobem podpořit také zástupci knihovníků, hudebníků, pěvců, vědců a dalších skupin. Kromě celé řady zajímavých, výstižných, ale zároveň také znepokojivých proslovů všech zúčastněných aktérů se zde odehrály různá hudební vystoupení nebo happening nazvaný „kouzelná hůlka pro ministra Fialu“. Kouzelná hůlka byla prozatím raději předána školskému odborovému předáku Františku Dobšíkovi a místo ní ministr obdržel otevřený dopis. Dopis adresovaný ministryni kultury, která se na tristening nedostavila, donesli protestující na příslušnou podatelnu. Hlavním problémem těchto rezortů je dlouhodobé podfinancování a vynucované přizpůsobování klíčových veřejných institucí tržním principům, což jasně destruuje jejich primární funkce.
Hlavními organizátory odpolední okupace ministerstva zdravotnictví, která proběhla v pondělí 4. června, byla Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, Lékařský odborový klub a Svaz pacientů ČR. Cílem okupace bylo upozornit na nevyjasněnou situaci okolo nemocnic a možné omezení jejich celkového počtu se zaměřením jak na kraje, tak na Prahu; na změny v nových zdravotnických zákonech a jejich dopady na pacienty a také na nesplněné sliby ministra zdravotnictví, jež se týkají platů lékařů.
O dva dny později došlo na okupaci ministerstva práce a sociálních věcí. Pořadateli této akce byly Odborový svaz státních orgánů aorganizací ČR, iniciativa ProAlt, Národní rada osob se zdravotnímpostižením ČR a Akční spolek nezaměstnaných. Protest začal před generálním ředitelstvím Úřadu práce ČR, kde byly v rámci projevů popsány závažné nesrovnalosti v oblasti péče o nezaměstnané, k nimž došlo v rámci zavádění sociálních „reforem“. Tyto změny negativně dopadají jak na nezaměstnané, tak na úředníky a v podstatě bourají dosavadní systém. Následoval průvod, který dovedl účastníky akce před budovu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Vedle dalších vystoupení představitelů jednotlivých organizací přišla na řadu scénka a pěvecké vystoupení. Kritizovány byly především veřejné služby, karta sociálních systémů, II. pilíř důchodové reformy a v neposlední řadě také nefunkční software na úřadech práce.
Završením okupačních protestů byl protestní mítink před ministerstvem financí, uspořádaný ve čtvrtek 7. června. Cílem bylo poukázat na osobní odpovědnost ministra financí za asociální posilování daňové zátěže formou nepřímých daní, které většině obyvatel snižuje životní úroveň, za neuvážené škrty, které způsobují snižování poptávky a nabídky, čímž prohlubují ekonomickou krizi, a za destrukci veřejných služeb. Kromě vyslechnutí projevů představitelů platformy STOP VLÁDĚ měli účastníci možnost podepsat dopis vyzývající ministra Miroslava Kalouska k demisi a osobně mu jej donést na podatelnu úřadu, anebo se (trpce) zasmát při animačním programu nazvaném „Dražba ministerstev“. Pravděpodobně největší pozornost protestujících sklidil samotný ministr Kalousek, který vyšel před budovu ministerstva a pod záminkou diskuze s protestujícími se mu nakonec podařilo podráždit některé účastníky natolik, že si od jednoho z nich vykoledoval výchovný pohlavek, od dalšího byl popliván. Celý rozjařený pak novinářům vysvětloval, jak ubozí že demonstranti jsou.
Pokračování
Protestní akce, které proběhly v posledních týdnech, nebyly zdaleka tak masové jako dubnová demonstrace, nic jiného však organizátoři pravděpodobně ani nepředpokládali. Za zlomové lze přitom považovat, že odbory na formu okupací – v podstatě ilegální shromáždění před ministerstvy – přistoupily. Je vedlejší, že původně připouštěná radikalita těchto protestů vzala za své – přínosný je samotný posun v uvažování, kam až mohou protesty dojít.
Hlavním záměrem pestrých okupací bylo pokračovat v kampani, znovu a konkrétněji upozornit na konkrétní problémy v jednotlivých oblastech, informovat občany – ať už přímo v rámci pořádaných akcí, nebo následně prostřednictvím videozáznamů přístupných na internetu. V neposlední řadě šlo o to dále propojovat síly opozičních skupin a posilovat souhru a komunikaci mezi jednotlivými organizacemi.
Kampaň STOP VLÁDĚ rozhodně nekončí. Pokračování lze čekat na podzim. Mimořádné seskupení občanských iniciativ, sdružení a odborových svazů ukázalo, že společně může účinně postupovat proti neoliberální vládě.
Štěpánka Klímková
Článek původně vyšel v červnové Solidaritě roku 2012.
