Drábkovy reformy – cesta k nevolnictví

Současná vláda podniká další kroky proti nezaměstnaným pod záminkou, že významné procento z nich zneužívá sociální dávky, ačkoli poslední průzkum prokázal, že se jedná o promile. Ve skutečnosti jde o budování velmi důmyslného systému strachu pro ty, kteří o svou práci ještě nepřišli, a o ponižování těch, kteří se o práci ucházejí. Nový institut veřejné služby, tedy nucené práce s „lidskou tváří“, je potom v rozporu s Listinou.

Na začátku dubna tohoto roku zveřejnil Evropský statistický úřad aktuální údaje o nezaměstnanosti v Evropské unii. V lednu roku 2012 vyšplhala nezaměstnanost v eurozóně na své historické maximum 10,7 %. V celé Evropské unii se nezaměstnanost pohybovala na 10,2 %, což znamená 24,5 milionů lidí bez práce. Co tato čísla znamenají?

Kupříkladu to, že v České republice je bez práce přibližně 542 000 lidí, přičemž počet nabízených volných pracovních míst je okolo 36 000 a na jedno volné pracovní místo tak připadá 15 uchazečů, kteří jsou registrováni na Úřadech práce ČR. Je tedy jasné, že ne každý, kdo by chtěl pracovat, práci najde.

Většina nezaměstnaných jsou lidé, kteří pracovat chtějí, práci si aktivně hledají, ale nemohou ji sehnat v důsledku mnoha příčin, které sami neovlivní, jako je například věk, pohlaví, zdravotní stav či etnicita. Svou roli hraje i nedostatečná podpora ze strany státu v aktivní politice zaměstnanosti, například systém rekvalifikací, tvorba nových pracovních míst, odborné poradenství či jiná opatření na trhu práce. Současná vládní koalice ale má jasné vysvětlení nezaměstnanosti. Ti, kdo jsou nezaměstnaní, pracovat nechtějí nebo si „oficiální“ práci nehledají, pracují načerno a zároveň jsou vedeni jako uchazeči o zaměstnání, což jim umožňuje setrvávat v systému sociálních dávek. Sociální reforma z pera ministra Drábka si vytyčila za jeden z cílů s tímto negativním „přístupem“ nezaměstnaných k práci bojovat, a to konkrétně dvěma cestami.

Docházka nezaměstnaných

První z nich je systém DONEZ neboli DOcházka NEZaměstnaných, který je zaměřen na práci načerno. Systém DONEZ spočívá v tom, že náhodně vybraní nezaměstnaní, u kterých je podle neveřejných interních postupů Ministerstva práce a sociálních věcí podezření, že zneužívají sociální systém, jsou vyzváni, aby se v určitý čas, který náhodně vybere počítačový systém, dostavili na Czech Point České pošty. Při této návštěvě je jim sdělen další náhodný termín, kdy se mají dostavit příště. Nezaměstnaní v systému DONEZ tuto návštěvu Czech Pointu absolvují jednou až dvakrát týdně, a právě to jim má bránit v jejich potenciálním vykonávání nelegální výdělečné činnosti. Pokud se nezaměstnaný nedostaví vůbec či se zpožděním na povinnou návštěvu Czech Pointu a posléze nedoloží řádnou omluvenku, hrozí mu sankční vyřazení z evidence Úřadu práce ČR nejméně na 6 měsíců.

Odvážím se říci, že tento nový systém nemá žádné klady. Podle Jaromíra Drábka ovšem pozitivem je, že tento systém od svého zavedení na podzim roku 2011 „přinesl daňovým poplatníkům čistou úsporu ve výši 140 milionů korun“. Tato úspora vznikla odebráním sociálních dávek těm, kteří nelegálně pracovali, případně se nedostavili v určeném termínu na Czech Point. Co ale ministr Drábek tolik neakcentuje, je smlouva s Českou poštou, která systém DONEZ administruje. Podle Akčního spolku nezaměstnaných „smlouva s Českou poštou byla podepsána začátkem září 2011 na dobu dvou let. Za toto období by mělo projektem projít zhruba 170 000 nezaměstnaných a pošta na nich vydělá podle smlouvy 233 720 100,- Kč.“ Úspora je tedy převážně věcí úhlu pohledu. Odebrání sociálních dávek ve správním řízení těm, kteří jsou sankčně vyřazeni z evidence uchazečů o zaměstnání, je ale krátkozraký úspěch. V mnoha případech se totiž vůbec nepřihlíží k tomu, že práce načerno je mnohdy jediná možnost, jak si jedinci a nízkopříjmové rodiny žijící pod hranicí chudoby mohou zajistit alespoň minimální prostředky k přežití. Anna Šabatová a mnozí jiní zastávají názor, že z morálního hlediska by práce načerno měla být akceptovatelná, a v důsledku toho by měla být dekriminalizována. Studie také ukázaly, že odebrání sociálních dávek je následně doprovázeno růstem drobné kriminality. Ideologie škrtů a šetření za každou cenu tak mnohdy společnosti přináší v dlouhodobém horizontu spíše vyšší náklady, například na potírání negativních jevů spojených s chudobou.

Negativa systému DONEZ jsou mnohá a začínají u toho, že ony náhodné termíny znesnadňují nezaměstnaným, ať prakticky či časově, hledání nové práce nebo zabraňují jakémukoli plánování pracovních pohovorů a jiných osobních aktivit dopředu. Existuje sice možnost, že při souběhu pracovního pohovoru a nutnosti navštívit Czech Point má nezaměstnaný možnost požádat o odklad povinného hlášení na poště, ale tento odklad musí být poté doložen potvrzením o absolvování pracovního pohovoru, který podepisuje potenciální zaměstnavatel. To se ale v mnoha případech stává diskriminujícím, neboť pokud hypoteticky připustíme, že systém DONEZ je určen především těm, kteří jsou předběžně podezřelí ze zneužívání sociálního systému, domysleme si, zda onen zaměstnavatel dá přednost někomu, kdo je takto stigmatizován.

Nezaměstnaní jsou systémem DONEZ bezdůvodně kriminalizováni a veřejně označováni za parazity společnosti, která na ně musí platit ze svých daní. Co naplat, že podle sociologa Ondřeje Lánského je zneužíváno přibližně pouhých 0,35 % všech sociálních dávek– rétorika zneužívání přichází vhod vládnoucí koalici jako prostředek vyvolávání nenávisti vůči nezaměstnaným. To má za cíl jediné: varovat ty, kteří práci ještě mají, aby si stůj co stůj drželi svá pracovní místa, a to i za cenu porušování pracovněprávních závazků ze strany zaměstnavatele nebo přistoupení na méně kvalifikované pozice.

Systém DONEZ ve svém celkovém navržení ani nejde k jádru problému, pro který byl navržen. Pokud nezaměstnaní mají chodit na poštu, aby se ztížila jejich možnost nelegální práce, nic nezabraňuje tomu, aby se nezaměstnaný pracující načerno domluvil se svým zaměstnavatelem, aby ho na povinnou docházku na poštu uvolnil. Tento příklad ukazuje, že DONEZ je zcela slepý k těm, kteří nelegálně zaměstnávají. Iniciativa ProAlt zdokumentovala mnohé příklady, kdy vůbec podmínkou přijetí do zaměstnání je souhlas s budoucí prací načerno.

Linda Sokačová ve svém článku pro Deník Referendum s názvem Kde si nejlépe poradí s nezaměstnaností? Na poště upozorňuje na další a zároveň nejproblematičtější část systému: „[…] DONEZ je financován z Evropského sociálního fondu (ESF). Webové stránky ESF v České republice uvádějí, že ‚hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů‘.“ Systém DONEZ je tedy financován z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti, což vyvolává zajímavé otázky. Může být bráno za aktivní politiku zaměstnanosti to, že pracovník na poště vytiskne nezaměstnanému papír s nabídkou aktuálních volných pracovních míst, které si dotyčný nezaměstnaný může najít a vytisknout sám? Pokud aktivní politika zaměstnanosti znamená předcházení a aktivní snižování nezaměstnanosti, jak obtěžující docházka na poštu podporuje tyto cíle? Nejenže Česká republika vydává z veřejných rozpočtů na aktivní politiku zaměstnanosti velice malé procento, ale navíc aktivní politiku zaměstnanosti přetváří na dozorující a trestající mechanismus, který nezaměstnané kontroluje, sankcionuje, ale to poslední, co dělá, je aktivní práce s nezaměstnaným a jeho brzkou integrací do trhu práce.

Drábek proti Listině základních práv a svobod

Pokud je systém DONEZ podle posledních vyjádření ombudsmana Pavla Varvařovského nezákonný, jelikož nemá oporu v zákoně o zaměstnanosti, další novinka od 1. ledna 2012, kterou ministr Drábek připravil ve svém boji proti nezaměstnaným, nemá oporu ani v tom nejzákladnějším dokumentu České republiky, a to v Listině základních práv a svobod. Jedná se o novelizaci zákona o pomoci v hmotné nouzi, konkrétně pasáže vztahující se k institutu veřejné služby. Ta znamená, že nezaměstnanému může být „nabídnuto“ vykonávat veřejnou službu, čímž se rozumí práce pro obce nebo další subjekty, zejména v oblasti zlepšování životního prostředí, práce v oblasti kulturního a sportovního rozvoje a sociální péče, a to v rozsahu až 20 hodin týdně. Za výkon veřejné služby nenáleží odměna, a pokud je ona „nabídka“ ze strany Úřadu práce ČR dotyčným odmítnuta, hrozí mu sankční vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání (evidován bude moci být znovu až po 6 měsících) a následná ztráta podpory v nezaměstnanosti. U lidí, kteří již nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, tedy dlouhodobě nezaměstnaných, odmítnutí veřejné služby znamená úplné odnětí dávek v hmotné nouzi. V obou případech je následkem to, že stát, potažmo úřad práce, přestává platit zdravotní pojištění po dobu, kdy jsou dotyční jedinci vyřazeni z evidence uchazečů o zaměstnání. Podle ministra Drábka budou na veřejnou službu zařazováni zejména dlouhodobě nezaměstnaní z důvodů udržení pracovních návyků a socializace nebo jedinci, kteří jsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání opakovaně. Je však třeba si uvědomit, že možnost bezhlavého posílání dlouhodobě nezaměstnaných na veřejnou službu má své limity. Pokud vezmu za bernou minci fakt, že veřejná služba bude taktéž uskutečňována v tzv. pomáhajících profesích, musí si ministr Drábek uvědomit, že tyto profese vyžadují poměrně vysoké nároky na komunikační schopnosti, sociální inteligenci nebo psychickou vyrovnanost. Netvrdím, že toto dlouhodobě nezaměstnaní nemají, je však alarmující, když se vládní garnitura domnívá, že profese, které vyžadují určité vzdělání a dlouhodobou praxi, může dělat kdokoli bez podrobnějšího zkoumání předpokladů a schopností a navíc bez možnosti výběru.

Veřejná služba, jak jsem řekl výše, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, ve které je jasně řečeno, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám (čl. 9), a každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek (čl. 30). To znamená, že nikdo nesmí na nikom vymáhat práci pod pohrůžkou jakéhokoliv trestu ani práci, ke které se dotyčná osoba nenabídla dobrovolně. Znamená to zároveň, že nikomu nemůže být zcela odepřena podpora v hmotné nouzi, jelikož na ni má z Listiny základních práv a svobod právo. Zavedení institutu veřejné služby musí být chápáno jako zavedení nucených prací, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem ČR i s mezinárodními smlouvami, které se na ČR vztahují.

Možnosti odporu a další vývoj

Iniciativa ProAlt se snažila ve svém nedávném happeningu Jarní úklid – Veřejná služba upozornit na negativní konsekvence veřejné služby. Na tomto happeningu se svým projevem vystoupil i prof. Potůček, který mj. uvedl: „Po listopadu 1989 byl uplatněn princip sociálního pojištění proti ohrožujícím událostem – včetně nezaměstnanosti. Součástí sociálního pojištění byl – a stále je – příspěvek na politiku zaměstnanosti. Ten má krýt část ušlých pracovních příjmů do doby, než si takto postižený občan sežene jiné zaměstnání, a zároveň financovat aktivní politiku zaměstnanosti, která mu má dopomoci k novému pracovnímu uplatnění.“ Současné pojetí veřejné služby ale princip sociálního pojištění ruší, protože podporu v nezaměstnanosti bude moci podmiňovat vykonáváním veřejné služby. Na to ale stát, ani nikdo jiný, nemá nárok. Pokud byl placen příspěvek na státní politiku zaměstnanosti minimálně po dobu jednoho roku v posledních dvou letech, tak dotyčný, u kterého pojistná událost, v tomto případě nezaměstnanost, nastala, má prostě bezpodmínečný nárok na výplatu podpory v nezaměstnanosti.

Dalším problémem je to, že veřejná služba vytlačuje veřejně prospěšné práce, za které ovšem nezaměstnaným náleží mzda. Pokud může být veřejná služba vykonávána v rozsahu až 20 hodin týdně, což se rovná polovičnímu úvazku, proč za ni nenáleží spravedlivá odměna? Je smutnou skutečností, že české odbory prosazují práva zaměstnanců, ale o nezaměstnaných se zatím mnoho nezmiňují. Přitom každý zaměstnanec je taktéž potenciálně nezaměstnaným a odbory by tuto jednoduchou rovnici měli více vnímat.

Konečným problémem, který je zatím v rovině hypotéz, je, pro koho budou nezaměstnaní veřejnou službu vykonávat. V původním zákoně o pomoci v hmotné nouzi byla veřejná služba definována jako služba v „záležitostech, které jsou v zájmu obce“. Nová definice rozšiřuje veřejnou službu tak, že může být rovněž záležitostí jiných subjektů. V podstatě současné právní nastavení veřejné služby umožňuje posílat nezaměstnané na veřejnou službu i v zájmu komerčních subjektů, jako je IBM či Škoda Auto.

 

Lukáš Němec

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •