Drábkův odkaz: nucené práce, sociální karty, cenzura atd.

Vypadá to, že reformy mohou být zpochybňovány teprve v momentě, kdy se prokáže, že ti, kdo je připravili, jsou namočeni do korupčních skandálů. Do té doby média většinou přitakávají, hlasy kritiků se víceméně pomíjí a vše je v pořádku. Nad dědictvím Drábkova vedení na ministerstvu práce a sociálních věcí a o vyhlídkách sociální politiky se zamýšlí protagonistka kampaně Stop sociální reformě.

Stejný osud měla i sociální reforma potom, co byl zadržen druhý muž ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) Vladimír Šiška. Sociální reforma a především některé její části začínají být teprve nyní poměrně tvrdě kritizovány. Je asi nejlepší čas na to, pokusit se v oblasti sociální reformy zastavit nejhorší z nejhoršího.

Pana náměstka zadržela a obvinila policie pro podezření z korupce 1. října. Ministr Drábek o dva dny později oznámil, že rezignuje na funkci ministra. Ne hned, ale až k 31. říjnu. Zčásti asi proto, aby dokončil, co bylo třeba, a z části proto, že TOP 09 spekulovala o celkovém konci vlády. A v takovém případě by už nový ministr či ministryně nebyli potřeba.

Workfare jako řešení?

Hlavním nástrojem pro řešení současných sociálních problémů, které jsou způsobovány především zvyšující se nezaměstnaností, snižováním a stagnací mezd, je podle MPSV zhoršování podmínek pro nárok na podporu v nezaměstnanosti a pro sociální pomoc. Rozhodující už není, zda jste v situaci, která vyžaduje solidaritu a pomoc, ale to, zda v případě, že vás pracovníci či pracovnice úřadu práce vyberou, půjdete pracovat zdarma. Úřad práce už není od toho, aby pomáhal registrovaným hledat práci nebo pracovní příležitosti vytvářel, ale spíš od toho, aby je veřejnou službou, tedy nucenou prací zdarma, likvidoval a nezaměstnaným snižoval jejich důstojnost.

Veřejná služba je skutečně jednou z nejhorších změn, která výrazně mění povahu a roli sociální politiky a politiky nezaměstnanosti. Nejde o žádný český vynález, MPSV se inspirovalo ve Velké Británii a částečně také v Německu v tzv. „Ein Euro Jobs“. Ačkoli německý příklad je koncipován jako pracovní příležitost alespoň za minimální odměnu, většinou za euro a půl, i tento typ nedostatečně hrazené práce má své negativní dopady. Německá spolková agentura práce zaznamenala úbytek nabídky pracovních míst v oblasti péče, který potvrzuje rovněž studie Institutu průzkumu pracovního trhu a povolání (IAB). Výsledky ukázaly, že jsou vytěsňovány řádné pracovní poměry v nezanedbatelném rozsahu, což ovlivňuje konkurenceschopnost. Ve 4 % zařízení, která nabízejí tzv. zaměstnání za 1 €, došlo ke snižování počtu personálu v řádných pracovních poměrech. Na základě dalších indicií byly učiněny závěry, že skutečný podíl podniků, v nichž jsou řádná pracovní místa přímo nahrazována, činí více než 4 %.1

K obdobným dopadům dochází i ve Velké Británii a podobnou situaci můžeme pozorovat už dnes v České republice. Nezaměstnaní či příjemci sociální pomoci na veřejné služby velmi často míří právě do těch oblastí, kde dochází k rozpočtovým škrtům, ale kde stále zůstává stejný objem práce nebo naopak narůstá – školní jídelny, mateřská centra, knihovny atp. Perličkou jsou pak různé stavební firmy či podnikatelé – fyzické osoby, které dělají různé úklidové a udržovací práce.

Zatímco nad sKartou2 se stahují mračna, zdá se, že veřejná služba je v určité podobě oblíbená u velké části komunálních politiků. A obávám se, že také u politiků v parlamentu, a zrušit ji tedy nebude tak jednoduché. Národní síť zdravých měst dokonce už na podporu dobrovolnictví a veřejné služby ve prospěch měst získala podporu z Evropského sociální fondu.

Veřejná služba má i svou temnou (možná více, možná méně pravděpodobnou) budoucnost, kterou prezentuje např. jeden z vlivných britských odborníků na sociální politiku Baron Bichard: „Jsme připraveni říct lidem, kteří nehledají práci, že nedostanou žádné sociální dávky. Takže jestliže jste starý a nepřispíváte žádným způsobem společnosti, bude s tím spojena určitá pokuta.“3 Současní třicátníci a čtyřicátníci se mají při skeptickém vývoji tedy na co těšit.

Nezaměstnaní mají nad sebou stále jako bič i DONEZ (Docházku nezaměstnaných), v rámci kterého se musí vybraní nezaměstnaní déle než jeden rok povinně hlásit na CzechPointech České pošty. Tady probíhá všechno při starém. Snad jen přibyla jedna nová služba: „Na České poště se pracovní místa uchazečům o zaměstnání nenabízí. Co se ale nezaměstnaným nabízí, a podle sdělení pracovnice pošty povinně, je možnost poskytnutí úvěru,“ uvedla pro kampaň Stop Sociální reformě4 jedna z těch, kteří se docházky musí povinně účastnit (o této skutečnosti svědčí také následující komentář) Za zmínku určitě stojí i to, že DONEZ je na webových stránkách České pošty uveden jako jedna z nabízených služeb. Jakoby o něj měl zájem někdo jiný než ministerstvo práce a Česká pošta, která za jeho výkon dostává tučně zaplaceno.

Sociální karta: chcete mě?

Ještě před měsícem to bylo jen těžko představitelné. Sociální kartu už chce prověřovat i samotný premiér Petr Nečas. A pořádnou kritiku schytává už i od novinářů, kteří se o ni ještě před pár týdny pořádně nezajímali. Možná že se s kartou sociálních systémů brzo rozloučíme. Místopředseda Senátu a ČSSD Zdeněk Škromach spolu s dalšími autory představil návrh novely zákona k sKartě a tento návrh také podpořil Senát. Podle novely by byla platební funkce sKaret zachována jen pro výplatu pomoci v hmotné nouzi. Pro výplatu ostatních sociálních dávek by měla být zrušena, stejně jako pro případnou výplatu důchodů. Eliška Wagnerová pak krátce po svém zvolení do Senátu deklarovala, že by ráda sKartu zrušila úplně. A právě takové řešení se zdá jako jediné správné.

Návrh Zdeňka Škromacha a dalších autorů se bohužel veze na vlně averze k nepřizpůsobivým, kteří údajně nedělají nic jiného, než že sociální pomoc zneužívají. Česká spořitelna, která získala od MPSV smlouvu na dvanáct let, se už po těchto vyjádřeních nechala slyšet, že pokud bude ohrožena její investice, zváží arbitráž s Českou republikou.

Česká spořitelna se zdá být z sKarty trochu nervózní. Svým kritikům prý vyhrožuje trestním oznámením za poškozování dobrého jména a začíná se obávat, aby zisky byly takové, jak si představovala na začátku projektu. Možná i kvůli těmto obavám se Jaromír Drábek v polovině října nechal slyšet, že by sKarta měla sloužit i k výplatě důchodů. A to by mohla být teprve katastrofa, jež by zasáhla velké množství osob se sníženou pohyblivostí a zhoršeným zdravotním stavem, kteří se k bankomatu či do banky jen tak nedostanou. A tak zůstává otázkou, jak se k lidem jejich peníze, když už nebudou moci přijímat poštovní poukázku, dostanou. Ale i tak nebude mít asi Česká spořitelna škodu; lze očekávat, že na jejích účtech zůstanou měsíčně nezanedbatelné finanční prostředky, které si lidé kvůli minimálním dvousetkorunovým limitům na svých bankomatech nebudou moci vybrat.

Monstrum cenzuruje

1. října spustil ProAlt, Iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ, kampaň Stop sociální reformě, která formou tří klipů upozorňuje na negativní dopady systému DONEZ, veřejné služby a na potíže hendikepovaných s sKartou, která podle ministerstva přináší jen samé výhody. Spoty byly nejdříve publikovány na severu YouTube; odtud však byly ve středu 10. října staženy. Ministerstvo totiž YouTube o jejich stažení požádalo. V oficiálním odůvodnění se píše:

Sdružení ProAlt podle MPSV porušilo autorská práva tím, že provedlo a zveřejnilo neautorizovanou změnu video spotů, a to bez svolení MPSV, které je výhradním vlastníkem autorské licence k těmto videospotům. Neméně závažnou skutečností je, že sdružení ProAlt svými sestříhanými videospoty navozuje dojem, že jde o oficiální videospot MPSV (v levém pravém rohu je uvedeno „oficiální klip MPSV“), což pochopitelně není pravda. Nad rámec výše uvedeného došlo mj. také k porušení pravidel publicity. Podle metodiky OP LZZ musí být všechny produkty, které byly financovány z prostředků EU, označeny povinnými prvky publicity (logy EU, OP LZZ). Sdružení ProAlt povinné prvky publicity z videospotů odstranilo, MPSV tedy muselo i z tohoto důvodu přistoupit k příslušným krokům, které souvisejí s podezřením na porušení autorských práv a porušení pravidel OP LZZ ze strany třetí osoby.“

K absurditě tohoto tvrzení snad nemá cenu cokoli dodávat, protože k té záležitostiuž toho bylo napsáno dost. Není ale od věci si znovu položit řečnickou otázku: kdy ministerstvo bude chtít zakázat také kritiku svých legislativních návrhů a opatření? V současnosti jsou spoty umístěny na serveru vimeo.com, kde nadále přežívají, a to navzdory nevůli ministerstva.

Kam bude ministerstvo práce a sociálních věcí směřovat?

Od 1. listopadu je novou ministryní Ludmila Müllerová – nejdříve dlouholetá členka KDU-ČSL, za niž mj. byla i náměstkyní ministra právě na MPSV, nyní členka TOP 09. V roce 2010 upozornila Eliška Janšová z Asociace pro rovné příležitosti na skutečnost, že při posuzování rodinné politiky této strany je nutné brát v úvahu právě vyjádření senátorky Ludmily Müllerové za TOP 09 (za jejího působení ve funkci náměstkyně MPSV se ustavil odbor rodinné politiky), že systém dávek a podobných opatření je pro stát velice drahý a jedinou efektivní formou podpory rodiny jsou daňová zvýhodnění.5 S bývalým panem ministrem tak budou mít určitě hodně společného a můžeme očekávat, že paní Müllerová bude především osobou, jež dobře dokončí práci po svém předchůdci Jaromíru Drábkovi a bude se snažit, aby připravené reformy měly lepší image než dnes. Podobně jako se stalo již v případě ministerstva školství, kde Josefa Dobeše vystřídal Petr Fiala.

 

Linda Sokačová

Autorka je socioložka

redakce@socsol.cz

Článek původně vyšel v listopadové Solidaritě roku 2012

1 Renata Hanušová: Politiky zaměstnanosti v Německu (http://stopsocialnireforme.cz/?p=258, staženo 31. října 2012).

2 Zavedením sociální karty a její kritikou ze strany Národní rady osob se zdravotním postižením jsme se zabývali v minulém čísle (článek „Sociální karty“).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •