Krize na úřadech práce

V lednu 2012 začala rozhodující fáze vládní sociální reformy. Vedle nepříznivých věcných změn přináší také důležitou reorganizaci správy sociálního systému. Rozhodování o všech nepojistných sociálních dávkách, například o podpoře pro zdravotně postižené nebo o pomoci v hmotné nouzi, se soustředilo na úřad práce. Tento krok je nedílnou součástí vládních plánů, ministr Drábek totiž potřebuje pro své cíle centralizovanou byrokratickou organizaci. Obce byly z rozhodování vyloučeny, neboť by se mohly v zájmu svých občanů stavět na odpor a narušovat přeměnu sociálního systému v systém antisociální.

Již v lednu nastaly závažné problémy a reakce ministra Drábka a dalších vládních činitelů ve vzniklé krizi naznačují, jak se bude vyvíjet celá sociální reforma.

Prosazení reformy

V dubnu 2011 vznikl Úřad práce České republiky, všechny dosud samostatné úřady práce se změnily v jeho pobočky bez právní samostatnosti. Generální ředitelství nového úřadu Drábek obsadil svými stoupenci. Dalším krokem bylo prosazení zákonných změn. Obce na možné problémy upozorňovaly už během projednávání zákonů od jara 2011 – ke všem sociálně potřebným se bude přistupovat paušálně bez ohledu na konkrétní situaci a bez znalosti jejich poměrů, z roviny úřadu vzdáleného občanovi. Jaromír Drábek však námitky odmítl a prosadil své plány pomocí koaličních poslanců.

Již před účinností zákona se rozběhly organizační změny. Během reorganizací došlo k propouštění zaměstnanců na obcích i na úřadech práce, ke snižování platů a přeřazování zaměstnanců na méně placená místa. Spory řešil Drábek mocensky, zaměstnání ztratila například první generální ředitelka úřadu práce nebo ředitel krajského úřadu práce v Praze a mnozí zkušení pracovníci odešli. V září 2011 upozorňovali na organizační problémy i rizika pro klienty odboráři z úřadů práce¹. Sociální demokracii se navíc podařilo v parlamentu pozdržet schválení nových zákonů, ale ministerstvo neustoupilo od původního záměru odstartovat reformy k 1. lednu 2012, přestože bylo jasné, že proces neproběhne hladce.

Změny si vynutily také zavedení nového informačního systému. Ministerstvo při té příležitosti ukončilo spolupráci s firmou OK systém, která software pro administraci dávek dodávala řadu let, a navázalo vztahy se společnostmi spjatými s novým vedením ministerstva. Prozatím je nejasné, zda šlo jen o účelové využití pravomocí, nebo došlo i k porušení zákonů, jistě však je, že ministerstvo nevypsalo ani výběrová řízení. V této chvíli je na nedostatky nového informačního systému soustředěna největší mediální pozornost. Nový systém sjednocující výplatu dávek přitom ministerstvo propagovalo mimo jiné jako cestu k vyššímu komfortu pro příjemce.

Vznik a průběh krize

Potíže na úřadech práce začaly hned po Novém roce. Ukázalo se, že nový informační systém má elementární chyby, vložená data se ztrácí, nedokáže zpracovat dostatečný počet transakcí a nezvládne přihlášení předpokládaného počtu uživatelů – v aktuální podobě je prakticky nepoužitelný. Uživatelé nebyli zaškoleni, proto se nepodařilo zvládnout přechod v normálním režimu, ale zaměstnanci byli donuceni k přesčasům a práci o sobotách a nedělích. Přesto žadatelé nedostali dávky v obvyklém termínu a na úřadech vznikaly dlouhé fronty. Přitom na novém systému se zatím zpracovávaly jen dávky pomoci v hmotné nouzi, ostatní agendy ještě běžely na programech firmy OK systém.

V poslední dekádě ledna se problémy již nedaly zastírat a informace o nich pronikly díky odborářům z úřadů práce do médií. Jaromír Drábek však tvrdil, že jde pouze o senzacechtivé fámy, mediální fikce, nepodložené pomluvy ze strany nespokojených zaměstnanců a odborářů, že se jedná jen o drobné potíže zákonitě provázející spuštění nového systému, jejichž rozsah je naprosto normální, případně jde o nepochopení příjemců, kteří si navykli dostávat dávky v dřívějším než zákonném termínu.² Krize se ovšem s blížícím se koncem měsíce stupňovala, chudí občané neměli ani na základní potraviny a několik azylových zařízení muselo vyhlásit sbírky nebo přidělovat potraviny³. Odboráři z úřadů práce i opoziční ČSSD vyzvali ministra Drábka k demisi.

Nakonec se díky nasazení zaměstnanců podařilo situaci zvládnout a velkou většinu dávek odeslat. Jaromír Drábek poté tvrdil, že prakticky všechny dávky byly zpracovány v zákonném termínu, a proto není důvod k nespokojenosti. Skutečnost je ovšem taková, že dávky pomoci v hmotné nouzi se vyplácejí za běžný měsíc, v němž slouží k úhradě nájmů, nákladů na bydlení a základních životních potřeb. Příjemce ani nesmí mít k dispozici větší finanční rezervy. Jestliže tedy dostane dávku koncem měsíce, nestačí to k úhradě potřebných výdajů. V předchozím období se kvůli tomu dávky vyplácely v přiměřeném termínu kolem poloviny měsíce.

Ačkoli podle Drábka problémy neexistují, již kvůli nim vyměnil několik úředníků, a přestože bylo údajně vše vyplaceno včas, bude prý zjišťovat, proč dávky někde nestihli vyplatit. V únoru se údajně již problémy v tomto rozsahu nebudou opakovat a od dubna prý bude systém fungovat bez potíží.

Bezprostřední příčinou krize je manažerské selhání. Image Jaromíra Drábka jako nelítostného, ale výkonného a energického reformátora schopného tvrdým postupem prosazovat pravicové vize neodpovídá realitě. Ukázalo se, že kolem sebe shromáždil kliku kariéristů, které demoralizoval tučnými odměnami, ale kteří nedokázali zvládnout ani implementaci informačního systému. Znepřátelil si ostatní aktéry v sociální oblasti, od zaměstnanců úřadů práce po neziskové organizace, a ocitl se v izolaci. Na vzniklé problémy reagoval nesmyslným popíráním, vyhrožováním zaměstnancům, svalováním odpovědnosti na podřízené. Nejnověji si odcizil i média nejapným zastíráním zřejmých potíží.

Další problémy v sociální oblasti

Problémy s výplatou dávek jsou jen ale vrcholem ledovce, sociální situace je daleko horší v jiných směrech a reforma problémy ještě vystupňuje. Během Drábkova působení došlo k neúnosnému snižování počtu zaměstnanců v sociální sféře, úřady práce se soustředily na represi proti nezaměstnaným a rezignovaly na zprostředkování zaměstnání, například v lednu 2012 dokázaly najít zaměstnání pouze 1831 uchazečů, což je o 50 % méně než před rokem, zato počet sankčně vyřazených nezaměstnaných vzrostl na 7403. Zaměstnatelé už nemusí hlásit volná místa, takže úřady práce ztratily přehled o situaci na místním trhu práce. Reformy způsobily rozvrat fungujících správních systémů a vedení ministerstva vytváří paralelní systémy v komerční sféře, které mají za cíl zneužívat evropské fondy k šikanování nezaměstnaných (například předvolávání nezaměstnaných na poštu v rámci projektu DONEZ) nebo dodávat prostředky spřízněným firmám a zájmovým skupinám (sociální karty). Sociální dávky jsou tak nízké, že občanům v hmotné nouzi neumožňují překlenout ani několikatýdenní zpoždění ve výplatě dávek. Dvacet let budovaný systém služeb zaměstnanosti evropského typu je v troskách a Drábek chystá místo něj systém komerčního zprostředkování zaměstnání soukromými firmami. Jelikož aktivní politika zaměstnanosti prakticky zanikla a lidé ze znevýhodněných skupin zůstávají bez práce, Drábek plánuje posílat nezaměstnané na nucenou neplacenou veřejnou službu. Paradoxně současná nefunkčnost informačního systému a organizační problémy na úřadech práce zatím chrání občany a společnost před následky těchto opatření. V dalších měsících ale bude sociální reforma pokračovat a problémy pro občany se vystupňují, protože mnozí lidé, kteří pomoc alespoň opožděně obdrželi, na ni již nebudou mít nárok a budou tedy trpět nouzí zcela podle zákona.

Politické souvislosti

Přístup koalice k občanům je patrný z reakce na kritiku opozice a médií. Věci veřejné se k situaci postavily s obvyklou směsicí plytkého amatérismu a populistického hyenismu – Radek John vzniklý stav kritizoval, za největší problém však označil skutečnost, že někteří příjemci dostali dávky několikrát (ani tomu nedokázal systém zabránit). Bude prý požadovat, aby byl systém výplaty dávek nastaven tak, aby „nebyli zvýhodňováni sociálně nepřizpůsobiví občané“⁴. Jeho kritika nesouvisí s aktuálními problémy, nýbrž plyne ze snahy Věcí veřejných zvýšit své mizivé voličské preference rasistickými apely. Z ODS se ozvaly kritické připomínky od poslankyně Kohoutové, Petr Nečas však v odpovědi na interpelaci ČSSD týkající se problémů s výplatami dávek označil reformy Jaromíra Drábka za cestu správným směrem a větší část svého vystoupení věnoval útokům na ČSSD⁵. Podle Nečase bylo všechno vyplaceno včas „až na pár stovek ojedinělých případů“. Drábek zatím má podporu své TOP 09 a ani ODS nebo Věci veřejné nepožadují jeho rezignaci, sám prý k rezignaci nevidí důvod. ČSSD požadovala mimořádnou schůzi Sněmovny, ale koaliční poslanci ji přehlasovali. Z této reakce je patrné, že nefungují politické očistné mechanismy a ani případná personální výměna na postu ministra by nepřinesla korekci reforem.

O to důležitější je aktivita opozice a protestního hnutí. Obdivuhodnou odvahu projevili pracovníci úřadů práce, když se postavili proti nezodpovědnému jednání ministra, i když to znamená existenční ohrožení, protože během reorganizací může být kdokoli nepohodlný označen za nadbytečného a propuštěn. Pokud jde o protesty občanů postižených reformami, v České republice neexistuje akceschopné hnutí nezaměstnaných, proto by bylo třeba, aby se proti sociální reformě angažovaly všeobecněji orientované občanské iniciativy. Pravicový pokus o převrat a zničení sociálního státu se bude odehrávat také v rovině zdánlivě nepolitické úřední činnosti. Pokud pravice sociální reformu prosadí, její následky mohou vyvolat patologické jednání občanů i ve veřejné sféře, to ukázaly loňské nepokoje v severních Čechách. Vláda připravila v rámci reforem takové změny, že na konci letošního roku budeme žít v nové společnosti a na síle odporu bude záležet, zda se bude podobat režimu na Šluknovsku, nebo naopak evropské civilizované společnosti.

Vilém Gutfreund