V rámci sociální reformy bychom neměli přehlížet záměr Ministerstva práce a sociálních věcí proměnit charakter ústavů pro zdravotně indisponované. „Reformní“ slovník se i zde zaklíná „transformací“, vše ale nasvědčuje tomu, že počet a služby ústavů mají být výrazně osekány. Vláda „šetří“ na těch, jejichž možnosti sebeobrany jsou zákonitě nižší.
„Transformace je změna velkokapacitní ústavní služby pro lidi s postižením na bydlení a podporu v běžném prostředí. Lidé s postižením díky transformaci přecházejí z velkých ústavů do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě a žijí způsobem života, který je obvyklý pro jejich vrstevníky. Mohou chodit do zaměstnání, pěstovat své záliby nebo se stýkat s přáteli z okolí. Není důvod, aby svůj život trávili ve velkokapacitní instituci, která je v těchto činnostech omezuje,“ píše na svých oficiálních stránkách Národní centrum pro podporu transformace (dále NC), jež je zřizováno a financováno Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále MPSV).
Na stránkách NC i na stránkách MPSV je uvedeno všech 32 zařízení, která byla zařazena do pilotního projektu transformace. Je zde uvedeno i pět zařízení, která jsou zřizována přímo MPSV, mezi nimi je uveden i Ústav sociální péče pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích. Těchto pět zařízení bylo zařazeno do transformace dodatečně a představitelé zřizovatele tvrdili, že se nejedná o transformaci, ale o „měkkou transformaci“. Na stránkách NC ani MPSV nebyla a dosud není definována měkká část transformace a není vyznačeno, která zařízení jsou do tzv. měkké části zařazena. Ústně definovala měkkou část transformace Mgr. Tereza Kloučková, duchovní matka celého projektu transformace, která uvedla, že se jedná o transformaci se vším všudy, ale bez finanční podpory. Lidé s postižením nebudou bydlet v nových a na míru vystavěných domcích, ale budou se vracet do rodin, případně budou bydlet v nájemních bytech.
Ministr Drábek sdělil pro Deník Referendum 9. 1. 2012, že současní ústavní svěřenci nebudou po transformaci odkázáni na jednu organizaci, což je podle něj nepřirozený prvek současného systému. Zařízení, které využívají chrličtí nyní, by se v první fázi nerušilo kompletně, ale bez ohledu na jeho reálný stav a potřeby svěřenců by se nutilo k úpravám, které by de facto připravovaly jeho zánik. Na stránkách NC však rušení zařízení popírají.
V měkké části transformace je rozvojový plán nikoli transformační. Navzájem se však neliší. Pro chrlické zařízení se uvádí, že „[…] se bude specializovat na osoby s vysokou mírou podpory a specifickými potřebami, pro které je těžké najít odpovídající službu“ a zároveň:„zařízení v rámci uplatnění rozvojového plánu zahájí proces změny formy poskytované sociální služby (od pobytové po ambulantní a terénní formu poskytovanou v běžné komunitě) u uživatelů s nízkou mírou podpory a případně směřování uživatelů s nízkou mírou podpory k využívání jiných sociálních služeb“.
V současné době je posuzována míra podpory stávajících uživatelů. NC k tomu vydalo dotazníky, které mají vyplňovat částečně uživatelé, ve většině pak zaměstnanci včetně závěrečného vyhodnocení. Otázky jsou ze všech oblastí svěřencova života – vztahy, rodina, finance, zdraví atd. Vyhodnocují je nikoli odborníci, ale řadoví zaměstnanci např. se základním vzděláním. Souhlas svěřence k uvádění a zpracování těchto údajů není brán v potaz.
Dotazníky jsou sestaveny účelově. Např. u svěřence, který je v seniorském věku, je nevidomý, je po amputaci nohy a má další zdravotní problémy, vyšla potřeba střední míry podpory. Což znamená, že je schopen žít sám v bytě s jednou denní kontrolou. Tento muž do chrlického zařízení přišel před 5 lety ze severních Čech. Byl v obtížné situaci, bezdomovec, v ohrožení života a nestátní organizace v jeho případě nezvládaly péči. Přijetí do ústavu mu tehdy vyřizovali lidé z MPSV.
Transformační kampaň
Na koho je směřována transformační kampaň, není zřejmé. Zda směřuje ke stávajícím svěřencům, zaměstnancům nebo veřejnosti. Kampaň je vedena za pomoci prázdných hesel a polopravd. Vydávají se materiály, o nichž není vedena diskuse, a na stránkách NC není prostor pro jiné názory než pro ty „transformační“. Materiály znevažují práci většiny zaměstnanců (pracovníků sociálních služeb, kuchařek, pradlen, údržbářů ad.), kteří jsou ke všemu finančně podhodnoceni, protože jsou již druhým rokem klasifikováni jako státní úředníci, týká se jich tedy 10 % snížení platů.
Vzpomeňme některá hesla, kterými se v názvech zaštiťují školení pořádaná ministerstvem a NC:„zámky patří turistům“, „smrt ústavům“, „žít v ústavu je hendikep i pro lidi s hendikepem“, „ústavy jsou pro vězně“, „u tisíců lidí u nás jsou denně porušována lidská práva, jsou to lidé v ústavech“, „život v ústavu není normální, neznáme nikoho, kdo by chtěl žít v ústavu“, „v ústavech jsou lidé přepečováváni“, „nelze pod jednou střechou bydlet a pracovat“ apod.
Co bude s prázdnými objekty
Na stránkách NC není uvedeno, jak by se mělo s ústavními objekty v budoucnu naložit. V přednáškách o transformaci lektoři NC pouze uvádějí, že zařízení nebudou sloužit sociálním účelům. Bylo by jistě zajímavé prověřit, kolik z 31 ostatních transformovaných zařízení je stavebně v dobrém stavu, má dobrou polohu a vyhovuje standardům. ÚSP v Chrlicích je ze strany ministerstva hodnoceno jako nadstandardní, přestože jednolůžkové pokoje pro svěřence jsou standardem.
Je otázka, zda i v dalších uváděných 31 zařízeních je transformace přijímána s nadšeníma bezvýhradně, jak to alespoň prezentuje NC, a zda se svěřenci chtějí transformovat, je-li možné posoudit jejich míru nezbytné podpory objektivně, neprozrazuje-li násilná a demagogicky vedená protransformační kampaň nepřipravenost transformátorů a hrubou manipulaci s lidmi se zdravotním postižením. Nikde se neobjevila ekonomická rozvaha z hlediska státu. Je levnější kolektivní péče, nebo individuální péče o svěřence, a to z hlediska zaměstnanců i svěřence? Je levnější a výhodnější pobyt v zařízení, anebo samostatné bydlení, uvážíme-li nízké invalidní důchody? Ale o tyto otázky „reformátorům“ zjevně ani nejde.
Hana Kuncová