Turné v poločase

Beseda se studenty ústeckého gymnázia Dr. Šmejkala (zdroj: Solidarita)

Letošní závěr léta a podzim nejsou jen ve znamení nadcházejících voleb do krajských zastupitelstev a senátu. Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (ČMOS PŠ) se ve spolupráci s Hereckou asociací, iniciativami Za svobodné vysoké školy, ProAlt a dalšími odborovými svazy činnými v kultuře rozhodl pro vlastní kampaň, týkající se primárně oblasti školství a kultury.

Společně připravily turné Za záchranu vzdělanosti a kultury, které dosud zavítalo do Liberce, Jihlavy, Brna, Ostravy, Hradce Králové, Pardubic, Zlína, Olomouce, Ústí nad Labem, Chomutova a dalších 6 měst navštíví do počátku října. Hlavním cílem turné je upozornit na brutální podfinancování zmíněných sektorů a na tendenci k dalším škrtům.

Nový na akci není jen rozsah – dosud žádná kampaň odborů a iniciativ nepřekročila práh největších českých měst –, ale i formát. Načasování turné, které se koná v předvolebním období, svědčí o tom, že zúčastněné odborové svazy neustupují, ale naopak dále projevují aktivní politický nesouhlas s neoliberálním typem vládnutí.

Protestní tristening z května letošního roku, jenž se odehrál během shromáždění platformy STOP VLÁDĚ před několika budovami ministerských úřadů, byl svého druhu předzvěstí právě probíhajícího turné. Již tehdy se tematizovaly otázky školství a kultury v kontextu dalších neoliberálních politik a již tehdy si výše vypočtené organizace vyzkoušely spolupráci na společné akci ve veřejném prostoru.

Předseda Herecké asociace Jiří Hromada v rozhovoru pro srpnovou Solidaritu vystihl, že záměrem podobných aktivit je „v jednotlivých rezortech znásobovat výtky a jednoznačně říct, že vláda [adekvátně] nekoná ani v detailech“ a oslovovat „jednotlivé komunity, aby daly svým dílčím problémům společného jmenovatele“ (rozhovor k dispozici zde). A právě v těchto intencích bylo turné Za záchranu vzdělanosti a kultury připravováno.

 

Plakát turné Za záchranu vzdělanosti a kultury (autor: Dominik Forman)

Petiční a debatní stany

Na stanech, které jsou rozbíjeny na náměstích 16 českých měst, mohou účastníci či náhodní kolemjdoucí podepisovat celkem dva petiční texty. Ačkoli první pojednává o školství a druhý o kultuře, sdílejí společného jmenovatele: nezájem vlády o tyto veřejné sektory, který se manifestuje především jejich neutěšeným financováním.

Petice Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání, kterou sepsaly školské odbory (ČMOS PŠ) společně s iniciativou Za svobodné vysoké školy, vůbec poprvé jednotně poukazuje na podfinancování všech dílčích stupňů školství. Signalizuje se tím určitý posun vůči dřívějšku, kdy ministerstvu školství procházela praxe finančního posilování regionálního školství na úkor vysokého či naopak přesně podle hesla rozděl a panuj. Společná koalice vysokoškoláků a učitelů regionálního školství prolamuje tuto vládní metodu. „Stát zužuje objem prostředků určených pro školní pomůcky,“ stojí v petici, „platy zaměstnanců ve školství mají v posledních letech klesající tendenci“ a pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům jsou – nezřídka dokonce protiprávně – kráceny také nenárokové složky platu. Na druhou stranu jsou vysoké školy současnou vládou vyhladovovány; „avizované zavedení finanční spoluúčasti v podobě zápisného […] školy nespasí, připravované škrty totiž dopadnou i na ně“. Požadavek, aby vláda i parlament „bez zbytečného odkladu […] zajistily potřebné prostředky pro rozvoj školství“, podpořil posléze i nezúčastněný Vysokoškolský odborový svaz.

Petice Pomozte svému divadlu, iniciovaná Asociací profesionálních divadel ČR, poukazuje na neudržitelnost „situace, kdy stát věnuje desetkrát vyšší částku na podporu divadelní činnosti v Praze (kde žije 15 % obyvatel) než na podporu divadel umístěných mimo Prahu (kde žije 85 % obyvatel)“. Dále vyzývá vládu, „aby plnila své závazky, které plynou z jejích usnesení a které zároveň vycházejí přímo z Ústavy České republiky, jež ve své preambuli jasně definuje, že kulturní bohatství je třeba střežit a rozvíjet“. Výzva získala k dnešnímu dni více než 10 tisíc signatářů.Ve většině dosud navštívených měst znění a cíle petice představovali především herci či pracovníci z místních činoherních scén.

Hlavní garant kampaně předseda školských odborů František Dobšík na tiskovém brífinku k turné uvedl, že pořádající organizace „mají zájem na tom, aby se školství a kultura staly rozpočtovými prioritami a přestaly být popelkami, jimiž jsou doposud“.

Během kampaně na stáncích vystupují představitelé odborů a iniciativ, kteří debatují s občany v prvé řadě o problémech spojených s financováním vzdělávání a kultury, připomínány jsou však i dopady daňové, sociální nebo penzijní reformy. Vedle místopředsedy Českomoravského konfederace odborových svazů Václava Pícla tak bylo možné setkat se také např. s hercem a komikem Josefem Aloisem Náhlovským.


Herec Josef Alois Náhlovský na petičním stanu (zdroj: Solidarita)

Besedy na středních školách

Iniciativa Za svobodné vysoké školy, jež se zformovala v prosinci loňského roku na protest proti reformě terciárního vzdělávání z dílny Josefa Dobeše, připravila v rámci turné sérii seminářů na půdě gymnázií a dalších středních škol. Informační kampaň věnovaná otázce změn ve fungování vysokých škol a především dopadu vládou zamýšleného zavedení finanční spoluúčasti studujících – tedy problematice, která se významné části dnešních středoškoláků bude týkat – se uskutečnila zatím na více než 10 školách a bylo tak osloveno několik set studentů maturitních ročníků.

Iniciativa navazuje na semináře, které proběhly v období Týdne neklidu – protestů vysokoškolských studentů a pedagogů proti reformě terciárního vzdělávání –, o rizicích ministerstvem plánované legislativy: především o následcích omezování akademických svobod a zejména o chystaném přímém zpoplatňování studia. Debaty se středoškoláky, konající se zpravidla v rámci hodin společenských věd, se zaměřují na skutečnost, že vláda po nástupu nového ministra školství hodlá prosadit reformu sice pozvolnějším tempem, avšak její podstata se příliš nemění. V té souvislosti zástupci a také hosté iniciativy poukazují na zahraniční kontext zavádění a rušení poplatků za studium na veřejných vysokých školách, na důsledky zavádění tržních principů do vzdělávání a přilehlých veřejných sfér.

V diskuzi se studenty a studentkami se řečníci snaží procházet argumenty pro a proti zavedení školného, přičemž se ukazuje, že touto cestou se daří tematizovat v podstatě celou oblast financování terciárního vzdělávání, podobně jako i širší téma vysokých škol obecně. Daří se tak naplňovat jeden z hlavních cílů celého turné: započít skutečnou debatu o plánovaných změnách v oblasti terciárního vzdělávání s reálnými lidmi, kterých se tyto změny budou týkat.

 

Ondřej Lánský, Lukáš Matoška

Článek vyšel v říjnové Solidaritě roku 2012

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •