Kapitalismus je schopen neuvěřitelných kousků, jde-li o to, aby byla mezi výrobou a spotřebou udržena „železná opona“. Konečný spotřebitel o původu výrobku neví zhola nic, ba vědět ani nic nemá, neboť se jedná o „obchodní tajemství“. Marketing se postará o zbytek.
Mladé dělnice držené jako otrokyně někde ve východní Asii sešívají trička nebo tenisky, které se pak s nápisem Nike nebo Reebok nebo s kterýmkoli jiným prodávají jako symbol svobody a nevázanosti.
Novinář John Pilger nedávno poukázal na to, že značka Obama funguje stejně. Vsugeruje převratné nové možnosti svobody tím, že pečlivě prezentovaný výrobek vytváří falešný obraz o svém původu.
Je to Afroameričan, tak co na tom, že vyrostl výlučně s bílou částí své rodiny, chodil na soukromé gymnázium, na elitní Columbia University, na ještě elitnější Harvard. Co na tom, že své první pracovní místo měl u Business International Corporation, která pracuje pro CIA.
Film Železná lady je také téměř dvouhodinovým reklamním spotem o „všestranné ženě, která dokázala, že vysoká politika není jen výsadou mužů“, jak se praví v upoutávkách. Válečnice za kapitalistickou třídu jako bojovnice za práva utlačovaných.
Brutalita, se kterou za své vlády nastolila neoliberální režim, jí přinesla nenávist milionů Britů. O jejich ukradené budoucnosti bylo tehdejší punkové heslo „No Future“.
V zahraniční politice nebyla o nic méně krvelačná.
Teprve před několika týdny se objevily nově dostupné dokumenty. Thatcherová sice přála polské komunistické vládě vše špatné, ale z odborového hnutí Solidarita v Polsku měla skutečně strach. Oficiálně podporovala Solidaritu, ale za kulisami přemýšlela o tom, že by měla pomoci polské vládě. Brzy na to uspořádala polská armáda puč a zbavila tak Thatcherovou dilematu, když brutálně potlačila stávkové hnutí.
V Kambodži poskytla Thatcherová pomoc doopravdy – Pol Potovi a jeho vrahům. Ti byli sesazeni Vietnamci, a přes veškeré veřejné odsuzování Rudých Khmerů ze strany západních mocností za vyvraždění pětiny kambodžského obyvatelstva bylo pokoření Spojených států ze strany Vietnamců v očích Reagana a Thatcherové závažnějším zločinem. Proto podporovali Pol Pota od jeho pádu v roce 1978 až do devadesátých let diplomaticky v OSN, finančně a vojensky v džungli v boji proti vládě nastolené Vietnamci a při návratu do vlády.
Thatcherová byla filmem o ní prý dojatá. Ale i kdyby trpěla sto let demencí, utrpení způsobené ostatním by nevykoupila. I když odstoupila z premiérského křesla již v r. 1990 po velkých bouřích proti tzv. dani z hlavy, je do dneška předmětem takové nenávisti, že se těší oblibě facebookové skupiny jako např. Uspořádáme mejdan, až Thatcherová zemře.
Thomas Franke
