Demonstrace Za přežití seniorů

Ve středu 30. května jsme byli svědky historicky první demonstrace důchodců na území ČR. Požadovali zachování stávající úrovně valorizace a navrhovali kroky, jež by ji měly zajistit.

Demonstraci svolala Rada seniorů (RS ČR) společně s Národní radou zdravotně postižených (NRZP ČR). Proběhla na Palachově náměstí v Praze, další protesty se konaly v Lounech a v Chomutově. Základní požadavky, vyjádřené taktéž v petici a dopise, který po demonstraci senioři a další demonstrující donesli na Úřad vlády ČR, byly následující:

  1. setrvání u současné míry valorizace;
  2. dočasné odstranění zastropování příjmů průběžného systému do roku 2016;
  3. odložení realizace 2. pilíře důchodové reformy do roku 2016;
  4. co nejrychlejší přijetí zákona o sociálním bydlení seniorů.

Změny valorizace

V současné době je valorizace nastavena na plné pokrytí inflace a přírůstek o 1/3 zvýšení reálných mezd. Vláda Petra Nečase se rozhodla ve jménu „rozpočtové odpovědnosti“ snížit krytí inflace na pouhou třetinu. Slibuje si od toho do roku 2015 (včetně) úsporu ve výši 47,8 miliard Kč. Vyplývá to z dokumentu Novela zákona o důchodovém pojištění.

Nečas se sice snaží veřejnost uchlácholit prohlášeními, že důchody na rozdíl od jiných států porostou, ovšem sám ví, že reálné důchody silně poklesnou. Vyplývá to z důvodové zprávy zmíněné novely, kde se píše, že pro pokrytí 100 % přírůstku spotřebitelských cen by bylo nutné valorizovat v prvním roce průměrně o 411 Kč, kdežto po novele se bude jednat o pouhých 156 Kč.

Dalším, i v jiných oblastech používaným vládním argumentem je, že v ČR chudoba vlastně neexistuje, a tak nějaké to utažení opasků vydržíme. Odvolává se při tom na šetření Eurostatu, podle kterého je „ohrožen chudobou“ ten, kdo bere 60 a méně procent mediánového příjmu. Ponechme stranou fakt, že ve společnosti, kde by bylo jen pár bohatých a zbytek chudých by pohledem této metodiky nebyl chudobou ohrožen nikdo. I když budeme toto měření brát jako relevantní, zjistíme, že důchodci budou v důsledku vládního návrhu ohroženi silně, a líbivá statistika („jen“ 6,6 % ohrožených důchodců) se rychle změní. Mediánový příjem je u nás dle Jana Kellera v současné době 16 500 Kč – ohrožen je tedy ten, kdo bere méně jak 9 900 Kč. Rozdíl oproti průměrnému důchodu (10 740 Kč) je pouhých 880 Kč – částka, kterou během příštích let nárůst cen a DPH pohltí.

Protest

Bohužel RSČR narazila na stejnou aroganci ze strany vlády jako mnohé jiné skupiny. Premiér s ní odmítl jednat, a tak se rozhodla na problematiku upozornit veřejným protestem.

Demonstrace byla oficiálně zahájena ve 13 hodin a na Palachově náměstí se shromáždily dva až tři tisíce lidí. Na úvod promluvil předseda RSČR Zdeněk Pernes. Připomenul, že na zhoršující se situaci se podílí i vzrůstající náklady na zdravotní péči či na dopravu (kvůli zrušení garance slev v železniční dopravě). Taktéž vyzdvihnul špatné postavení mladodůchodců a upozornil na fakt, že navzdory hospodářskému pokroku od roku 1989 se reálné důchody zvýšily o pouhých 14 % (vláda sama uvádí v Důvodové zprávě 10,7 %).

Odmítavé stanovisko za odbory přednesl Jaroslav Zavadil (předseda ČMKOS), za invalidní důchodce Václav Krása (předseda NRZP ČR). Situace zdravotně postižených je o to citlivější, že neměli dostatečnou (pokud vůbec nějakou) možnost si na stáří naspořit. Mezigenerační solidaritu podpořil jménem iniciativy Za svobodné vysoké školy Lukáš Matoška. Poukázal na fakt, že studující, stejně jako senioři, nemohou být plnohodnotně výdělečně činní, a musí proto spoléhat na pomoc ostatních. Jedině průběžné veřejné financování může zajistit stabilitu uspokojování jejich potřeb. Na závěr byl přečten solidární dopis od Jednoty dôchodcov na Slovensku. Všichni řečníci vyjadřovali zasloužený obdiv lidem, kteří se přes své chatrné zdraví, vysoký věk a relativně vysoké cestovní náklady rozhodli protestovat.

Shromáždění reagovali velice živě, neslyšící vpředu dávali najevo svůj vzdor zdviženými pažemi a heslo „hanba vládě!“ se neslo vzduchem vskutku často a hlasitě. Po skončení demonstrace se protestující vydali na pochod k budově Úřadu vlády ČR, kde hodlali předat sepsané požadavky premiérovi. Ten dal již předem na vědomí, že je místo něj převezme Lubomír Poul. Rozhořčení senioři a zdravotně postižení si ovšem museli počkat dvacet minut, než se Poul rozhodl vyjít ven. Toto ostudné jednání si vysloužilo náležitou reakci.

Demonstrace Za přežití seniorů byla první, ovšem podle vyjádření účastníků (a přehlíživého postoje vlády) rozhodně ne poslední. Tlak na vládu musí trvat, dokud neustoupí nebo nepadne.

 

Filip Vidimský

Článek původně vyšel v červnovém čísle Solidarity roku 2012.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •