22. září se konal v Praze na Karlově náměstí 2. ročník Festivalu za demisi vlády, jehož hlavním organizátorem byla iniciativa Za demisi vlády.
Iniciativa Za demisi vlády při jeho pořádání spojila síly s dalšími občanskými sdruženími a iniciativami, jako jsou např. Alternativa zdola, Spojenectví práce a solidarity, ProAlt, Socialistická Solidarita, Strana demokratického socialismu, Nová antikapitalistická levice, Ne základnám, Hnutí za přímou demokracii, Akční spolek nezaměstnaných a další. Cílem akce bylo především upozornit na neblahé důsledky počínání současné vládní garnitury a diskutovat příčiny i důsledky prováděných reforem a dalších „úsporných“ opatření.
Program festivalu byl členěn do několika tematických sekcí, které byly zaměřeny na problematiku různých sfér společnosti. Řada řečníků poukazovala na to, jak v ČR dochází k likvidaci demokracie a rozpadu důležitých funkčních struktur, a to především těch, které mají sloužit veřejnosti, jak jsou ohroženy nejen vzdělanost a kulturní dědictví, ale také lidská práva, svoboda, ba dokonce i zdraví a bezpečnost občanů. Zavádění vládních „reforem“ při tom figuruje jako činitel této destrukce.
Vystoupení řečníků zpestřila mj. tragikomická divadelní scénka moravských kolegů z ProAltu a iniciativy Za svobodné vysoké školy, která naznačovala, jak bude vypadat vysoké školství za patnáct let, pokud reformy terciárního vzdělávání podřídí vysoké školy soukromým zájmům a „černé ruce“ trhu. K vidění byly kartonové figuríny představující jednotlivé ministry včetně premiéra Nečase. K dispozici byly různé petice, např. proti současné podobě majetkového vyrovnání státu s církvemi nebo za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání.
Je třeba podotknout, že festival trpěl určitými nedostatky. Pod pojmem festival si totiž většina obyvatel představí akci, na které jsou k vidění a slyšení i rozličná umělecká vystoupení – jejich počet byl však v rámci 2. ročníku Festivalu za demisi vlády velmi sporadický. Také panelové diskuse nebyly panelovými diskusemi v pravém slova smyslu, ale spíše zajímavým souborem projevů jednotlivých řečníků, kteří společně pokryli příslušnou tématiku. Diskuse pak probíhaly už jen neoficiálně pod pódiem a u stánků. Někteří lidé kritizovali účast stánku ČSSD atd.
Přes uvedené výhrady je třeba konstatovat, že se podařilo otevřít velmi široký záběr politických témat, z něhož lze lépe vysledovat a pochopit společnou podstatu jednotlivých problémů. Důležitá je pokračující spolupráce občanských iniciativ a sdružení.
Štěpánka Klímková
Článek původně vyšel v říjnové Solidaritě roku 2012
