Anketa: Nejslabší místo české společnosti sedí na Hradě

Zeptali jsme se členů sdružení Charlie, které založila skupina studentek a studentů v Praze, jak hodnotí postavení sexuálních menšin v ČR.

 

Cílem občanského sdružení Charlie (www.charlie.li) je poskytnout minoritě důstojné zázemí, díky kterému bude moci spolupracovat s majoritou a nebude se před ní uzavírat a explicitně se vyčleňovat. Sdružení je proto otevřené i heterosexuálům, kteří vnímají problém nerovných příležitostí jako společensky závažný jev. Kromě pravidelných tematických setkání, výletů, filmových večerů a společných kulturních akcí realizuje Charlie i řadu projektů – např. besedy na základních a středních školách o queer komunitě a jejích problémech nebo projekt studentských patronů. Členové spolku Charlie připravují queer recenze jednotlivých studijních oborů a také druhé vydání queer revue Ředkvičky s literárně-výtvarným obsahem.

1) V čem vnímáš přínos queer spolků, jako je Charlie, pro Tebe osobně, LGBT komunitu a pro celou společnost?

2) Jaké jsou podle Tebe slabiny české společnosti ve vztahu k lidem s menšinovou orientací?

3) Jaký je Tvůj postoj k adopci dětí stejnopohlavními páry? Uvažoval bys o ní, pokud by byla možná?

Lukáš, zaměstnanec Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR

1) V čem vnímáš přínos queer spolků, jako je Charlie, pro Tebe osobně, LGBT komunitu a pro celou společnost?

Otevřené, aktivní a společensky tvůrčí queer spolky mají velký potenciál měnit širokou veřejností vnímanou tvář celé LGBT komunity. Ačkoli si vážím mnoha veřejně známých jednotlivců ze subkultury queer, cennější jsou pro mne dlouhodobé a smysluplné aktivity občanských LGBT sdružení, jejichž členem se může stát kdokoli, kdo má jen trochu chuť a čas. A proto je i obraz naší komunity tvořený lidmi, kteří nepatří do elity, přínosnější pro postupnou změnu celého smýšlení veřejnosti.

2) Jaké jsou podle Tebe slabiny české společnosti ve vztahu k lidem s menšinovou orientací?

Smýšlení o queer světě je v ČR poměrně pokrokové a jsem s ním spokojený. Provokuje mě spíše obecný rys české společnosti, který se projevuje i ve vztahu ke queer lidem – a tím je názorová loajalita s experty a až na výjimky také s elitou. Dobře vidět je to na změně veřejného mínění po úpravě legislativy ohledně registrovaného partnerství a také v dalších momentech. S trochu riskantním zobecněním lze říci, že Češi podporují poměrně jednotně emancipaci LGBT kultury a její suverénnost, ale velmi se liší v postoji ke stejnopohlavním svatbám a adopcím a to z důvodu, že toto ještě nebylo uzákoněno. Myslím si, že legislativa se v této oblasti neodvíjí od veřejného názoru, ale naopak veřejný názor od legislativy. V tom se podle mne výrazně odlišujeme od Španělska, Beneluxu nebo Skandinávie, kde spíše stojí za veřejným míněním dlouhá liberální zkušenost nebo historické trauma.

Poměrně rychlá změna českého společenského vnímání při změně právního řádu nese v této zkušenosti evidentní pozitiva, nicméně také varuje před tím, že omezením či zrušením „queer legislativy“ může český liberalismus velmi rychle vzít za své.

3) Jaký je Tvůj postoj k adopci dětí stejnopohlavními páry? Uvažoval bys o ní, pokud by byla možná?

Ačkoli sám bych adopce nevyužil, cítím se na to ještě nevyzrálý – jsem pro její uzákonění. Vyjdu-li z liberálního pohledu na práva člověka, otázka má jen dvě roviny: (1) zda je taková výchova plně funkční a zda je břímě pro dítě pohybovat se mezi spolužáky v heteronormativním světě. Ze zahraničí, kde tento institut už funguje, nevnímám žádné zoufalé volání o pomoc. Výchova dvěma muži/ženami samozřejmě změní některé předávané hodnoty o tradiční rodině. Ovšem jak tento obraz o tradiční rodině vypadá? Je to rodina před, nebo po emancipaci žen? Je žena v domácnosti, zatímco muž vydělává dostatek pro dobré zaopatření celé rodiny, nebo jsou pracovně vytíženi oba? Kdo vychovává dítě – žena v domácnosti, jesle nebo prarodiče? Je rodina jako ekonomická jednotka nezávislá, nebo spoléhá na materiální pomoc prarodičů? Jedná se o rodinu v období před masivní rozvodovostí, nebo je již jeden rodič běžná praxe? Je to rodina patřící do střední společenské třídy, nebo je devastovaná nezaměstnaností obou rodičů? Z jaké doby čerpáme tradiční rodinné hodnoty – z doby feudální, průmyslově-revoluční, monarchistické, prvorepublikové, socialistické, postmoderní…? Nevím-li, jaké konkrétní hodnoty může stejnopohlavní rodičovství kazit, nemohu tomuto hledisku věnovat příliš mnoho pozornosti.

Jak vyplývá z předchozí odpovědi, mám zato, že čekat na změnu klimatu vůči gay/lesbickému rodičovství, a zajistit tak dítěti pobyt v chápajícím prostředí, je čekáním na Godota. Jsem přesvědčený, že změnou legislativy se společnost velmi rychle promění a případné společenské trauma dítěte bude jistě menší než u těch, které mají jen jednoho rodiče.

 

Milda, pracuje v oblasti médií

1) V čem vnímáš přínos queer spolků, jako je Charlie, pro Tebe osobně, LGBT komunitu a pro celou společnost?

Gay a lesbická sdružení vždy byla a budou velmi důležitou součástí života naší komunity. Je bezvadné, že existují skupiny lidí, které spojuje společný zájem, entuziasmus a koníčky. Řekl bych, že nyní jsou asi nejdůležitější součástí LGBT hnutí u nás. Nespojují je politické cíle, osobní nebo komerční prospěch několika jedinců, snaha zviditelnit se apod., ale „pouhopouhá“ potřeba zkvalitnění vlastního života a nová přátelství, která se v dnešní odosobněné době stávají stále vzácnější.

2) Jaké jsou podle Tebe slabiny české společnosti ve vztahu k lidem s menšinovou orientací?

Podle mého můžeme být hrdí, že žijeme v této zemi, alespoň co se týče názorů většinové společnosti ke gayům a lesbám. Samozřejmě, nikdyto nebude ideální. Vždy bude určitá část lidí, kteří budou mít předsudky a nic je nepřesvědčí. O extrémistech v čele s nevyrovnaným Klausem a jeho poskoky Hájkem a Jaklem, dále s Dukou, Vandasem a dalšími nemá smysl ani mluvit. Tudíž nejslabší místo české společnosti v současné chvíli sedí na Hradě. Jenže náš národ není tak hloupý, jak si o něm mnozí politici myslí.

3) Jaký je Tvůj postoj k adopci dětí stejnopohlavními páry? Uvažoval bys o ní, pokud by byla možná?

Dospět k adopci bude ještě běh na dlouhou trať, stejně jako tomu bylo u registrovaného partnerství. Zde bude nutné přesvědčit nejdříve společnost, zajistit si názory odborníků a až naposledy získat i rozumné politiky. Předpokládám, že v následujících 10 letech to nebude u nás moc reálné. Ale už jsme si zvykli, že v pokrokových věcech, jako jsou právě svazky stejnopohlavních dvojic nebo zákaz kouření, jsme bohužel vždy spíše mezi posledními.

 

Petr, student Fakulty sociálních věd UK

1) V čem vnímáš přínos queer spolků, jako je Charlie, pro Tebe osobně, LGBT komunitu a pro celou společnost?

Osobně mi právě sdružení Charlie pomohlo poznat spoustu zajímavých lidí. Hlavním posláním queer spolků je vytváření prostoru, ve kterém si vážíme všech osob bez ohledu na sexuální orientaci nebo genderovou identitu a který umožňuje členům seberealizaci a řešení společných problémů. Snažíme se působit i na společnost a především bojovat proti předsudkům, prosazovat různorodost jako hodnotu, již je třeba chránit.

2) Jaké jsou podle Tebe slabiny české společnosti ve vztahu k lidem s menšinovou orientací?

Myslím, že minulý ročník Prague Pride sice vyvolal vlnu kritiky i z nejvyšších pater politiky, ale přesto byly tyto reakce brány většinou společnosti jako pomatené výroky podivínů. Skutečné problémy bych tedy spíše než v úplné netoleranci viděl v rozšíření stereotypů o sexuálních menšinách. Zkreslená představa o zženštilém, promiskuitním gayi v růžové je velmi rozšířená a konvenční média ji hodně přiživují.

3) Jaký je Tvůj postoj k adopci dětí stejnopohlavními páry? Uvažoval bys o ní, pokud by byla možná?

Jsem zásadně pro zrovnoprávnění stejnopohlavních a různopohlavních párů i v oblasti výchovy dětí. Mnohé výzkumy potvrzují, že děti stejnopohlavních párů nejsou nijak znevýhodněny a bývají naopak tolerantnější. Potvrzují to i zkušenosti českých stejnopohlavních párů, které vychovávají společné děti např. z předešlého vztahu. Otázka adopcí se týká i těchto párů, na něž se často zapomíná a které z hlediska dnešního práva postrádají možnost osvojení dětí druhým partnerem. Osobně v současnosti o adopci neuvažuji.

 

Redakčně kráceno. Připravil Jiří Ruppert

Anketa původně vyšla v srpnové Solidaritě roku 2012

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  • 0
  •  
  •  
  •  
  •