Jak vyplnit politické vakuum? Protesty proti školské „reformě“, krajní pravice a vyhlídky občanské alternativy v Maďarsku

Csaba Jelinek

Čtyřiadvacetiletý aktivista a student sociologie Csaba Jelinek přibližuje změny Orbánovy vlády ve vzdělávání, které vzbudily odpor vysokoškoláků a vedly ke vzniku studentské organizace. Zároveň jsme se ptali na vzestup krajní pravice, protiromský rasismus a možnosti občanské protiváhy vůči neoliberalismu.

Vládní Fidész připravil v tichosti kontroverzní „reformu“ vysokého školství. Mohl bys zmínit základní pilíře nové legislativy?

Ano, reforma byla připravována zákulisně. Poprvé ji prezentovala média loni v květnu, nikoli ministerstvo nebo vláda. Indicie, které se objevily v tisku, svědčily o tom, že se chystají převratné změny a jeden konkrétní zásah. Univerzita Matyáše Korvína jako taková měla být uzavřena, namísto ní měla vzniknout štíhlejší univerzita jen s vybranými obory. Vláda tím chtěla zcela očividně oslabit baštu občanské opozice v zemi.

Prostředky na vysokoškolské vzdělávání se mají dále krátit každoročně o 23 miliard forintů1 po dobu tří let. Paralelně se snižuje počet míst na veřejných vysokých školách o desetitisíce studentů. Díky tomu je v tuto chvíli v Maďarsku např. pouze 200 míst pro studenty práv, podobně pro studenty ekonomie, a to za situace, kdy se o tyto obory uchází na tisíce lidí.

Součástí částečně již realizovaného plánu je restrukturalizace financování veřejného vysokého školství. Počínání univerzit má napříště podléhat kontrole vlády, jež se týká toho, na jaké projekty jsou školami vynakládány prostředky. Je to centralizace vysokoškolského rozhodování a potažmo omezení pravomocí akademických samospráv.

Dalším kontroverzním bodem reformy je smlouva, kterou podepisují studenti na veřejně financovaných školách. Začnete-li studovat veřejnou vysokou školu, musíte se zavázat k tomu, že až dokončíte studium, budete dvakrát tak dlouhou dobu, po niž jste studovali, pracovat v Maďarsku. V opačném případě jste povinni uhradit zpětně všechny náklady spojené s vysokoškolským studiem.

A je zde také reforma primárního a sekundárního vzdělávání. Zarážející je tempo, s jakým všechny legislativní změny procházejí, a nedostatek vyjednávání.2

Celá tato reforma prošla?

Nikoli celá. Zásadní pilíře reformy, jako drastické škrty, omezování míst na školách a studentská smlouva, už byly zavedeny. Vláda nejdříve takticky vyrukovala s ještě extrémnějšími návrhy, aby se následně usnesla na tom, na čem měla principiální zájem. Někteří akademičtí reprezentanti se pak chvástali, že vyjednali výrazně lepší podmínky, než které zpočátku hrozily. Během krátkého vyjednávání se studentskými uniemi, děkany a rektory vláda prokázala značnou obratnost a v zásadě postupovala podle hesla rozděl a panuj.

 

Studentská organizace

Můžeš říct něco o vaší nedávno vzniklé studentské organizaci Hallgátoi Hálózat?

V prvních týdnech potom, co jsme se o reformě dozvěděli, jsme byli opravdu rozzlobení. Chtěli jsme proto jasně ukázat, že odsuzujeme návrhy škrtů, studentské smlouvy i omezování vysokoškolské demokracie. Nejdříve jsme uvažovali o festivalu nebo o okupaci Korvínovy univerzity, symbolické oběti celé reformy: zůstat zde přes noc, otevřít univerzitu pro veřejnost, zorganizovat program, ale to vše legálně. Vše vypadalo dobře… až vpředvečer akce rektor univerzity lakonicky ohlásil, že se celá věc zakazuje. V reakci na to jsme uspořádali několik menších demonstrací a první studentské fórum. Po prázdninách jsme začali vytvářet organizaci, která by spojovala studenty a pedagogy rozdílných univerzit a pomohla vytvořit koalici proti takzvané reformě. Zprvu to nebylo zrovna úspěšné. Nicméně podíleli jsme se na několika demonstracích; např. díky odborářské demonstraci v říjnu, na níž vystoupil náš řečník, o nás média začala frekventovaněji psát.

Zlom nastal až v lednu během tradičního vysokoškolského jarmarku s tisíci návštěvníky. Tehdy jsme s třicítkou nebo čtyřicítkou aktivistů s pomocí techniky „humanmic“3 – někdo něco řekne, ostatní sborem opakují – způsobili takový skandál, že jsme se dostali do masmédií. Od této chvíle začala organizace růst. Rozhodli jsme se pro další demonstraci, ta se konala v polovině února. Podařilo se nám na ni zmobilizovat dvě tisícovky studentů, což sice není mnoho, ale je to stále víc, než kolik kdy byly schopny mobilizovat oficiální studentské reprezentace. Závěrem zdařilé demonstrace jsme s několika stovkami studentů okupovali auditorium právnické fakulty v Budapešti, protože také na ni, jak jsem zmiňoval, měla reforma dopadnout. Proběhlo zde další improvizované fórum, kterého se účastnilo na tři sta lidí, jednali jsme zároveň s vedením fakulty i univerzity. Za několik hodin jsme vyšli s desetibodovým manifestem, jenž se začal rychle šířit.

V březnu se konala demonstrace pořádaná organizací Milla,4 na níž jsme opět měli řečníka. Na pozadí těchto událostí jsme vytrvale budovali organizaci, kontaktovali další města a školy, a vytvořili tak fungující buňky, které se schází a kooperují.

Jak Ty osobně rozumíš kontextu „reforem“, které realizuje Orbánova vláda?

Na jedné straně se Orbánova vláda rétoricky ohání tím, že bojuje za svobodu „národa“ proti neoliberálním institucím, jako je Mezinárodní měnový fond, jenž de facto kolonizuje Maďarsko, a na druhé straně máme co dělat s čistě neoliberální politikou vlády, kterou drží velmi silní oligarchové. Byla zavedena rovná daň a pokračují škrty. Podle svých slov se vláda snaží vytvářet pracovní místa, ve skutečnosti však dále roste nezaměstnanost a prohlubují se nerovnosti ve společnosti. Tyto reformy jsou výhradně v zájmu buržoazie a zámožnějších vrstev.

A jak se k neoliberálním reformám staví většina studentů?

Je třeba si uvědomit, že Orbánova vláda se může nepřetržitě odvolávat na chyby předchozích vlád, konkrétně na osmileté sociálnědemokratické období. To neustále rezonuje. Vláda předstírá, že vynalezla lék na všechny chyby, které zapříčinili sociální demokraté společně s liberály. Podařilo se jim vytvořit prostředí, v němž pokud kritizujete vládu, jste automaticky považováni za přívržence sociální demokracie. Těžko v takovém klimatu znovu a znovu vysvětlovat, že nesouhlasíte-li s Orbánem, nepodporujete nutně předchozího sociálnědemokratického premiéra Ference Gyurcsányho.5 Je třeba trpělivě uvádět na pravou míru, že náš problém představuje celá elita.

Jinak studenti reagují na danou politickou situaci v zásadě dvojím způsobem. První skupina říká, že nemá zájem, protože tomu nerozumí, nechce se zabývat špinavou politikou. Existuje zde rovnítko mezi politikou a stranickou politikou… rozšířený nihilismus. Druhá skupina je opravdu naštvaná, radikální, uvědomuje si, že situace se zhoršuje, a dotýkají se jí škrty, které provozovala tato i sociálnědemokratická vláda. Ale bohužel máme velmi silnou subkulturu pravicového radikalismu – disponuje periodiky, blogy, vydává knihy, pořádá hudební festivaly – a je poměrně snadné stát se její součástí.

Kolik studentů sympatizuje s krajně pravicovým Jobbikem?

Těžko říct… záleží na fakultě. Strana byla založena studenty a pedagogy katolické a protestantské fakulty, zvláště pak zdejšími studenty historie. Krom toho, byl to také Jobbik, který dokázal využít excesů předchozí sociálnědemokratické vlády, a není divu, že značná část nastupující generace s ním sympatizuje.

Jaký je podle tebe potenciál Jobbiku v budoucnosti? Může se stát nejsilnější opozicí v zemi a – pokud bychom byli pesimisty – potažmo i vládní stranou?

Možná jsem příliš optimistou, ale řekl bych, že Jobbik má své limity. Mají líbivé slogany, o tom žádná, ale paradoxně fakt, že se dostali před dvěma lety do parlamentu, je oslabuje – teď jsou součástí establishmentu. Myslím, že dlouhodobě a bez poklesu preferencí svou specifickou mimoparlamentní radikalitu udržovat nedokážou.

A co Národní garda, která má k Jobbiku blízko?

Je to děsivé. Vztah mezi Národní gardou a Jobbikem je těsný, velmi otevřeně spolupracují. Jeden poslanec dokonce vešel v gardovém stejnokroji do parlamentu… Fidész je chápe jako konkurenci a snaží se vytvořit legislativu, která by pochodům Národní gardy bránila. Nevím, zda úspěšně.

Síla gard spočívá na vesnicích a v menších městech, ale fungují i v Budapešti. Jsou vždy tam, kde se něco děje. Před půldruhým rokem postihla město Ajka ekologická katastrofa, celá vesnice byla zamořena, asi 10 lidí zemřelo – příslušníci gardy byli první u toho a pomáhali, jak se dalo. Takovými akcemi pochopitelně sbírají kladné body. Kdykoli mluvím s podporovateli Jobbiku, uvědomuji si, že vedle extrémních hesel se jich týkají reálné problémy, jimiž se musí zabývat řada občanů – měli bychom to mít na mysli.

Do médií čas od času pronikají zprávy o smrtelných útocích na Romy, na nichž s největší pravděpodobností participuje právě Národní garda. Anticiganismus je u vás dost silný…

Je to tak. Tady se otázka sociálního vyloučení pojímá téměř výhradně jako etnický problém, nemluví se o sociálním problému, o následcích chudoby. Agresivní útoky vůči Romům jsou proto na pořadu dne, a to i kvůli tomu, že levice nenabízí žádnou široce přijímanou interpretaci toho, co se ve společnosti děje. Chybí relevantní protiváha vůči populismu Jobbiku, který mluví o Romech a bezpečnosti, a vysvětluje tím dokonce celou krizovou situaci; relativně úspěšně apeluje, že musíme bránit Maďarsko. Každopádně řada nově vzniklých občanských hnutí se dnes pokouší absenci levicového vysvětlení situace řešit – poukazovat na neoliberalismus a škrty, jež dopadají na společnost.

Je možné, že by právě z občanské společnosti vyrostla budoucí opozice vůči vládě?

Realitou je politické vakuum na levici, které se za poslední dva roky ukázalo v celé své nádheře. Řada lidí je naštvaná na vládu, parlament, politické strany. 45 % lidí se neúčastní voleb. Nicméně zažíváme malý politický rozbřesk. Za poslední dva roky vznikla Milla, politická strana Čtvrtá republika, nové odborové hnutí a další. Hlavní otázkou je, jak a na jaké platformě vytvářet koalice.

Za další, levice musí reagovat na skutečnost, že převládající pojetí demokracie je čistě formální, a nesmí oddělovat politiku od ekonomiky, naopak musí problémy chápat komplexně. Liberálové, kteří tematizují politická práva, mají svá omezení. Pracující chudoba a nezaměstnaní neuslyší na slogany o demokracii, protože nemají peníze na to, aby zaplatili své účty.6 Rodící se hnutí, které se soustředí na ekonomiku, je dosud velmi slabé, potřebuje si nejprve vytvořit instituci, nebo alespoň subkulturu, což potrvá. Ale docela dobře si dovedu představit, že do příštích voleb vznikne na těchto základech volební alternativa. Nadcházející dva roky rozhodnou. Viděli jsme, že na politickém poli se věci mění velmi rychle.

Plánujete se vy jako studentská organizace podílet na celosvětovém protestním týdnu studentů v listopadu?

Nepochybně něco připravíme. Nicméně nezapomínejme na to, že vedle toho, co nás na mezinárodní úrovni spojuje, musíme překonávat i bariéry v podobě odlišných zkušeností daných zemí. Např. není snadné spojit severoamerický odpor s východoevropským – je zde rozdílná historie, a to především minulost tzv. reálného socialismu, máme jiné slovníky, které je třeba přibližovat. To znamená, že nemůžeme úspěšně přenést do našich zeměpisných šířek hnutí Occupy, ale můžeme se z něj poučit. Ať tak či onak, nejprve musíme vytvořit fungující platformu na úrovni visegrádských zemí.

Rozhovor vedl a z angličtiny přeložil Lukáš Matoška

Článek původně vyšel v záříjové Solidaritě roku 2012

1 To znamená cca 2 miliardy korun každý rok.

2 Orbánova vláda má v parlamentu ústavní většinu. O  maďarské politické situaci při příležitosti prosazení nové ústavy jsme psali v lednovém čísle letošního roku (článek Maďarské lekce).

3„Humanmic“, tedy doslova lidský mikrofon – používá americké hnutí Occupy Wall Street (a po jeho vzoru hnutí Occupy v dalších zemích) namísto reproduktorů, pokud na shromáždění nejsou povoleny. Hnutí Occupy jsme se naposledy věnovali v červencovém čísle v retrospektivním článku (text Milníky hnutí Occupy Wall Street).

4„Milla“, Jeden milion lidí za svobodu tisku – iniciativa vznikla v prvním roce Orbánovy vlády, kdy se masově protestovalo proti mediálním opatřením (viz též článek Maďarské lekce).

5 Veřejnost popudily Gyurcsányho výroky, které směřoval spolustraníkům, ale dostaly se do médií: „Žádná evropská země neudělala něco tak pitomého jako my“, „Evidentně jsme v minulém roce a půl […] lhali“, „Maďarsko se podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů“. Gyurcsány těmito slovy ve skutečnosti ospravedlňoval další neoliberální opatření, jež jeho vláda realizovala.

6 Maďarský marxistický filozof a někdejší disident Gáspár M. Tamás vystihuje tuto konstelaci v dění od 90. let: „Během dvou let, které jsem strávil v maďarském parlamentě, se vypařily dva miliony pracovních míst. […] Ekonomika se netransformovala, ale destruovala. Nepřišli jsme s novým kapitalismem, ale s černou dírou. Byla to jedna z demonstrací destruktivního potenciálu kapitalismu. […] Mezitím jsme my, elita na vrcholu toho všeho, oslavovali triumf svobody, otevřenosti, plurality, fantazie, radosti atd. Bylo to lehkovážné a hluboce se za to dnes stydím.“

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •