Egyptská revoluce nabírá nový dech

Egyptská revoluce nekončí! (zdroj: Socialist Worker)

Nová masivní vlna stávek rozptýlila naděje vládnoucí egyptské vojenské Rady (SCAF), že jí listopadové volby do parlamentu umožní obnovit pořádek a stabilitu.
Stávky se zúčastnili zaměstnanci pošty, učitelé, dělníci z cukrovaru, univerzitní pracovníci, řidiči autobusů, letištní personál, lékaři, pracovníci ministerstva zavlažování a mnoho dalších. Jejich základním požadavkem je odstranění institucí Mubarakovy státní mašinérie a zvýšení mezd.
SCAF začala zoufale nabízet řadu ústupků, aby předešla dalším masovým stávkám, a občas v tom byla i úspěšná. Podařilo se jí například předejít stávce 22 000 dělníků obří textilní továrny v al-Kubra Mahalla. Od konce září do poloviny října přesto stávkovalo na půl milionu zaměstnanců. Do boje se vrhla nová uskupení dělníků. Stávka učitelů se stala první celonárodní stávkou od roku 1951. Vlna stávek se přitom rozšířila do měst i vesnic napříč Egyptem.
Miliony Egypťanů zpočátku viděly v armádě garanta revolučních požadavků – odpovídajících mezd, ukončení svévolného zatýkání a soudů, odstranění Mubarakových funkcionářů apod. Sliby však nebyly splněny, a stále proto přibývá lidí, kteří již nehodlají déle vyčkávat. Například v červnu oznámil ministr financí, že minimální mzda byla stanovena na 700 egyptských liber. To se však dosud neuskutečnilo. Mnoho zaměstnanců a dělnických aktivistů přitom požaduje minimální mzdu 1 200 egyptských liber. Jeden z protestů, svolaný stávkujícími učiteli, byl nazván „Období proseb skončilo“.
Sílící mobilizace zdola také prohlubuje trhliny uvnitř Muslimského bratrstva. Právě učitelé sehráli rozhodující roli ve vzniku a rozvoji této organizace: z jejich řad pochází zakladatel Bratrstva, Hasan al-Banna, a mezi desítkami tisíc stávkujících učitelů, kteří protestovali před úřadem vlády v Káhiře začátkem října, bylo mnoho příznivců Bratrstva.
Ve volbách do lékařských odborů, prvních svobodných za 19 let, ztratilo Muslimské bratrstvo svůj tři desetiletí trvající monopol v národním svazu odborů. Nezávislí kandidáti, podporovaní levicí, se dostali do čela mnoha místních odborových svazů, a to zejména v centrech revoluce, jako je Káhira, Alexandrie, Suez a Ismailia. To vše vytváří tlak na Bratrstvo, aby se více radikalizovalo.
Armáda, či alespoň některé její složky, se tváří v tvář rostoucí hrozbě z nepokojů začala uchylovat k násilí. V říjnu zaútočila na demonstraci převážně koptských křesťanů v Káhiře a začala vůči nim podněcovat sektářské násilí. Tomu padlo za oběť nejméně 23 lidí, což výrazně zradikalizovalo významnou koptskou menšinu. Došlo tím k velkému posunu oproti minulosti, kdy státní útlak vedl křesťany spíše do izolace. Vlna stávek však muslimy a koptské křesťany sjednotila na pracovištích po celém Egyptě. Odbory a dělnické organizace tak představují hlavní oporu koptských křesťanů proti vládou podporovaným sektářským útokům.
Kvůli zhoršující se ekonomické situaci nemůže SCAF dělníkům příliš ustupovat. Ekonomický růst v tomto roce až do června dosáhl jen 1,8 procenta a většina z jeho průběhu připadá na leden, kdy ekonomika rostla tempem 6 procent za rok. V současnosti se ekonomika téměř jistě propadá. Některé odhady přitom uvádějí, že Egypt potřebuje růst tempem 5–7 procent ročně, aby dokázal zaměstnat 700 000 nově příchozích dělníků, jež každoročně přibudou na trhu práce.
Úbytek přímých zahraničních investic a odliv kapitálu navíc značně zhoršily egyptskou platební bilanci, kvůli čemuž se státní devizové rezervy od září 2010 zmenšily téměř o třetinu. To vyvolává obavy, že případná náhlá krize by mohla ohrozit možnost režimu importovat dostatečné množství základních potravin k nasycení populace – děsivá vyhlídka pro generály. Inflace, jež je stále ještě zhruba na osmi procentech, navíc jen podněcuje volání dělníků po růstu mezd.
Tyto obavy vedou k tomu, že dělá-li SCAF nějaké ústupky, jsou příliš malé a často jen klamné. Bezvýchodná situace vede SCAF k rozpoutávání násilí, jež ovšem současně signalizuje její slabost. Represe povedou jen k další radikalizaci obyvatelstva, aniž by dokázaly potlačit revoluci. Generálové mají bezpochyby strach, že otevřená konfrontace s revolucí by mohla rozštěpit armádu podle třídních linií. Přesně k tomu totiž začalo docházet již v únoru, a právě to nakonec přimělo generály k sesazení Mubaraka.

Revoluce ještě zdaleka neskončila.

Mark L. Thomas

Ze Socialist Review přeložil Vítězslav Lamač.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •