Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek (zdroj: bohumir-dufek.cz)
Asociace samostatných odborů (ASO) uspořádala 25. listopadu demonstraci, která do parlamentu donesla výzvu k založení komise pro boj proti korupci. Přes poměrně malou účast (asi 600 lidí; odbory si slibovaly až 5000 účastníků) se jednalo o akci zajímavou v několika ohledech.
Spojenectví s občanskými iniciativami
Na protestu pokračovala spolupráce mezi odbory a občanskými iniciativami. Kromě zástupců odborů tam s projevy vystoupili mj. Ilona Švihlíková za Alternativu zdola a Pavel Čižinský za ProAlt. Navíc ASO tentokrát neprosazovala klasické odborářské požadavky, ale vystoupila s politickými tématy jako boj proti korupci či požadavek obecného referenda. To může znamenat další prohloubení spolupráce odborů a občanských iniciativ a přinést další sílu protestnímu hnutí.
Nečasovi pozdní partyzáni a politický kýč
Možná právě vstup odborů na tuto půdu tak podráždil premiéra Nečase, že ve svém prohlášení k demonstraci zcela přestřelil. Označil odbory za „partyzány v dubnu 1945“, za ty, kteří přicházejí již k hotovému. To by znamenalo, že vláda již v podstatě nad korupcí zvítězila. Bylo by na dlouho, vypočítávat všechny korupční skandály spojené právě s touto vládou. Připomeňme proto pouze pád hned několika ministrů, ať již měli úplatek přijmout (kauza Drobil), nebo si naopak penězi zajistit věrnost poslanců (Bárta). V této souvislosti je příznačná neochota vlády usilovat o 12 miliard korun, které byly vyvedeny z Mostecké uhelné. Je těžké ji vysvětlit jinak než známostmi a korupcí, a to i když vezmeme v úvahu známý bonmot, že netřeba hledat spiknutí tam, kde dění lze vysvětlit hloupostí.
Snad ještě horší je rozsáhlý klientelismus – prosazování známých na výhodná místa na ministerstvech a přihrávání státních zakázek do podobných rukou. Lidé spojení s firmou ABL tak byli dosazeni na vysoké posty na ministerstvech, prakticky ovládali např. ministerstvo školství. Z bližší doby pak připomeňme kauzu Bátora, snad jedině známostmi lze vysvětlit vznik trapného „motivačního filmu“ pro program Znalosti a inovace.
Přestože je tedy problém korupce rozsáhlý, nemyslím si, že je volba odborů vykročit do boje proti korupci šťastná. Jednak lze úspěšně pochybovat o účinnosti zvoleného prostředku – vytvoření parlamentní komise – , jednak je již celé téma boje proti korupci značně vyčpělé. Proti korupci dnes „bojuje“ kdekdo – od vlády přes milionáře Babiše po nadace a nevládní organizace. Přestože u mnoha z nich nejde o víc než o laciné proklamace, odbory budou mít problém prosadit nějaký nový přístup. Druhým důvodem je téma samotné. Václav Bělohradský je ve své kritice nazval politickým kýčem: „Kvalita života prudce klesá ne proto, že se v systému děje, co je nelegální, ale proto, že se v něm děje, co je legální – to je opravdový problém. Heslo boj proti korupci od něj odvádí pozornost, a proto je nejnebezpečnější mystifikací současné politiky,“ uvádí Bělohradský. Dále pak svůj argument rozebírá např. poukazem na provázanost ekonomiky a politiky a mizení hrance mezi legálním a nelegálním v nejvyšších patrech společnosti.
I když byla iniciativa ASO chvályhodná, neměly by se odbory nechat chytit do pasti současné debaty o korupci, ale raději by se měly zaměřit na jiná témata, kde mohou spolupráci s občanskými iniciativami plně rozvinout. Určitě by takovým tématem mohlo být již zmíněné prosazování obecného referenda, ale nabízí se např. také požadavek obnovy progresivního zdanění – tj. přenesení daňové zátěže na lidi s nejvyššími příjmy.
„Ať si lidé protrpí reformy“
Přestože účast asi 600 lidí je na české poměry slušná, zůstala daleko pozadu za očekáváním odborářů. Předseda ASO Bohumír Dufek se měl dokonce vyjádřit, že nemá cenu dále protestovat a že lidé musí pocítit důsledky reforem. Každý, kdo někdy pořádal protest, ví, že dostat v Čechách lidi do ulic je dost obtížné. Přesto je třeba se vyvarovat zbytečného poraženectví a uvědomit si, že vlivem obecné pasivity roste i význam menších protestů. Zároveň je třeba přemýšlet nad tím, jak tuto situaci změnit. Za důležité při tom považuji zejména dvě věci: vytvářet možnosti, jak o protestech informovat (demonstrace ASO zůstala v tomto ohledu leccos dlužná), a snažit se dlouhodobě a trpělivě vysvětlovat, proč jsou protesty důležité, co mohou změnit a že na to lidé mají sílu. Role odborů je v tom klíčová.
I když byla demonstrace svým zaměřením sporná, myslím, že jde o vykročení zajímavým směrem a že přidala další kámen do mozaiky odporu proti vládě a reformám.
Jan Růžička