KONTROLNÍ STANOVIŠTĚ HIZMA, Západní břeh – Šest palestinských aktivistů, kteří svou nenásilnou taktikou připomínají americké hnutí za lidská práva, nastoupilo do autobusové linky spojující židovské osady na západní břehu s Jeruzalémem. V momentě, kdy se aktivisté pokusili přejet na předměstí přes izraelské kontrolní stanoviště, byli okamžitě zatčeni.
Členové skupiny, která je součástí sítě nezávislých aktivistů na západním břehu, se sami nazývají „svobodnými jezdci“. Vypůjčují si tak jméno od občanskoprávních aktivistů, kteří v šedesátých letech minulého století protestovali proti segregaci na mezistátních autobusových spojích v USA, a kteří byli proto i napadáni násilnými davy.
Palestinští aktivisté prohlásili, že požadují právo na svobodné cestování do Jeruzaléma, do kterého ze západního břehu Izrael omezil přístup, a zároveň také protestují proti autobusovým společnostem provozujícím spoje, jež slouží židovským osadníkům. Izrael zpřísnil Palestincům omezení ke vstupu do Jeruzaléma poté, co se roku 2000 ve městě odehrála násilná série sebevražedných bombových útoků.
„Využíváme občanské neposlušnosti k narušení statu quo,“ říká Fadi Quran, jeden z aktivistů, před nástupem do autobusu provozovaným izraelskou společností Egged. Má šátek na hlavě a přes ramena, na sobě tričko s nápisem „Můžeme zvítězit“.
„Jako součást našeho boje za svobodu, právo a důstojnost požadujeme, abychom se mohli pohybovat volně po našich silnicích, po naší vlastní zemi, včetně práva cestovat do Jeruzaléma,“ říká prohlášení, které přečetl mluvčí aktivistů Hurriyah Ziada. Skupina se musela vydat k autobusové zastávce po vedlejších silnicích, aby se vyhnula kontrolním stanovištím armády.
Na kontrolní stanici Hizma, která se nachází na severním okraji Jeruzaléma, nastoupila do autobusu izraelská policie, aby zkontrolovala osobní doklady, a zeptala se Palestince Badia Dweika z Hebronu, zda má povolení ke vstupu do Jeruzaléma.
„Proč se nezeptáte osadníků, zda mají povolení?“ odpověděl Dweik, odkazující na izraelské cestující. „Je to mé právo jet autobusem. To je rasismus. Jsem jako oni.“
„Bez povolení žádný vstup,“ odvětila vojenská policistka, načež Dweik odmítl vystoupit z autobusu. Skupina důstojníků se ho pokusila odtáhnout ven, ale Dweik odkulhával úzkou uličkou ke vchodu a mařil počáteční pokus ho zatknout.
Nadim Sharabati z Hebronu, která seděla vedle Dweika, bylo také řečeno, aby vystoupila z autobusu. „Požadujete také povolení od usedlíků, kteří přicházejí do této oblasti?“ zeptala se. Policista stroze odpověděl: „Tak zní zákony.“
„To jsou rasistické zákony,“ řekla Sharabati. „Povězte mi, není toto rasistická diskriminace mezi mnou a osadníky?“
Po chvíli nastoupil do autobusu větší kontingent policistů a táhl aktivisty ven. Ti byli následně zatčeni pro pokus o vstup do Jeruzaléma bez povolení.
Autobusový protest, o kterém organizátoři řekli, že by měl být následován dalšími, vyvolal mezi židovskými cestujícími odezvy, které se pohybovaly na škále od netečnosti až po nepřátelskost.
„Teroristé,“ spontánně vykřikl jeden muž.
Esther Cohen z osady Maaleh Levonah sdělila, že povolit vstup Palestincům do izraelských autobusů na západním břehu by přineslo bezpečnostní riziko, a bojí se, že by se někdo mohl odhodlat provést útok na židovské osady. Poťukávala prstem na neprůstřelná okna obrněného autobusu a prohlásila: „Až budeme moci jezdit běžným autobusem, pak také budou moci i oni [Palestinci] nastoupit.“
Muž jménem Hananel, jenž sledoval aktivisty a zástup žurnalistů shromážděných okolo autobusové zastávky blízko jeho osady, se svěřil, že Palestinci by měli jezdit svými vlastními autobusy, a dodal: „Toto je přece židovský stát.“
Joel Greenberg,
z The Washington Post vybral a přeložil Tomáš Korda.
