Podle Marxe a Engelse je zákon hodnoty základním principem, z něhož vyplývají všechny ostatní zákonitosti kapitalismu a jenž odlišuje kapitalismus od všech ostatních ekonomických systémů: „Již samotná hodnota výrobku v sobě obsahuje zárodek celého kapitalistického způsobu výroby, antagonismu mezi kapitalisty a námezdními dělníky, průmyslovou rezervní armádu a krize.“ Zákon hodnoty je tedy základním zákonem marxistické politické ekonomie.
V úvodu své učebnice politické ekonomie nám dva přední sovětští ekonomové, Lapidus a Ostroviťanov, položili otázku: „Zahrnuje politická ekonomie všechny výrobní vztahy mezi lidmi?“ A odpovídají:
„Nikoliv. Vezměme si například hospodářství patriarchálního rolníka v prvobytně pospolné společnosti. Ten si vytváří všechny výrobky, které potřebuje, aniž by přitom vstupoval do směnných vztahů s ostatními rolníky. Máme zde zvláštní druh výrobních vztahů. Ty se skládají, řekněme, z kolektivně organizované práce, […] jež je do určité míry podřízena hlavě rodiny […]. Prvotní rolnické hospodářství a komunistická ekonomika mají, bez ohledu na obrovské rozdíly, jeden společný rys. Obě jsou organizovány a vědomě řízeny lidskou vůlí. […] Neorganizované vztahy kapitalistické společnosti samozřejmě také podléhají jistým zákonitostem. Avšak tyto zákonitosti jsou spontánní – nezávislé na vědomí a vůli účastníků tohoto výrobního procesu. […] A jsou to právě tyto základní spontánní zákony, […] které jsou předmětem politické ekonomie.“
Dále nám položili tyto otázky: „Jakým způsobem a do jaké míry tyto kapitalistické zákonitosti ovlivňují sovětské hospodářství? Jaký je vztah mezi spontánní aktivitou a plánovanou činností v ekonomice Sovětského svazu? Jaký je specifický význam těchto dějů a jakou tendenci má jejich vývoj?“ [3] Nakonec došli k závěru, že politická ekonomie se vztahuje jen na samovolné procesy a nikoli na plánovanou ekonomiku, jakou je socialismus. Ruska se politická ekonomie týká jen proto, že ruská ekonomika ještě není socialistická, ale je stále v přechodném stádiu k socialismu. To je názor, s nímž v té době souhlasila i většina ostatních sovětských ekonomů.
Na otázku, zda má zákon hodnoty své místo i v socialismu, odpovídali všichni tehdejší sovětští ekonomové jednomyslně záporně. Všechny náznaky platnosti tohoto zákona v Sovětském svazu byly vysvětlovány jako důsledek přechodného období – skutečnosti, že se zde socialismus ještě nerozvinul.
Lapidus a Ostroviťanov proto napsali:
„Pokud by nám někdo položil otázku, zda je sovětská ekonomika kapitalistická nebo socialistická, pak bychom samozřejmě museli říci, že nelze odpovědět „kapitalistická“ nebo „socialistická“. Protože zvláštnost sovětské ekonomiky je […] právě v tom, že má přechodný charakter, tj. přechází od kapitalismu k socialismu. Přesně stejným způsobem bychom museli odpovědět na otázku, zda platí zákon hodnoty, nebo zda je nahrazen vědomou regulací. Není možné říci, že platí buď jedno, nebo druhé, protože ani jedno tvrzení není správné. Ve skutečnosti žijeme v přechodném období od jednoho ke druhému. Zákon hodnoty nezanikl a dál v našich podmínkách platí. Nefunguje však stejným způsobem, jakým funguje v kapitalistickém systému, ale společně s tímto systémem odumírá.
Stejný argument použil i Preobraženský. „Plánování, jež je základním atributem socialistické akumulace, a zákon hodnoty jsou dva prvky, které spolu v přechodném období od kapitalismu k socialismu vzájemně bojují a s vítězstvím socialismu zákon hodnoty odumírá.“
Další ekonom, Leontěv, napsal, že „zákon hodnoty je pohybovou rovnicí kapitalistické zbožní výroby. V hodnotě jsou obsaženy zárodky všech rozporů kapitalismu.“
Sovětští ekonomové mohli na podporu svých argumentů čerpat z děl Marxe a Engelse. Výše zmíněný citát z Anti-Dühringa jejich názor potvrzuje. Na jiném místě této knihy se Engels vysmívá Dühringově představě, že marxistický zákon hodnoty bude platit i pro socialismus. „Za socialismu budou lidé schopni vše řídit zcela jednoduše, aniž by k tomu potřebovali naši slavnou hodnotu.“
Bylo by naprosto absurdní, argumentuje Engels, „vytvořit společnost, v níž by koneční výrobci kontrolovali své výrobky na základě ekonomického principu [zákona hodnoty], jenž je nejvlastnějším projevem podřízenosti výrobců vůči vlastnímu výrobku.“ [8] Nebo citát Marxe: „Hodnota je výrazem specifické povahy kapitalistického výrobního procesu.“
V kritice A. Wagnerovy Allgemeine und theoretische Volkswirtschaftslehre se Marx vysmívá „předpokladu, že teorie hodnoty, vyvinutá k vysvětlení fungování buržoazní společnosti, bude platit i pro ,Marxůvʻ socialistický stát.“ Pro takřka všechny sovětské ekonomy prvního a půl druhého desetiletí po revoluci byly tyto argumenty téměř axiomem.
Po deseti letech, kdy se o tomto tématu prakticky nemluvilo, přišel roku 1943 radikální průlom. Teoretický orgán strany – Pod znamenem marksizma – publikoval dlouhý nepodepsaný článek nazvaný Některé otázky k vyučování politické ekonomie, který znamenal naprostý rozchod s minulostí. Čtenář byl informován, že „po uplynutí několika let byla v našich školách upravena výuka politické ekonomie. Před touto úpravou trpělo vyučování politické ekonomie, a stejně tak i učebnice a učební osnovy, vážnými nedostatky.“ „Co se týče ekonomických zákonů socialismu, dostalo se do učebních osnov a učebnic politické ekonomie mnoho chyb a omylů.“ „Hlavní chybou dosavadního výkladu,“ píše se v článku, bylo „popření platnosti zákona hodnoty v socialistické společnosti“. V reakci na tento článek se všichni sovětští ekonomové okamžitě přeorientovali novým směrem.
Tuto změnu lze vysvětlit tím, že mocenské orgány byly již odhodlány otevřeně posvětit některé rysy ruské společnosti, které sice již platily v praxi, ale které byly dosud oficiálně popírány. A to především velkoruský šovinismus, velebení carských tradic ap.
Zdá se však, že se sovětští ekonomové dostali do takových rozporů se spisy Marxe a Engelse, že musí problém řešit znovu a znovu. Dokonce ještě v únoru 1952 považoval Stalin za nutné napsat:
„Často se setkáváme s otázkou, zda v naší zemi v rámci socialistického systému existuje a působí zákon hodnoty. Ano, existuje a působí.“
V rozporu se vším marxistickým učením Stalin říká: „Je zákon hodnoty základním ekonomickým zákonem kapitalismu? Ne.“ Marx uvádí, že jakmile se pracovní síla stane zbožím, nevyhnutelně to povede ke vzniku nadhodnoty a vykořisťování. Stalin však považuje za vhodné prohlásit, že „i když se ruské hospodářství řídí převážně zákonem hodnoty, nedochází zde k prodeji pracovní síly, a tím ani k vytváření nadhodnoty“. Stalin píše: „Mluvit zde o pracovní síle jako o zboží a o „najímání“ dělníků zní v našem systému poněkud absurdně: jako by dělnická třída, která vlastní výrobní prostředky, najímala samu sebe a sama sobě prodávala svou pracovní sílu.“ (Stalinův argument vychází z tichého, avšak neudržitelného předpokladu, že stát, který vlastní výrobní prostředky a kupuje pracovní sílu, je „vlastněn“ a řízen dělníky, a nikoli všemocnou byrokracií.)
Dále píše: „Myslím si, že musíme […] vyřadit některé pojmy převzaté z Marxova Kapitálu – kde se Marx zabývá analýzou kapitalismu –, které jsou často uměle vztahovány na naše socialistické vztahy. Mám na mysli především takové pojmy, jako např. „nezbytná práce“ a „nadpráce“, „nezbytný produkt“ a „nadprodukt“, „nezbytná pracovní doba“ a „přebytečná pracovní doba“.
Pro nás je samozřejmě nesmírně důležité odhalit pravý vztah mezi Marxovým zákonem hodnoty a ruskou ekonomikou, neboť Marx dával tento zákon do úzké souvislosti se všemi rozpory kapitalismu.
Tony Cliff
Z angličtiny přeložil Vítězslav Lamač.
