Kniha Státní kapitalismus v Rusku od Tonyho Cliffa, která poprvé vyšla roku 1947, je první ucelenou marxistickou analýzou tzv. komunistického režimu. Práce se zaměřuje především na stalinistický režim ve 30. a 40. letech. Autor v ní přesvědčivě ukazuje, že ruská byrokracie je vládnoucí třídou, jež hraje stejnou úlohu jako buržoazie v tradičních kapitalistických zemích, a stalinistický režim je proto třeba chápat jako zvláštní, státně byrokratickou formu kapitalismu. Dílo je aktuální i dnes, nabízí totiž pádnou odpověď na primitivní antikomunismus, který propaguje většina masmédií. Kniha je překládána na pokračování pro Solidaritu; předcházející kapitoly jsou k dispozici zde v sekci Teorie.

Stalinistický stát nakládá s celospolečenskou pracovní silou tak, jako soukromý vlastník továrny se svými dělníky. To znamená, že vědomě rozděluje práci. Je tedy rozdělení celospolečenské práce v Rusku něčím determinováno? Pokud by Rusko nesoupeřilo s ostatními zeměmi, bylo by rozdělení celospolečenské práce zcela libovolné. Ve skutečnosti jsou však Stalinova rozhodnutí založena na faktorech, ležících mimo jeho kontrolu. Těmito faktory jsou světová ekonomika a světová konkurence. Z tohoto pohledu je ruský stát v podobné situaci jako vlastník jednoho kapitalistického podniku, který soupeří s jinými podniky.

Míra vykořisťování, tedy poměr nadhodnoty a mzdy (m/v), není závislý na libovůli stalinské vlády, ale je diktován světovým kapitalismem. Totéž platí pro modernizaci techniky, neboli, řečeno marxistickou terminologií, pro vztah mezi konstantním a variabilním kapitálem (k/v). Ten vyjadřuje podíl mezi hodnotou strojů, budov, materiálů, atd. na straně jedné, a mzdami na straně druhé. Zrovna tak je dáno také rozdělení celkové pracovní doby ruské společnosti na výrobu výrobních prostředků a výrobu spotřebního zboží. Nahlížíme-li tedy na Rusko jako na součást mezinárodní ekonomiky, můžeme zde rozpoznat základní rys kapitalismu: „Anarchie ve společenské dělbě práce a despotismus na jednotlivých pracovištích […].“

Pokud by Rusko chtělo zaplavit světový trh svými produkty, nebo pokud by jiné země zaplavily svými produkty ruský trh, musela by na to ruská byrokracie reagovat snížením mezd či zvýšením intenzity práce (zvýšení míry vykořisťování m/v), nebo zvýšením produktivity práce modernizací výroby (čímž se mění organické složení kapitálu k/v). To vede v obou případech ke zvyšování produkce výrobních prostředků v poměru k výrobě spotřebního zboží. Tatáž tendence se projevuje i tehdy, pokud tlak světového kapitalismu nabývá spíše vojenské formy než normální obchodní soutěže.

Ruská ekonomika je až dosud příliš zaostalá, než aby mohla zaplavovat zahraniční trhy svými výrobky. Její vlastní trhy jsou pak před vnější konkurencí chráněny státním monopolem na zahraniční obchod, který může být zničen jedině vojenskou silou. Proto je dnes obchodní konkurence ve srovnání s vojenským soupeřením méně významná. Vzhledem k tomu, že se mezinárodní konkurence projevuje převážně vojenským soupeřením, mění se zákon hodnoty ve svůj opak. Tedy v honbu za užitnými hodnotami.

Tento bod je třeba vysvětlit. Vzhledem k tomu, že hodnota je jediným výrazem společenského charakteru práce ve společnosti složené z nezávislých výrobců, snaží se kapitalista posílit svou pozici vůči svým konkurentům zvyšováním celkové hodnoty majetku, který vlastní. Protože je však tato hodnota vyjádřena v penězích, je kapitalistovi lhostejné, zda investuje řekněme milion liber do výroby obuvi se ziskem 100 000 liber, nebo zda je investuje do výroby zbraní se stejným ziskem.

Užitná hodnota zboží je pro kapitalistu pouze nutnou podmínkou k tomu, aby bylo možné zboží prodat. Pokud zboží tuto užitnou hodnotu má, kapitalistu již její význam nezajímá. Ve vzorci oběhu kapitálu, peníze – zboží – peníze (P – Z – P´), vystupuje zboží jen jako prostředek přeměny P na P´ (pokud je u kapitalisty vše v pořádku, pak je P´ větší než P).

Dovoz a vývoz SSSR v běžných cenách
	Vývoz	Dovoz	Daň
1913	6 596,4	6 022,5	12 618,9
1924	1 476,1	1 138,8	2 614,9
1928	3 518,9	4 174,6	7 693,5
1930	4 539,3	4 637,5	9 176,8
1937	1 728,6	1 341,3	3 069,9

Kdyby ruský stát intenzivně obchodoval s ostatními zeměmi, snažil by se vyrábět především to zboží, jež má na světových trzích nejvyšší cenu a nakupovat v zahraničí jen to nejlevnější zboží. Tak jako soukromý kapitalista by se snažil rozmnožovat svůj majetek produkcí nějakých užitných hodnot bez ohledu na to, jaké bude jejich využití. (Tento faktor má velký vliv na obchod Ruska se svými satelity.)

Protože má však soupeření s ostatními zeměmi především vojenskou podobu, má stát jakožto zákazník zájem o zcela specifické užitné hodnoty. Těmi jsou kupříkladu tanky, letadla, pušky apod. Soupeření Ruska se zbytkem světa se odráží ve stoupající míře využívání užitných hodnot (zbraní) ke konečnému vítězství ve světové konkurenci (na válečném poli). Užitné hodnoty jsou proto i zde pouhým prostředkem a nikoli cílem výroby.

Podobný proces probíhá i v tradičních kapitalistických zemích, i když daleko komplikovanějším způsobem. Jednotlivým kapitalistům zde nezáleží na tom, zda investují svůj kapitál do výroby zbraní nebo do výroby másla. Zásadní je pro ně pouze otázka, jestli je daná produkce zisková. Naopak státu, do kterého kapitalisté patří, na užitných hodnotách silně záleží. Kapitalista a stát jsou zde ve vztahu prodávajícího a kupce. Prvému záleží jen na hodnotě, zatímco druhý má zájem o užitné hodnoty.

Ale ve skutečnosti jsou tyto směnné vztahy pouze formální, neboť stát žádnou vlastní komoditu nenabízí a zbraně platí z půjček a daní uvalovaných na celou ekonomiku. Jinými slovy, náklady na zbrojení jsou více či méně rozloženy na celé hospodářství. (Pokud si stát místo výběru daní a půjček vyrábí zbraně sám, stává se tento vztah ještě zřetelnějším.) Heslo „děla místo másla“ charakterizuje situaci, kdy je mezinárodní dělba práce přerušena a konkurence ve formě volného obchodu je nahrazena přímým vojenským soupeřením. Užitné hodnoty se tak i zde stávají cílem kapitalistické produkce.

Dalším důkazem tohoto jevu je rozdíl mezi technickým pokrokem za války a během míru. Ve válečné ekonomice není trh nikterak limitovaný. Není potřeba ani snižovat náklady na výrobu v zájmu obchodní soutěže. Je zde však obrovský tlak vyrábět co možná největší množství výrobků. Proto mohla být během 2. světové války zavedena celá řada technických novinek, jimž v době míru bránily monopoly a kartely.

Skutečnost, že je ruská ekonomika orientovaná na produkci určitých užitných hodnot, však ještě neznamená, že se jedná o socialistické hospodářství. Je sice pravda, že socialistické hospodářství je rovněž zaměřené na produkci jistých (velice odlišných) užitných hodnot. Avšak rozdíl mezi těmito dvěma systémy je naprosto zásadní. Stoupající míra vykořisťování a podřizování dělníků výrobním prostředkům, společně s rozsáhlou výrobou zbraní, vede ke stupňování a nikoli k oslabování útlaku lidí.

Jakmile se podíváme na ruskou ekonomiku z hlediska konkrétní historické situace – anarchie na světovém trhu – zjistíme, že ruská ekonomika je zcela podřízena zákonu hodnoty.

Tony Cliff

Přeložil Vítězslav Lamač

vitezslav.lamac@socsol.cz