Jak působí zákon hodnoty v podmínkách, kdy stát reguluje ceny zboží, nakupuje podstatnou část produktu národního hospodářství, řídí distribuci surovin a reguluje kapitálové investice? Podle Lenina platí, že:
„Když kapitalisté vyrábějí pro armádu, čili za státní peníze, je zřejmé, že se už nejedná o ,čistýʻ kapitalismus, nýbrž o zvláštní formu státní ekonomiky. Čistý kapitalismus znamená zbožní výrobu. A zbožní výroba představuje práci pro neznámý a volný trh. Ale kapitalisté vyrábějící pro zbrojní účely vůbec nepracují pro trh. Plní jen zakázky vlády a ve většině případů vyrábí za peníze ze státního rozpočtu.“
Znamená to, že dodávání výrobků státu kapitalistickými podniky se neřídí zákonem hodnoty? V nacistickém Německu, kde stát kupoval více než polovinu celého národního produktu, soustřeďoval ve svých rukou distribuci surovin, reguloval tok kapitálu do jednotlivých odvětví ekonomiky, stanovoval ceny zboží a organizoval trh práce, rovněž nebyl směnný poměr určován trhem. Na tržní regulaci nezávisela ani skladba výroby a společenská dělba práce.
Je pravda, že nacistický stát nerozhodoval o všem, co se týkalo výroby. Rozhodoval však o tom nejdůležitějším. V nacistické ekonomice stát určoval velikost výroby spotřebního zboží. Nebyl zde žádný svobodný trh práce. Společenská dělba práce, a tím i rozvoj jednotlivých průmyslových odvětví se neřídily trhem, ale přidělováním státních zakázek, distribucí surovin a kontrolou kapitálových investic. Jednotlivým podnikatelům v Německu bylo ponecháno jen velmi úzké pole působnosti.
Jak píše Hilferding: „V Německu […] stát, ve snaze udržet a posílit svou moc, určuje charakter výroby a akumulace. Ceny ztrácejí svou regulační funkci a stávají se jen prostředkem distribuce. Ekonomika se všemi svými aktéry je více či méně podřízena státu.“ [A]
Pojem „státní kapitalismus“ může označovat kapitalistickou válečnou ekonomiku anebo systém, v němž se kapitalistický stát stává vlastníkem všech výrobních prostředků. Někteří autoři, jako například Bucharin, mezi těmito významy nerozlišují. Mezi oběma systémy není žádný kvalitativní rozdíl. Mají stejný vliv na směnný poměr mezi komoditami, na relativní velikost výroby v jednotlivých odvětvích a na rozložení celkové společenské pracovní doby mezi jednotlivá odvětví.
Přesto však bude vhodnější, když mezi oběma významy rozlišovat budeme, abychom předešli nejasnostem. Pojem „státní kapitalismus“ budeme používat jen k označení systému, v němž kapitalistický stát představuje vlastníka výrobních prostředků, zatímco kapitalistickému válečnému hospodářství budeme říkat „státně monopolní kapitalismus“.
I státně monopolní kapitalismus je v konečném důsledku vydán na milost a nemilost neviditelným ekonomickým silám a nikoli vůli člověka. Například vládní zakázky jsou přidělovány na základě soutěže, v níž spolu soupeří jednotlivé firmy, jež se o zakázku ucházejí. Každá firma usiluje o dosažení určité míry kapitalistické akumulace, přičemž hnací silou je snaha zvýšit zisk na úkor mezd. Firmy vytvářejí velkou poptávku po výrobních prostředcích na úkor poptávky po spotřebním zboží.
Dělba celkového národního produktu mezi jednotlivé společenské třídy a dělba celkové společenské práce mezi výrobu spotřebního zboží a výrobu výrobních prostředků v nacistickém Německu není dána libovolným rozhodnutím vlády, ale tlakem konkurence. A to ekonomickým a vojenským tlakem velmocí, s nimiž Německo bojovalo.
Bez ohledu na poruchy konkurence a na deformaci zákona hodnoty má tento zákon ve státně monopolním kapitalismu zcela rozhodující význam.
