Státní kapitalismus v Rusku: Zákon hodnoty v monopolním kapitalismu

V Kapitálu považuje Marx kapitalismus za systém založený na volné hospodářské soutěži. To jsou podmínky, za nichž se plně uplatňuje marxistický zákon hodnoty. Jak je to však v kapitalistickém systému, kterému dominují monopoly?

Jediným marxistickým ekonomem, který se podrobně zabýval působením zákona hodnoty v monopolním kapitalismu, byl Rudolf Hilferding. A to ve své knize Das Finanzkapital (Vídeň, 1910). Hilferding říká, že z Marxovy teorie hodnoty nelze odvodit žádný obecný princip, který by vysvětloval směnný poměr mezi různými druhy produktů vytvářených monopoly. Píše:

V podmínkách nadvlády monopolů není možné odvodit, jakým způsobem reaguje poptávka na změnu cen. […] Monopolní ceny lze určit empiricky, avšak jejich velikost není možné teoreticky odvodit […]“

Klasičtí ekonomové [mezi něž Hilferding řadí i Marxe] považují cenu za výraz anarchické společenské výroby a její úrovně dané společenskou produktivitou práce. Objektivní zákon ceny se uplatňuje jedině díky konkurenci. Avšak tím, že monopoly konkurenci odstranily, tak zrušily jediný mechanismus, kterým se prosazoval objektivní zákon ceny. Nyní již cena není určována objektivně, ale stává se předmětem výpočtu těch, kteří ceny vědomě a záměrně vytvářejí.“

Velikost ceny již není výsledkem ekonomických zákonitostí, ale je nezávisle proměnnou veličinou. Nezávisí již na objektivních skutečnostech, ale na subjektivních rozhodnutích. Není již daná a nezávislá na vůli aktérů, ale stává se náhodnou. Tím, že se uplatňuje marxistická teorie koncentrace monopolní fúze, se ruší platnost marxistické teorie hodnoty.

Stejně tak není možné určit, jak velká bude výroba jednotlivých druhů zboží a jak bude celková společenská pracovní doba rozdělena do jednotlivých hospodářských odvětví. Můžeme však odhadnout, jakou tendenci budou výše uvedené faktory v podmínkách monopolní ekonomiky mít, a to tak, že je porovnáme s podmínkami volné hospodářské soutěže.

Za normálních podmínek bude směnná hodnota zboží vyrobeného monopoly oproti ostatnímu zboží růst. Protože je však monopolní výroba ve srovnání s nemonopolní výrobou relativně malá, bude malý rovněž podíl společenské pracovní doby věnované monopolní výrobě. Můžeme říci, že v ekonomice, ve které se vyskytují monopoly, se směnné vztahy, velikost výroby i celospolečenská dělba práce řídí stejnými, jen poněkud pozměněnými zákonitostmi jako v předmonopolní ekonomice.

Zákon hodnoty je částečně rušen, ale zároveň se objevuje v modifikované podobě, takže v podstatě působí dál. Konkurence, i když nikoli volná, se uplatňuje i nadále, a Marxova teze je proto stále platná. Role člověka ve společenském výrobním procesu je tak i nadále atomizovaná a výrobní vztahy zůstávají nezávislé na vůli lidí.

Díky soupeření jednotlivých monopolů, ať už v rámci jednoho nebo několika odvětví, je směnný poměr alespoň přibližně roven poměru délek pracovní doby strávené jejich výrobou. I když není dělba práce ve společnosti úplně nezávislá na vědomém jednání jednotlivců či skupin (jako jsou monopoly), může se měnit jen v poměrně úzkém rozmezí.

Navzdory monopolnímu „plánování“ je dělba práce mezi jednotlivými podniky monopolu spíše náhodná a zcela se liší od dělby práce uvnitř továrny. Monopolní kapitalismus znamená částečné rušení Marxova zákona hodnoty, avšak na základě zákona hodnoty samotného. Jenže determinatio est negatio. Zákon hodnoty je rušen jen do té míry, aby nebyl zrušen úplně.

 

Tony Cliff

Z angličtiny přeložil Vítězslav Lamač

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •