Protesty proti mučení vězňů v gruzínských věznicích

Večer 18. září se v gruzínském hlavním městě Tbilisi rozhořely jedny z největších protivládních protestů posledních let.

Protesty vyvolalo zveřejnění několikaminutového šokujícího záznamu brutálního mučení vězňů z jedné z tbiliských věznic, na kterých je mimo jiné vidět, jak skupina asi deseti bachařů kope a mlátí vězně ležícího na podlaze. Další záběr zase ukazuje znásilnění jednoho vězně násadou od koštěte. Prakticky ihned byli prezidentem Saakašvilim odvoláni všichni ředitelé věznic, nicméně protesty v době uzávěrky říjnové Solidarity (26. září) stále pokračují a každý večer se v Tbilisi schází několik tisíc rozhněvaných lidí. Jsou přesvědčeni, že tento případ týrání vězňů není ojedinělým selháním jednotlivců, ale systematickou praxí.

O tom, že důkazy o týrání vězňů byly pouze spouští, která odstartovala protesty proti současnému režimu prezidenta Saakašviliho, svědčí to, že se protestující Gruzínci nespokojili ani s rezignací dvou přímo odpovědných ministrů – ministryně vězeňství Chatuny Kalmachelidze a ministra vnitra Bačo Achalia, pravé ruky Michaila Saakašviliho.

To, že [ministři] odstoupili, nestačí. Byli přímo zodpovědní za to, co se ve věznicích dělo, museli o tom vědět. Za to přece musí před soud!“ řekl jeden z protestujících, dvaapadesátiletý taxikář Irakli.

V tbiliských ulicích tak znějí i hesla požadující odstoupení prezidenta a celé vlády. „Saakašvili musí odejít! To, co se děje ve věznicích, dělali naposled fašisti,“ komentuje situaci prodavačka v trafice nedaleko opery, kde se odehrává většina protestů.

Napětí v Gruzii roste hlavně díky blížícím se parlamentním volbám, které budou hlavně soubojem Saakašviliho Sjednoceného národního hnutí a koalice Gruzínský sen vedené nejbohatším Gruzíncem Bidzinou Ivanišvilim. V této souvislosti se spekuluje o tom, že dotyčné záběry jsou staršího data (i tak ale zjevně byly pořízeny za Saakašviliho vlády) a Gruzínský sen s jejich zveřejněním účelově čekal na období těsně před volbami.

 

Štěpán Lohr

Článek původně vyšel v říjnové Solidaritě roku 2012

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •