Řekové protestovali proti návštěvě Merkelové

Atény zažily 9. října nejpřísnější bezpečnostní opatření kvůli návštěvě Angely Merkelové. Německé kancléřka přijela jednat s řeckou vládou o dalších tzv. úsporných opatřeních.

Policie již předem zadržela desítky lidí, údajně problémových extremistů, aby jim zabránila účastnit se protestů. Nemohla však zabránit účasti dalším 300 tisícům lidí. Život v Aténách zastavila na několik hodin rozsáhlá stávka. Mnoho lidí přestalo pracovat již před jejím vyhlášením, ve snaze dostat se včas na náměstí Syntagma.

Tato návštěva Angely Merkelové, které předcházela další z řady generálních stávek, je první od počátku krize eurozóny před třemi lety. Řekové jsou pobouřeni její nehoráznou snahou předstírat „solidaritu“ s Řeckem, zatímco současně prosazuje politiku brutálních škrtů. Tisíce lidí se sešly před budovou parlamentu již v předvečer její návštěvy. Následující den bylo do služby povoláno 7 tisíc pořádkových policistů. Několik stanic metra bylo uzavřeno, stejně jako řada ulic v centru Atén. Žádná protestní shromáždění nebyla povolena, s výjimkou dvou „oficiálních“. Panos Garganas, řecký levicový novinář, k tomu řekl: „Vláda se snaží lidi vystrašit, ale všeobecná nálada je taková, že návštěva Merkelové je unikátní příležitost pro velkou demonstraci.“ Obě oficiálně vyhrazená místa pro povolené demonstrace byla několik kilometrů daleko od budovy parlamentu, nicméně jak říká Panos, demonstrující brzy zaplnili i ulice vedoucí k parlamentu.

V očekávání nového balíčku úsporných opatření pro řeckou ekonomiku zvažují odbory uspořádání další generální stávky. Podle nich je vytváření většího tlaku na vládu jedinou možnou cestou. Na rostoucí mizérii obyčejných lidí, však stále více parazituje fašistická strana Zlatý úsvit, a představuje tak stále větší nebezpečí zejména pro imigranty a levicové aktivisty.

Potřebujeme revoluci“

Vangelis, místní státní zaměstnanec, mluvil s redaktory Socialist Workeru během zatím poslední generální stávky. Spolu se svými kolegy nedostal výplatu již několik měsíců. „Dvacet let jsem pracoval v soukromém sektoru a vůbec jsem nevěděl, co je to stávka,“ říká Vangelis. „Pokud bych stávkoval, okamžitě bych dostal výpověď.“ „Teď už je ale každému jasné, že pokud se vzdá bez boje, nečeká ho žádná budoucnost. Musíme proto bojovat a náš zápas dotáhnout, jak daleko to jen půjde.“

Námořník Apostolis dodává: „[N]aši šéfové nás terorizují. Chtějí po nás stále více práce za stále těžších podmínek, a přitom nám často ani neplatí.“ „Čtyřiadvacetihodinová stávka nestačí. Je třeba začít časově neomezenou stávku. Potřebujeme revoluci, nemůžeme dále vyčkávat. Musíme vytvořit na každém pracovišti stávkovou komisi, která by aktivně organizovala naše úsilí.“ Ioanna, zaměstnankyně telekomunikací, přikyvuje: „[P]ouze revolucí můžeme zvrátit tato opatření. Jinou možnost bohužel nemáme“.

 

Julie Sherry

Ze Socialist Worker přeložil Štěpán Lohr

Článek vyšel v listopadové Solidaritě roku 2012

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •