Jedna z aktuálních karikatur: vlevo Dzurinda, vpravo Fico. Svého času úhlavní političtí rivalové se snad liší hlavně tím, že posluhují jiným finančním skupinám.
V r. 2005 si pracovník slovenské tajné služby SIS všiml častého výskytu vládních limuzín před činžákem v centru Bratislavy, kde bydlel. Vedlejší byt patřil člověku ze společnosti Penta, který si tam zval politiky. Zakrátko zahájila SIS odposlech pod krycím názvem „Gorila“ dle přezdívky majitele konspirativního bytu.
Spis Gorila by měl při přetištění na stránkách Solidarity více než 50 stránek. Jde o protokoly z odposlechů. V protokolech mluví odposlouchaní s největší samozřejmostí o „provizích“ pro úředníky a politiky při privatizacích a obchodech se státními podniky. Penta dle spisu ovlivňovala politiky rozhodující o privatizaci slovenské energetiky a dalšího státního majetku, mimo jiné například bratislavského letiště. Nejvíce šli přitom Pentě na ruku politici z tehdy úřadující pravicové vlády.
Jen namátkou – např. o srazu šéfa Penty Haščáka s tehdejším místopředsedou vlády a ministrem hospodářství Malchárkem se píše takto: „Aj v predstavenstve a aj v dozornej rade SE [Slovenské elektrárne, a.s.] je už schválený projekt informačného systému pre GovCo, a s. [další státní podnik], za 170 mil. Sk… Provízia z obchodu na rozdelenie je 21,5 mil. Sk. Haščák to pôvodne plánoval rozdeliť na tretiny (Világi, Malchárek, Grošaft), ale nestihol to oznámiť Világimu a Grošaftovi… Haščák reaguje, že teda všetko pôjde Malchárkovi.
V predstavenstve SE prešlo už obstarávanie informačného systému za 390 mil. Sk, v ktorom má vyhrať SAP… Malchárek má dostať z obchodu províziu 25 mil. Sk.“
Tehdejší pravicová vláda byla podobná dnešní a na strany zmíněné ve spise doléhá nyní skandál nejvíce. Zpráva Gorila ležela po svém uzavření i na stole tehdejšího premiéra a nynějšího ministra zahraničí a šéfa SDKÚ-DS Dzurindy. Ten ji nechal archivovat. Policie šetření nezahájila a nahrávky byly zničeny.
Kdo je Penta
Penta Investments Limited spolu s J&T jsou na Slovensku nejvýznamnější finanční skupiny. Pěstují úzkou vazbu na politiky.
Příkladem pro obchodní metody budiž postup Penty při privatizaci Všeobecnej zdravotnej poisťovni. Byl to státní podnik s minimálním podílem soukromých akcionářů (mezi nimi Penta) z dob kuponové privatizace, který se měl prodat německé Allianz. Penta se bila za práva těchto malých akcionářů. Měli dostat příležitost před prodejem navýšit svůj podíl ve VŠZP na celkových 20 procent, a tím více profitovat z privatizace.
Již tenkrát zazněla v tisku kritika, že ustanovení je příliš vágní a že by se měly definovat mechanismy, kterými by se toto navýšení řídilo. Avšak parlamentem prošel zákon v nezměněné podobě.
V rozhodující den se tvořila před kanceláří, kde se navýšení mělo provádět, fronta žadatelů z řad malých akcionářů. První z nich byl obzvlášť vzrostlý. Když se dveře kanceláře otevřely, vkročil a podíl Penty se zvýšil na rovných 20 procent na VŠZP. Ostatní šli domů.
Firma působí hlavně na Slovensku, ale i v ČR a v Polsku. Kvůli směšně nízkým daním má však hlavní sídlo na Kypru. Další sídlo má v Nizozemsku, protože odtud se dobře soudí se státem – další způsob, jak ze státní kasy za přihlížení politiků tahat velké peníze.
Korupce
Slovenské hlavní město doslova žije ve stínu korupce. Celá řada mrakodrapů kolem historického centra se stavěla ilegálně a navzdory stavebním úřadům. Kolaudace si stavitelé vydupali až dodatečně. To je třeba případ věže u nákupního centra Aupark nebo sídla O2. Tato společnost se i navzdory svému krásnému etickému kodexu nastěhovala do budovy ještě před její legalizací.
Rovná daň, ve skutečnosti kvůli daňovým prázdninám pro „investory“ nebo různým stropům apod. silně regresivní, má za důsledek chátrající veřejnou infrastrukturu. Např. většina autobusů a sanitek pochází ještě z 80. let. Silnice jsou v tak žalostném stavu, že silné terénní vozy bohatých skoro dávají smysl.
Zdravotnictví na Slovensku
Penta vlastní mj. několik nemocnic a řetězec lékáren Dr. Max. Vytvářela tlak i na privatizaci slovenského zdravotnictví a jeho „reformu“. Takzvaná „Zajacova reforma“ (podle ministra Rudolfa Zajace) přinesla konec bezplatného zdravotnictví, zavedení poplatků u lékaře i za recept a vytvořila prostor pro dvojí standardy péče.
Např. se musí platit deset euro (250Kč) za to, aby se pacient mohl na ambulanci dostavit na prohlídku v domluvenou hodinu. V praxi to vypadá tak, že člověk prosedí dlouhé hodiny v čekárně, zatímco kolem chodí do ordinace lidé, kteří na poplatek mají.
Média
Podle slov Toma Nicholsona, kanadsko-slovenského novináře, mu před dvěma roky spis Gorila někdo přihrál. Po dobu dvou let ho nabízel různým pravicovým novinám, pro které píše.
Žádné ho neotiskly. Jednak samozřejmě měly strach z možných žalob. Ale redaktor SME, novin odpovídajících českým MF Dnes, zmiňoval jako důvody i obavy ze společenských dopadů a to, že pošpiní hlavně pravicové strany, a tak „zabrzdí nutné reformy“. Neoliberální dogmata jsou novinám milejší než pravda.
Koncem r. 2011 se spis Gorila objevil na internetu. Nabízí se spekulace o souvislosti s letošními parlamentními volbami 10. března. Spis totálně dominuje předvolebnímu boji a SDKÚ-DS, v minulých volbách druhá nejsilnější strana, se možná ani nedostane do parlamentu.
Zveřejněním mohou získat jednak malé pravicové strany, které v době odposlechů ještě ani neexistovaly, jednak Ficův Smer. Smer se hlásí k sociální demokracii, ale svou vládu sestavil Fico v r. 2006 s fašisty ze SNS a pokračoval v neoliberální politice Dzurindovy vlády. Data o Ficovi ve spise Gorila nejsou nijak lichotivé, ale hraje mu do karet, že se kamarádí více s konkurující J&T než s Pentou. Předvolební výzkumy mluví o drtivém vítězství Smeru v březnu.
Pravicové noviny po internetovém zveřejnění spisu spekulovaly o špionážní hře a bědovaly nad tím, že nahrává Ficovu Smeru. Když se však daly do ověřování pravosti zprávy, získaly celou řadu indicií, které svědčí o její věrohodnosti. Nájemníci potvrdili návštěvy politiků v jejich domě, byt patřil jmenovanému Vargovi, spis s názvem Gorila se našel v archivu a šéf SIS i soud potvrdili odposlechy.
Ministr vnitra se nyní sice holedbá, že policie kauzu razantně vyšetřuje, výsledky však doposud nepředložil žádné. Hmatatelné důsledky kauzy jsou zatím pouze dva: bratislavský okresní soud zakázal publikaci Nicholsonovy knihy o případu a Penta narychlo oplotila své hlavní sídlo v Petržalce.
Protesty
27. ledna se sešlo okolo 4 tisíc lidí na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě, odkud se po vyslechnutí několika proslovů vydali směrem k prezidentskému paláci a parlamentu. Na obě budovy pak protestující házeli banány.
Řečníci, mezi kterými byl například lidskoprávní aktivista Peter Weisenbacher, ostře kritizovali i samotnou ideu privatizace slovenských elektráren, plynáren či zdravotnictví. Weisenbacher posléze vybídl přítomné k občanské neposlušnosti: „Ne, nemusíme skončit v šest hodin. Když si v této republice firmy kupují parlamenty a vlády, tak si přece nebudeme hrát na to, že budeme dodržovat nějaké předpisy městské části! To, co se můžeme dočíst ve spise Gorila, je celkem určitě demontáž ústavního systému a Ústava Slovenské republiky nám dává možnost zakročit v tomto případě a přistoupit k občanské neposlušnosti!“ Potlesk, který pak za svůj projev sklidil, svědčí o celkové náladě protestujících.
„3. februára sa v Bratislave zišlo viac ako 7000 ľudí. Niekto hovorí 20 000, na celom Slovensku to bolo vraj 30 000: v Bratislave, Trenčíne, Žiline, Zvolene, Nitre a Prešove.
Od leta môžeme sledovať narastanie prejavov nespokojnosti viacerých skupín občanov na Slovensku. Vyzbieralo sa 55 000 podpisov na petíciu za zvýšenia platov učiteľov a lepšie financovanie školstva. Konala sa osem tisícova demonštrácia učiteľov pred úradom vlády. Boli tu hromadne výpovede lekárov. Na jeseň sme organizovali protest proti partokracii a proti Pente a J&T, na ktorom bolo 300 ľudí. S dnešnými počtami demonštrantov sa to nedá porovnať, ale dostať aj 300 ľudí na námestie je na Slovensku umenie.
Myslím, že ľudia boli dlho ochotní plniť požiadavku politikov, aby prinášali teraz obete za to, aby sa v budúcnosti mali lepšie. 20 rokov čakali na tu lepšiu budúcnosť a ta stále nikde, a tak nespokojnosť rástla až prišla do bodu, že už ľudia nechcú ďalej čakať. Povedali si dosť, už nebudeme mlčať, lebo kým sa neozveme, politici nám nič nedajú.
No a do toho prišiel spis Gorila, ktorý ukázal, že zatiaľ čo im politici upierajú aj malé zvýšenie platu, finančné skupiny točia obrovské sumy zo štátneho. To ľudí už zdvihlo zo stoličiek. Priznám sa ale, že tým prekvapili aj mňa. Ešte pred tromi týždňami by som neveril, že niečo ľudí na Slovensku ešte dôkaze vyprovokovať.“ Kamil Kandalaft
O týden později se sešlo v Bratislavě už jen něco přes 2000 lidí. Každé hnutí sílí a vzápětí oslabuje. Avšak rychlost, se kterou se tak stalo v tomto případě, vypovídá o organizátorech protestů.
Pohled do zákulisí
Protesty odstartovala hrstka pravičáků přes facebook, např. student práv a podnikatel M. Hrivík, sympatizantka extrémně neoliberální strany SaS L. Gallová, podnikatelé M. Perduk a Š. Miščík nebo finanční poradce a student managementu P. Pčolinský. Není to až tak zvláštní, jen pravičák mohl být skutečně šokován z rozsáhlé korupce mezi pravicovými politiky.
Avšak jelikož jsou sami elitáři, kteří se dívají s despektem na většinu lidí, obzvlášť na tu, která volí Fica, jsou těmi nejhoršími vůdci protestního hnutí. Hned od prvního protestu se k pravičákům přidali i zkušenější levičáci.
Pravicové křídlo ale dokázalo vydírat nutností „kompromisu mezi pravicí a levicí“ a zachování jednoty. To v praxi znamená, že levice ve svých požadavcích nesmí jít dál, než je žádoucí pro pravici. Navíc měly být požadavky „akceptovatelné“. Nebylo sice řečeno pro koho, ale nejspíše pro zkorumpované soudnictví a pro pravicová média.
Původní, pravicoví organizátoři měli oprávněný strach z toho, že by nově nabíraní aktivisté z náměstí šli za jejich úzký rámec „očisty“ politického systému. Tak se vymlouvali na „efektivnost rozhodování“, aby zabránili rozšíření okruhu organizátorů.
Ačkoli se spis jmenuje podle člověka z Penty, organizátoři za gorily označují pouze politiky. I nezákonně nabyté soukromé vlastnictví je organizátorům zřejmě svaté a z toho důvodu také zrušili protestní pochod k Pentě, který svolala levice. Kritika privatizace jako takové, která zajišťuje zisky malé menšiny z kapes většiny, je také tabu.
Stejně tak pravicoví organizátoři odsoudili rozhořčené účastníky protestu, kteří se 3. února dostali do strkanice s policií, a hystericky je obvinili ze spiknutí proti protestům.
Levice se zmohla jen na málo více než na fráze o boji za demokracii a o pokračování revoluce z r. 1989. I to je dosti kontraproduktivní, neboť propad životní úrovně na začátku 90. let byl na Slovensku ještě strmější než v Čechách, a proto je i nostalgie po minulém režimu mezi potenciálními účastníky hnutí ještě rozšířenější než v ČR.
Výhled
Levice prostě nebyla schopná obcházet pravici a zatlačit ji do defenzivy, jak se to naučila česká levice v iniciativě Ne základnám nebo jak to nyní praktikuje v Iniciativě za svobodné vysoké školy. „Trik“ spočívá v tom nabízet konkrétní aktivity těm, kteří jasně nepatří ani k jednomu křídlu a tvoří většinu aktivistů, a v těchto aktivitách a debatách o nich je přesvědčit o levicovém programu, i když pro média „akceptovatelný“ nebude.
A tak vyhrála pravice a hnutí se zaseklo na snu o čistém kapitalismu. V časech zkorumpovaného presidenta v Německu, běžícího parlamentního vyšetřování korupce v Rakousku, zkorumpované politické elity v Itálii nebo v Řecku a diktátu EU a MMF v těchto zemích je takový sen už pouze směšný.
Spis Gorila navíc také zmiňuje praní peněz Penty přes rakouskou Meinl Bank nebo obrovské úplatky od německých firem jako RWE.
Nejzoufalejší je volání po tom, aby lidé volili 10. března „slušné politiky“, jako by se nejednalo o protimluv. Tak hloupá jako organizátoři protestu většina lidí není, a tak čeká oběti systému na Slovensku jen další zklamání a kocovina. Hnutí Protest Gorila buď brzo zcela zanikne, anebo jeho lídři konkurzní podstatu hnutí prodají nějaké politické straně.
Ti, kteří snili o „slovenském jaru“, si budou muset počkat. Bouřlivé protesty však také ukázaly, že jsou Slováci mnohem méně apatičtí, než mnozí předpokládali. A k vybudování silných protestních hnutí bude v blízké budoucnosti ještě mnoho příležitostí, neboť krize světového a evropského kapitalismu teprve začala.
Thomas Franke a Štěpán Lohr