Solidarita. Jedině tak lze popsat to, co se děje v polovině července ve Španělsku. Začalo to jako stávka několika tisíc horníků z oblasti Asturie na severu země – a během několika týdnů se z toho stal masový protest proti takzvaně úsporným opatřením pravicové vlády Mariana Rajoye.
Černý pochod
Asturijští horníci stávkují nepřetržitě již od konce května, kdy španělská vláda oznámila svůj úmysl drasticky snížit subvence na provoz tamních uhelných dolů. Toto opatření bylo vydáváno za nezbytné, dané potřebou snížit španělský státní dluh. O racionalitě tohoto argumentu však řada ekonomů pochybuje (vzhledem k nutnosti nahradit výpadek dodávek uhlí ze zahraničí, tedy za podstatně vyšší cenu). Co je však jisté – omezování těžby a zavírání dolů způsobí skokový nárůst nezaměstnanosti v regionu, který je už tak sužován řadou sociálních problémů. Havíři z Asturie se však rozhodli bojovat za svůj osud a důstojné životní podmínky. Zahájili časově neomezenou stávku, spojenou s okupací mnoha dolů, blokádami silnic, železnic a přístavů, přičemž jsou odhodlaní čelit vládní moci i za cenu násilí. O radikalizaci protivládního odporu svědčí i to, že se lidé znovu učí zpívat staré revoluční písně z dob španělské občanské války.
Několik set horníků se také vydalo na 400 kilometrů dlouhý pochod – přezdívá se mu černý – do Madridu, kde je 10. července v noci po dvacetidenním putování přivítalo na 150 tisíc (!) příznivců. Emotivní obrázky z tohoto přivítání obletěly svět a alespoň symbolickou pozornost jim musela věnovat i některá česká mainstreamová média, do té doby bezostyšně ignorující španělské události.
Ve španělské metropoli chtěli horníci demonstrovat před budovou ministerstva průmyslu, čemuž se však tamní policie rozhodla zabránit i za cenu mimořádného násilí. A tak navzdory tomu, že demonstrace byla řádně nahlášena a byla legální, strážci veřejného pořádku proti demonstrantům nasadili granáty se slzným plynem, gumové projektily a další „vymoženosti“. Následkem toho bylo několik desítek lidí zraněno.
V Asturii se bojuje za Madrid, v Madridu za Prahu
Následováníhodná je reakce běžných Španělů a Španělek na hornickou kampaň. Obrovské množství z nich vyjadřuje horníkům podporu, rozumí tomu, že dnes nejde pouze o „partikulární“ zájmy několika tisíců horníků z periferní oblasti Španělska. Jde o to, aby se zabránilo prosazení neoliberálních opatření ve všech možných podobách, které vláda plánuje.
Tak jako v jiných evropských zemích je i v současném Španělsku ořezáván sociální systém, dochází k omezování a privatizaci veřejných služeb, přístavů, letišť a železnic, je zvyšována DPH a tak dále. Zejména snižování podpory v nezaměstnanosti, v situaci, kdy každý druhý mladý Španěl je bez práce, působí jako rozbuška. Zdá se však, že Španělé si jsou dobře vědomi toho, že pouze jednota a vzájemná podpora jim umožní tento vývoj zvrátit. Lidé si cení aktivity havířů a chápou ji jako zdroj inspirace. Jak řekl redaktorům sesterského periodika Socialist Worker jeden ze španělských aktivistů, „lidé jsou dnes velmi naštvaní, ale teprve horníci nám přinesli naději, že můžeme tento boj proti takzvaným úsporným opatřením vyhrát“.
Štěpán Lohr
stepan.lohr@socsol.cz
Článek původně vyšel v červencovém čísle Solidarity roku 2012.
