Stanovisko International Socialist Tendency z 29. února 2012
1. Ekonomické politice rozvinutého kapitalistického světa nyní dominují úsporná opatření. V odpovědi na globální krizi uspíšenou tendencí velkých bank spekulovat se západní vládnoucí třídy rozhodly přenést náklady na bedra pracujících a chudých. Snížení veřejných výdajů dostalo svět do pasti pomalého růstu. A zároveň vytvořilo příležitost provést další neoliberální „reformy“, přičemž právě ty předešlé umožnily, aby dnes finanční trhy unikaly jakékoli kontrole.
2. Je nešťastným osudem Řecka, že je a nadále má být pokusným králíkem této politiky. Eurozóna právě odsouhlasila pro Řecko druhý „záchranný“ balíček. Jedná se o záchranu převážně pro francouzské a německé banky, které půjčily Řecku peníze, jež jim nyní dluží. Svědčí o tom okolnost, že byl vytvořen podmíněný účet, na němž budou shromažďovány prostředky ze „záchranného“ balíčku, aby byly vyzvednuty bankami ještě před tím, než cokoli z těchto peněž dorazí do Řecka.
3. Obyčejní lidé v Řecku platí za tuto pomoc bankám krutou cenu. Ekonomika upadá rychlostí neviděnou od velké krize z 30. let 20. století (7 % za minulý rok, pravděpodobně stejné to bude v roce 2012), zatímco nezaměstnanost, bezdomovectví a sebevraždy jsou na vzestupu. Čím dál častější jsou veřejné kuchyně, zatímco bohatí se ujišťují, že jejich bohatství je v bezpečí. Hlavní řecké strany spolupracují na zavedení dokonce ještě krutějších škrtů (minimální mzda má být snížena o 22 %, přídavné penze o 15 % a zrušeno bude 15 tisíc pracovních míst ve státní správě). To vše ve spolupráci s trojkou Evropské centrální banky, Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu, která dále utahuje šroub.
4. Zavedení úsporných opatření si vyžádalo masivní erozi demokracie. V Řecku a Itálii byly zavedeny „technokratické“ vlády, dokonce zazněly výzvy severoevropských politiků, aby byly odloženy parlamentní volby v Řecku až na duben. Ekonomická suverenita Řecka byla efektivně pozastavena; „trojka“ detailně kontroluje práci ministrů, zásahové jednotky policie brutálně utočí na protestující a stávkující. Tento problém se netýká jen Řecka: například v listopadu 2011 vyšlo najevo, že němečtí členové parlamentu byli obeznámeni s detaily irského rozpočtu na příští rok dlouho před tím, než se s rozpočtem mohl seznámit samotný irský parlament.
5. Řecka se po celé Evropě užívá jako odstrašujícího příkladu, který má oslabit argumenty opozice vůči úsporným opatřením. Nicméně jak ukazuje vlastní analýza tajného dluhu eurozóny, tato politika je předurčena ke krachu. Škrtání veřejných výdajů omezuje poptávku po práci a službách, což zapříčiňuje smršťování ekonomiky – a kvůli tomu je vidina umoření dluhů ještě fantastičtější. Země, které provádějí úsporná opatření, dělají práci Sisyfa, jenž byl podle legendy odsouzen k válení balvanu na kopec jenom proto, aby se mu skutálel dolů a tak stále dokola.
6. Naštěstí má Řecko nejmilitantnější hnutí pracujících v Evropě. Úsporná opatření se setkávají s jednou generální stávkou za druhou, stejně tak jako s řetězem velice bojovných masových demonstrací. Členské základny odborů tlačí na své odborové vůdce, aby prováděli bojovnější akce. Dvě hlavní strany jsou v krizi, čelí rozkolům a vylučování velkého počtu delegátů. V průzkumech veřejného mínění získávají strany nalevo od sociálně-liberálního PASOKu kolem 40 % preferencí. Vynořuje se revoluční antikapitalistická levice, která podporuje sílící zápasy.
7. Pokud se tento odpor stane silnějším a soustředěnějším, může položit základ pro program politiky, která se rozloučí s úspornými opatřeními a potažmo s neoliberalismem. Tato politika bude zahrnovat odmítnutí zaplacení dluhu a opuštění eurozóny, a to nikoli proto, aby byl zachráněn řecký kapitalismus, ale aby byl vytvořen rámec pro opatření, která se budou zakládat na zespolečenštění bank a na programu veřejných investic s prioritami, jako jsou pracovní místa, veřejné služby a životní standard. Byly by součástí širšího zápasu ne pouze na obranu demokracie, ale zápasu o prohloubení demokracie skrze participaci pracujících, kteří by získali větší kontrolu nad ekonomikou. To by mohlo otevřít širší perspektivu demokratického socialistického plánování – alternativu k chaosu a nespravedlnostem kapitalismu.
8. Zápas řeckých pracujících, studentů a chudých lidí je také naším zápasem. Pokud zvítězí, bude mnohem těžší zavést úsporná opatření kdekoli jinde. Pokud prohrají, pak plány učinit úsporná opatření permanentními, které byly schváleny většinou členských států Evropské unie, budou prosazovány mnohem snadněji. Zavazujeme se protestovat v solidaritě s Řeky proti úsporným opatřením. To neznamená pouze podporovat řecký odpor. Čím efektivněji budeme bojovat s úspornými opatřeními v našich vlastních zemích, tím větší šanci na vítězství budou mít naši řečtí bratři a sestry.
Z angličtiny přeložili Martin Šaffek a Lukáš Matoška
Prohlášení podepsaly následující organizace (abecedně), sdružené v International Socialist Tendency:
All Together (Jižní Korea)
En Lucha /En Lluita (Španělsko)
International Socialist Organisation (Zimbabwe)
International Socialists (Kanada)
International Socialists (Pákistán)
Internationale Socialisten (Nizozemsko)
Internationale Socialister /ISU (Dánsko)
Internationella Socialister (Švédsko)
Keep Left (Jihoafrická republika)
Linkswende (Rakousko)
Marks21 (Srbsko)
Mlodzi Socjalisci (Polsko)
Mouvement pour le socialisme/Bewegung für sozialismus (Švýcarsko)
Pracownicza Demokracja (Polsko)
Revolutionary Socialist Workers Party (Turecko)
Socialist Aotearoa (Nový Zéland)
Socialistická Solidarita (Česká republika)
Socialist Workers League (Nigérie)
Socialist Workers Party (Velká Británie)
Socialist Workers Party (Irsko)
Sosialistiko Ergatiko Komma (Řecko)
Solidarity (Austrálie)
Turn Left (Thajsko)
Workers Democracy Group (Kypr)
