Zápas jihoafrických horníků a pracujících nekončí

ilustrace: Dominik Forman

O brutálním krveprolití 34 horníků v platinovém dole Marikana nedaleko Johannesburgu jsme psali v předchozích dvou číslech Solidarity v článcích „Stávka horníků v JAR utopena v krvi“ a „Jihoafrická republika po masakru horníků“. Tyto pohnuté události především z 16. srpna 2012 vyvolaly sérii stávek ve zlatých, železných, diamantových, uhelných a chromových dolech po celé Jihoafrické republice.

Ačkoli část stávek již byla ukončena a horníci dosáhli částečného navýšení mezd, situace v zemi není ani zdaleka stabilizovaná. Začátkem října anglo-americká společnost Platinum (Amplats), největší světový producent platiny, propustil 12 tisíc horníků, kteří se účastnili třítýdenní stávky ve 4 dolech v Rustenbergu. Požadovali navýšení mezd na 16 tisíc randů (zhruba 1 800 dolarů). Toto rozhodnutí přišlo den poté, co potyčka mezi stávkujícími a policií skončila smrtí jednoho z horníků. Přesto následující den horníci opět demonstrovali nedaleko chudinské čtvrti, blokovali ulice hořícími pneumatikami, kameny a bránili se proti těžkooděncům.

Stávka se následně rozšířila i do dalšího dolu společnosti Amplats v Limpopo v severní provincii republiky, a celkově tudíž stoupl počet protestujících v celé zemi na téměř 80 tisíc, což představuje 15% všech pracujících v důlním odvětví. Společnost Gold Fields, 4. největší světová společnost těžící zlato, dokonce vypověděla 5 tisíc horníků z ubytoven, protože je údajně využívali k organizaci stávek a bránili jiným zaměstnancům v nástupu do práce. Tato společnost ke všemu získala povolení soudu k propuštění stávkujících a někteří vůdcové horníků byli zatčeni.

AngloGold Ashanti, největší jihoafrický výrobce zlatých cihel, musel téměř úplně uzavřít výrobu, protože dvě třetiny jeho zaměstnanců byly ve stávce. Také tato společnost vyhrožovala masovým propouštěním. K protestujícím v dolech se postupně přidali rovněž řidiči kamionů, zaměstnanci železnice, přístavů a také automobilové továrny Toyota. Je zajímavé, že se k horníkům stávkujícím za navýšení platů a zlepšení pracovních podmínek přidalo i mnoho obyvatel z nuzných částí měst, ve kterých chybí adekvátní bydlení, pitná voda a jiné služby. K partikulárním požadavkům horníků-imigrantů se tak postupně přidávají obecnější požadavky zejména černošského obyvatelstva za zlepšení životních podmínek.

Všechny tyto události pomohly vyplynout na povrch některým hlubším problémům. Na začátku října letošního roku největší jihoafrická odborová federace COSATU (Kongres jihoafrických odborů), tradičně podporující vládnoucí stranu, svolala celorepublikový kongres, během kterého její hlavní tajemník Zwelinzima Vavi prohlásil, že současná krize může vyústit „v organizační implozi a sociální explozi“. Poukázal na rozkládající se charakter vládnoucí strany, Afrického národního kongresu (ANC), na korupci, chudobu a extrémní nerovnost a selhání státu ve věci přijetí potřebných opatření a poskytnutí nutné služby. Dále varoval, že tato krize vede ke krizi politické legitimity, k deziluzi a je možné předpokládat, že velká část voličů se nezúčastní voleb v roce 2014. Zajímavé jistě je, že COSATU přijal spoluzodpovědnost za nastalou situaci a že tedy není divu, pokud lidé hledají alternativy v podobě odborových organizací nezávislých na této federaci.

Největším překvapením celé zprávy bylo, že se rázně obul nejen do ANC, ale také do dvou členů COSATU Národní unie horníků (NUM) a Jihoafrické demokratické unie učitelů (SADT). Reakce těchto organizací na sebe nenechala dlouho čekat: ostře tuto kritiku odmítly a prosazovaly, aby byla COSATU loajální vůči ANC a aby bylo slovo „krize“ změněno na slovo „výzva“. Gwede Mantashe, generální tajemník ANC, prohlásil, že tato zpráva se pokouší rozdělit členy ANC a snaží se delegitimizovat ANC. Jihoafrická komunistická strana (SACP) a ANC požadovaly, aby jakákoli kritika jejich organizací byla vymazána z tohoto dokumentu. Oproti tomu Vavi argumentoval, že není jeho cílem útočit na ANC, ale spíše varovat svoje koaliční partnery a upozorňovat na to, že pokud chce ANC zůstat u moci a zamezit revoluci, měla by napravit svoje nejhorší excesy a zavést alespoň minimální opatření zmírňující úděl pracujících.

COSATU je nyní ve velice těžké situaci: stávky totiž probíhají mimo její kontrolu a horníci tvoří nové odbory, nespjaté se starými zkorumpovanými strukturami. Z prohlášení některých členů COSATU je jasné, že cílem je v minimální míře vyhovět některým požadavkům, a zamezit tak vytvoření široké základny napříč jihoafrickou společností, která stávkující podporuje. Národní unie horníků (NUM), proti níž stávkující vytvořili nové organizace, se dokonce snaží vyjednat se společnostmi dohodu, která by za drobné ústupky zaprodala desetitisíce pracujících, a zajistila tak průmyslu pracovní sílu. Ve své snaze znovu získat podporu pracujících COSATU dokonce varovala, že zmobilizuje všech svých 2,2 milionu členů k protestu proti masovým propuštěním horníků. Bude však nesmírně těžké očistit pověst NUM a COSATU, protože se přímo podílely na násilnostech v Marikaně a stejně jako vládnoucí strana ANC vyzývaly k ráznému potlačení nelegálních stávek policií, nazývaje horníky kriminálníky.

Oproti tomu nedávná prohlášení prezidenta Jacoba Zumy stojí v jasném kontrastu. Prezident zdůrazňoval potřebu spolupráce byznysu a odborů a společné odpovědnosti za hospodářský růst a rozvoj. Uznal, že „propast mezi chudými a bohatými občany přetrvává a je potřeba reorganizovat ekonomiku a poskytnout chudým masám nové možnosti.“ Jeho hlavním zájmem je zamezit šíření stávek, navrácení důvěryhodnosti v ekonomiku JAR a odstranění překážek pro „udržitelné tvoření pracovních míst“ a ekonomický rozvoj. „Prioritou je,“ jak prezident Zuma zdůraznil, „normalizace vztahů v těžebním průmyslu a integrita celého systému.“ Ve snaze posílit koalici také prohlásil, že vláda, představitelé byznysu a odbory podporují všechny činy, které budou mít za cíl „stabilizaci lokálních komunit a normalizaci běžného života“.

Rozkrývající se potenciální rozklad vládnoucí strany a celé koalice je příznačný, protože od časů apartheidu byla Jihoafrická republika v podstatě republikou jedné strany. Liberální opozice, Demokratická aliance (DA), vedená významnou anti-apartheidovou novinářkou Helen Zille, má sice zatím malou podporu obyvatel, ale její preference vzrostly ze 17% během celostátních voleb v roce 2009 na 24% v lokálních volbách v roce 2011. Tato strana vládne v Kapském městě a celé Západní kapské provincii a řídí tuto část země lépe než ANC zbytek země. Je ale vnímána jako strana bělochů a potrvá, než získá rovněž srdce černošských obyvatel. A ačkoli je ANC v krizi, nemá zatím žádné reálné oponenty. Je však možné, že současná krize přiměje vládnoucí stranu k přijetí minimálních nutných demokratických reforem a také k výměně vůdce, Jacoba Zumy, během nadcházejících stranických voleb v prosinci 2012.

Pokud jde o samotné vyšetřování událostí v Marikaně, situace se vyhrocuje proti stávkujícím horníkům a obětem. Čtyři vůdcové stávky byli zatčeni poté, co předložili v úterý 23. října 2012 svá svědectví před vyšetřující komisí. Celkem 5 svědků, z toho dva klíčoví, byli zatčeni od začátku procesu. Jde zcela jistě o zastrašující kampaň, protože zatčení doprovázelo jako ukázka síly 30 až 40 těžce vyzbrojených policistů v obrněných neoznačených autech. Podle sdělení policie byli tito lidé zatčeni kvůli podezření z „tajemných vražd“, ke kterým došlo po událostech v Marikaně. Mluvčí policie dokonce prohlásil, že tito lidé jsou kriminálníky a jsou v rukou státu. Právníci hájící oběti masakru a horníky zatčené během něj již požádali o zahraniční pozorovatele, aby zajistili legálnost celého procesu. Oproti tomu žádný z policistů, kteří se zúčastnili potyček v Marikaně a jiných dolech, nebyli nařknuti ze zabití či překročení pravomoci.

Situace v zemi vyžaduje rozhodné kroky: co jiného než události posledních třech měsíců by mohly ANC přimět k nápravě?

 

Barbora Čapinská

barbora.capinska@socsol.cz

Článek vyšel v listopadové Solidaritě roku 2012

 

Kampaň na podporu horníků z Marikany
Tato kampaň a její právní zástupci kontrolují státem ustanovenou vyšetřovací komisi Farlam a zajišťují transparentnost vyšetřování. Pomohla zorganizovat právníky pro 26 rodin, zaplatila nezávislého soudního patologa, nabízí alternativní informace proti mainstreamovým médiím, sbírá prostředky pro rodiny stávkujících horníků, organizuje protesty proti policejnímu zastrašování v Marikaně, podporuje protesty a setkání, pomohla vyrobit materiály pro kampaň jako letáky, odznaky, trička, atd., zasazuje se o organizaci setkání zástupců stávkujících po celé zemi. 

Všechny tyto aktivity jsou pochopitelně finančně náročné. Abychom mohli i nadále vyvíjet nátlak na komisi Farlam a zajistili spravedlivý výsledek procesu rodinám zavražděných, odpovídající satisfakci pro zraněné a zatčené horníky, potřebujeme více finančních prostředků.

Přispět můžete na:

Marikana Support Campaign, číslo účtu: 1011102366/101109, bankovní instituce Nedbank, Constantia, popis: Marikana Support Campaign, SWIFT: NEDSZAJJ

Kampaň mj. podporují: Amnesty International SA, Centre for Applied Legal Studies, Lawyers for Human Rights, Section 27, mnoho dalších organizací a spolků.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •