Prague pride mezi letním festivalem a politickým manifestem

Eliška Kubicová

V sobotu odpoledne proběhl v hlavním městě již třetí ročník Prague Pride, pochodu hrdosti homosexuálů a příslušníků dalších sexuálních menšin. Symbolicky tak byl uzavřen celotýdenní festival plný nejrůznějších kulturních akcí pracujících s tématem menšinových sexuálních orientací a genderových identit. S podtitulem „Jdeme s barvou ven“ se letos věnoval tématu tzv. coming outu.

Podle dostupných informací se akce zúčastnilo kolem 20 tisíc lidí, kteří se ze spodní části Václavského náměstí vydali přes náměstí Republiky, Staroměstské náměstí a Pařížskou ulici až na Letnou, kde pak pokračovala volná zábava, hrály kapely a nechyběly stánky s pivem a občerstvením. Stejně jako v předešlých letech se jednalo především o pestrobarevný festival, plný duhových vlajek, balónků, zdobných alegorických vozů, fascinujících kostýmů a veselých tváří.

Průvod tentokrát prošel jinou trasou než v předešlých letech, vzhledem k tomu, že na části té „tradiční“ trasy byl již dříve ohlášen pochod odpůrců. Tento tzv. „Pochod pro rodinu“ byl aktivitou Mladých křesťanských demokratů a dalších iniciativ, s podporou Dominika Duky. Akce přilákala podle vyjádření organizátorů asi dvě stovky lidí; podnětem k protestu byl pro ně strach z toho, že jsou nedostatečně hájeny zájmy tradiční rodiny.

Zajímavou protiváhou těmto aktivitám byla skupina věřících homosexuálů pochodující v duhovém průvodu. Byla praktickou ukázkou toho, že kromě té autoritářské existuje také humanistická interpretace křesťanského učení, a připomněla vzrůstající izolaci, ve které se čeští reprezentanti katolické církve nyní ocitají. Celosvětový trend totiž směřuje právě k větší toleranci odlišných sexuálních orientací ze strany církví, zejména po nástupu papeže Františka, který se stále více stává symbolem těchto a mnoha dalších změn.

Jakkoliv je třeba dát částečně za pravdu kritikám (jedna taková vyšla v letním čísle Solidarity) poukazujícím na to, že se z původní emancipační akce stále víc a víc stává obyčejný komerční festival, je třeba zdůraznit, že angažované nebo dokonce otevřeně politické momenty zde přece jenom byly přítomné. Průvodu se stejně jako v předešlých letech zúčastnili zástupci Mladých sociálních demokratů a Strany zelených, aby vyjádřili svoji podporu rovným právům pro příslušníky sexuálních menšin. Zahlédla jsem také transparent Amnesty International. Mnoho různých lidí přišlo průvod podpořit, ačkoliv sami příslušníky sexuálních menšin nebyli.

Jeden z projíždějících alegorických vozů vezl figurínu zesměšňující ruského prezidenta Putina, další podobné karikatury a narážky byly k vidění na mnoha různých místech průvodu. Bylo jasné, že nedávné události v Rusku, kdy došlo ke schválení zákona zakazujícího „veřejnou propagaci homosexuality“, jsou pro podstatnou část účastníků důležitým tématem. Nedá se tudíž jednoznačně říci, že by akce žádný emancipační náboj neměla a byla pouhým komerčním festivalem.

Ano, jistě zde byli mnozí, kteří pojali svoji účast jen jako způsob, jak zábavně strávit sobotní odpoledne. Nicméně přítomnost militantních odpůrců homosexuálů (jakkoli jich byl ve srovnání s účastníky průvodu naprosto mizivý počet a vyvolávali spíše smích než co jiného), a vědomí toho, že jsou zde sice početně nepříliš silné, ale zato poměrně hlasité skupiny, které akci zásadně odmítají, dává celé věci poněkud specifický, téměř odbojný prvek.

Sem tam se vyskytující náznaky společenské kritiky, podané ovšem hravou formou karikatur a vtipů, společně s extravagantním, karnevalovým laděním celé akce a všeobecným veselím vytváří zcela unikátní koktejl. Prague Pride je pro mě akcí s neopakovatelnou  atmosféru na pomezí odpočinkového letního festivalu a politické události, jakou se nemůže pochlubit žádná jiná událost pravidelně v České republice konaná. I proto už se těším na další ročník.

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •